Kvočna

Film Kvočna je zajímavý hlavně svou otevřeností ve věcech vztahů a sexu ve srovnání s jinými filmy té doby. Bohužel humoru je tu tak málo, že to téměř vyvolává pochybnosti, zda bylo opravdu původním záměrem natočit komedii. První půlka se ještě dala, ale druhá půlka už je v podstatě o ničem. Řeší se vlastně jen to, že Grosslichtová má falešnou představu o rodinném stavu svého milence (který ji z nepochopitelného důvodu nevyvede z omylu). Divák je ovšem s pravým stavem věcí obeznámen, takže už jen čeká na předpokládané rozuzlení a závěrečné titulky. (23.01.2019)

Konrádova stejnojmenná divadelní hra byla původně, na počátku třicátých let, psána pro jednu z prvních dam činohry pražského Národního divadla Marii Hübnerovou. Ta ovšem v roce 1931 nečekaně zemřela a roli potom převzala Růžena Nasková, která s ní sklízela velké úspěchy. To byl také jeden z významných důvodů, proč si o několik let později tuto hru vybral herec a režisér Hugo Haas pro svůj další tvůrčí pokus. Problém však nastal v tom, že Nasková neměla příliš velké motivace vracet se k filmové kameře. Měla totiž za sebou pouze jedinou, a nepříliš zdařilou, zkušenost z roku 1915, kdy se objevila v ještě němém snímku Ahasver. Po delším naléhání se Haasovi nakonec podařilo herečku přemluvit a tak byl v roce 1937 natočen svěží, moderní film, pozoruhodný minimálně už svým otevřeným výbojem proti zkostnatělému řádu morálky. Především zásluhou Růženy Naskové, která v Anně Svojanové, zvané kvočna, znamenitě personifikovala moudrost ženy, která se dokáže vyrovnat i se složitými životními situacemi. Ty představovaly milostné zmatky jejích dcer, zeťů a vnučky; v jejím případě prokázala hluboké lidské pochopení, podložené láskou a nikoli předsudky. Typ moudrého a laskavého ženství si později Růžena Nasková zopakovala ještě v řadě jiných filmů, které její citlivý výkon nesporně umělecky obohatil. Filmem probleskne celá plejáda populárních osobností filmové i divadelní praxe, kteří byli ale zároveň s tím vhodnými kandidáty bez přehnaných gest a samoúčelných frází. Civilní portréty současného ženství, odlišujícího se nejen přístupem k životu, ale také vývojem obecného vnímání morálky a její interpretace v celospolečenském klimatu, lze spatřovat v hereckých výkonech Jiřiny Šejbalové, Adiny Mandlové, Trudy Grosslichtové, Světly Svozilové, ale také u samotné Naskové a Antonie Nedošinské jakožto příslušnic nejstarší generace. U mužských partů převládá naléhavost jejich zaměstnání i duševních hnutí mysli v přímé návaznosti na jednání ženských protějšků jako určovatelů životního směru; více než vhodné je takové ztvárnění Františkem Smolíkem, Rudolfem Deylem, Jiřím Steimarem, Vítězslavem Bočkem, Otto Rubíkem a dalšími. Ti všichni se společně s hlavní představitelkou zasloužili o to, že se filmová Kvočna co do úspěchu u diváků vyrovnala své divadelní předchůdkyni. (03.10.2008)

Ačkoli je tento film víceméně primitivním příběhem jedné (na svou dobu) morálně a sexuálně narušené rodiny, nedá se mu upřít spousta zajímavých aspektů. Oproti mnohým filmům pro pamětníky tento otevřeně hovoří o lásce a sexu, svobodě mysli i partnerství. To není ve starých filmech běžné, zvláště když jsou tam ještě navíc zastánci starých pořádků zesměšňováni. Snímek je zpestřen také několika velice podařenými, vtipnými a navíc originálními scénami, zbylé jsou alespoň průměrné. Adina Mandlová je v roli velmi přirozená, Šejbalová se v rolích nevěrných manželek opravdu našla, zde opět perlí. Herecké výkony obecně na úrovni. Přes veškerou naivitu, sentiment a blboučkost této komedie jsem se vcelku bavil dobře. 75% (20.04.2011)

Jako komedie Kvočna neoslní, ale má zajímavou výpovědní hodnotu o době jejího vzniku. Je totiž prostá pokrytectví a zkreslování ohledně vztahů a obecně morálky v předválečném Československu. Resp. tvůrci poukazují na fakt, že nastala doba emancipace, že se mění zaběhlé pořádky. Povzdechnutí Kvočny v samotném závěru, provázené obavami, není moralistické....my už dnes víme, že bylo na místě. Takže v kontextu doby, jde o zajímavý film, ale jinak moc kvalit nemá a místy je vysloveně blbonudný. (14.05.2023)

Legrační to moc není, takže jako komedie nic moc, ale jinak jen samá pozitiva. Úchvatná a vždy důstojná Růžena Nasková v jednom filmu s živelnou Antonií Nedošínskou, Adina Mandlová jako Svatá, ale hlavně na svou dobu překvapivě otevřené a úlevně nemoralizující zobrazení témat jako je nevěra, předmanželský sex či rozvod. (26.07.2023)