Stále spolu

Můj plný počet je ne za obsah, formu, nebo za nějaké poselství, nýbrž za působivost a nezapomenutelnost - tenhle dokument jen tak z hlavy nedostanu. Co se Mlčochových týče - zpočátku mě tahle početná famílie bílých cikánů nadchla a její způsob života mi přišel idylický a já si představoval, jak úžasné by bylo se v takové rodině narodit, jak úžasné by bylo mít takové divošské dětství a žít ve srubu uprostřed lesů a luk a nemuset chodit do školy a mít spoustu bráchů a sester a být součástí takové archaické rodinné tlupy, navíc když mí rodiče by byli vysokoškoláci a ne nějací pologramotní zdegenerovaní sourozenci Lakatošovi. Ovšem ona idylka začala brát postupně pomalu za své. S nelibostí jsem třeba zjišťoval, že děti jsou (snad až na nejstarší dceru a flamencového muzikanta Prokopa) v lepším případě podivně roztěkané a sociálně zaostalé, v horším případě zaostalé i mentálně, že "profesionální otec" Petr je i profesionální pobírač sociálních dávek a hlavně obratný manipulátor a domácí tyran, v jehož diktátorském patriarchálním systému nemůže vlastně žádné z jeho dětí nikdy úplně dospět, leda by tlupu opustilo, nebo že matka Simona je i přes své vysokoškolské vzdělání pouhá submisivní domácká puťka, jejíž sféra vlivu končí za hranicí maringotkového kuchyňského koutu. A Mlčochovic zimní spanilé jízdy do Španěl mi tak trochu evokovaly současnou invazi přemnožených barevných na starý kontinent. Ale ruku na srdce - kéž by bylo takových posedle se množících asociálů mezi původními Evropany mnohem víc, jsou mi nekonečněkrát milejší a bližší, než invazivní asociálové neevropští a radši budu svými daněmi živit je, než arabáče nebo zulukafry. (24.09.2017)

Docela dost strašný dokument o ještě strašnější rodině. Pokud chcete vidět creepy reklamu na crocsy, pokud chcete vidět totálně vyjeté děti, které nejsou schopné jediné samostatné myšlenky či úvahy, pokud chcete vidět dokument, který nefunkčnost rodiny reflektuje nefunkčností vlastní, je to film právě pro vás. Navzdory tomu jsem vlastně asi rád, že jsem něco takového viděl, takže oproti všemu, co jsem tu napsal, doporučuji tento skvost svobodomyslného světa a života v souznění s přírodou a jejími hodnotami vidět. 4/10 (30.11.2015)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)

Aj keď prírodu milujem, neviem si predstaviť, žeby som žila takýmto spôsobom života. Možno len načas, napr. v rámci dovolenky. Na druhej strane sa snažím pochopiť dôvody týchto vysokoškolsky vzdelaných manželov, prečo si vybrali práve takýto život. Je mi jasné, že len z lásky k prírode to nebolo. Vychovávať takýmto spôsobom svoje deti je silný extrém, ale nenapadlo mi to odsúdiť. O čo je lepší dnešný liberálny trend? Ten, ktorý si často neváži rodinu, ktorý neguje akúkoľvek autoritu, vrátane Najvyššej?! O čo je lepšia súčasná školská výchova pred rodinnou? Myslím, že kontroverzný pohľad sa po hlbšom zamyslení musí prikloniť buď na stranu zavrhnutia, alebo sympatií. Môj sa priklonil skôr k sympatiám - ale nie bezvýhradne. (30.11.2015)

Priznávam, že dokument ma šokoval a moje hodenotenie Petra je nelichotivé. Chýbal mi názor sociálnych pracovníkov, deti budili dojem, že trpia a preto som sa divil, že ich už dávno rodičom nevzali a nedali do decáku. Na druhej strane, ak by tam namiesto detí vystupovala parta podobne trpiacich dospelých (čo niektorí z nich už aj boli), ľutoval by som ich pramálo. Divím sa, že Peter súhlasil s natáčaním, možno potrebovali peniaze. V Každom prípade mi to prišlo ako nevyvážené, ale zato úmyselné brnkanie na city. (10.07.2015)