Zastávka 47
Pickup
Režie:
Hugo HaasKamera:
Paul IvanoHrají:
Hugo Haas, Beverly Michaels, Murvyn Vye, Howland Chamberlain, Art Lewis, Allan Nixon, Bernard Gorcey, Jo-Carroll DennisonObsahy(1)
Vdovec Jan Horák byl odeslán železnicí na opuštěné místo v poušti, kde šetří peníze. Jednou si vyrazí do města koupit psa a narazí na blondýnku Betty, která si získá jeho důvěru a vezme si ho, aby jí potom připadly všechny jeho našetřené peníze, což bylo asi 7000 dolarů. Potom Jan ohluchne a už není schopen vykonávat svou práci. Železnice za něj pošle náhradu v podobě Stevea. Steve a Betty se sblíží a nehoda způsobí, že Jan zase uslyší, ale nikomu to neřekne a všichni se před ním chovají jako by byl hluchý.
Hugo Hassovi se velmi úspěšně podařilo vytvořit adaptaci románu Josefa Kopty (Hlídač č. 47). Celý děj filmu byl přenesen do prostředí americké kultury pod rukou scénáristy Arnolda Phillipse. V ČR ještě nebyl v distribuci.
(jarod13)
Videa (1)
Recenze (33)
Haasova adaptace má spád. Zasazení do amerického prostředí jí neškodí. Velmi dobře prokreslený motiv představ a reality ústředního trojúhelníku (Horák - Betty - Steve). Především postava intrikářské Betty má velký prostor. Ale i vedlejší postava Profesora má svůj význam. Dokonale využit motiv psa (kromě úvodu i závěru i při znovuzískání Horákova sluchu). ()
Hugo Haas byl opravdu mistr. Temný evropský příběh převyprávěl po americku do řeči, kterou jeho tehdejší diváci zvyklí na své "pohádky" byli schopní přijmout, pochopit a strávit. Všechno je zde mnohem prvoplánovější, psychologicky jednodušší a hlavně optimističtější než v předloze a než ve všech českých adaptacích - což je vizitka mistra, který ví pro koho točí a umí tomu své řemeslo podřídit. A ještě si dovolil ozdůbky jako jen tak na okraj odhozená zmínka, že je Čech, nebo na zdi obrázek Masaryka. ()
Pro mě klasická béčková noirovka, která však má svěží tah na branku. Haas si zajímavě pohrál s předlohou, dodal ji noir nádech a překopal postavy a děj na velmi nápadnou variaci Pošťáka vždy zvonícího dvakrát. Dějové peripetie získávají v krátké stopáži nad psychologií, herecké výkony oscilují mezi Haasovým civilismem a vychutnávanou nadsázkou ženské "zlosynky". Haas si tímto počinem v zámoří rozhodně ostudu neudělal, ale přesto nejde o výrazně osobitý a vybočující počin. ()
Pravděpodobně v pořadí druhé filmové zpracování románu Josefa Kopty (první v roce 1937 a třetí nejčerstvější v roce 2008). Je třeba se zmínit , že se jedná, stejně jako i u obou dalších verzí pouze o námět, čili, scénář se nedrží doslova knižní předlohy, ale byl přepracován v tomto případě pro amerického diváka (režisér Hugo Haas žil již v té době v USA). Je tedy zajímavé, shlédnout všechny tři verze, tak jako se to podařilo mě a porovnávat. Základ všech filmových verzí je stejný, tedy hluchota hlavní postavy a chování postav v bezprostředním okolí. Závěr je ovšem ve všech třech případech poněkud odlišný. Posuďte sami. ()
Oproti pozdějšímu Hlídači č. 47 s Karlem Rodenem, tento, ač s pozitivnějším zakončením, je ve svém součtu daleko dramatičtěji vyhrocenější, s propracovanější hlavní zápornou postavou, která je též zvládnutá na výbornou. Jediné, co mi zde oproti nové verzi tohoto filmu chybí, je ta atmosféra, kterou má dle mého nový hlídač mnohem temnější až klaustrofobickou. Přesto zde nemám, co bych vytýkal, vše je zvládnuté na jedničku a jsem moc rád, že jsem se na Haasovo americký film mohl podívat. 75% ()
Reklama