Cosplay (E04)

Infantilita oficiálního merchandisingu nemajetných, ale o to více šikovných… Čím dál tím více se i u nás prosazující cosplaying je natolik zajímavý (a do jisté míry i znepokojivý; jakkoli v jádru nekonfliktní) fenomén, že z něj mělo být i na ploše s touto subkulturou pouze letmo seznamující půlhodiny vytřískáno podstatně více než něco málo rádoby dojemných momentek „kterak si introvert ke svému vnitřnímu extrovertnímu já cestu našel“. (30.03.2015)

Dobří magoři, aneb, když to s csfd až moc přeženete. Pochopím aktivní účast na rekonstrukcích bitev typu té u Gettysburgu, ale za Little Ponyho bych se nepřevlékla ani při sexuálních hrátkách, myslím, že mi postačí sbírat figurky. Jinak za Hobití nohy bych ušetřila, mám je od přírody. Sečteno a konstatováno - Cosplay u nás není nic jiného, než Čechy tolik nenáviděný Halloween mimo 31.10. (10.04.2015)

Tento díl Kmenů patří mezi ty kvalitně a hlavně kompletně zpracované. Nahlédneme pod pokličku jednotlivých Cosplayerů, jejich soutěžení, pochopíme co všechno takový Cosplay obnáší, proč to lidi dělají, proč se združují a proč je to tak baví. Zkrátka není to sice pro mě nejpříjemnější díl, ale patří mezi ty nejlepší. 7/10 (21.06.2015)

Čtvrtý a doposavad nejlepší díl cyklu. Po (nazvu to vznešeně) umělecké stránce pořád jenom sedmá třída druhého stupně, ale s jasnou vypovídající hodnotou.....nebo chcete-li - nevíš nic o cosplayové subkultůře, tak tu máš kohouta. Žádné honění si trika, ale jasné costume play je tohle a tohle, tehdy a tehdy. Pro mne určitě lepší cesta, než ta zvolená například Bohdanem Bláhovcem. (09.04.2015)

Nedávno si mně kamarádka stěžovala, že ti čuráci z csfd hodnotí u Kmenů primárně danou subkulturu, respektive jejich vztah k ní, namísto formátu a pojetí dokumentu. Já to na jednu stranu chápu a rozhodně to nepovažuji za přečin hodný chemické kastrace, neb když někdo natočí technicky vytříbený dokument o hovně jménem Pinďa, které nějaká prasnice po třech porcích domácí hrachovky vysere z prdele, dojemné šplouchnutí do mísy vyšperkuje digitálními efekty, Pinďovu cestu skrze odpadní rouru opatří 3D technologií a celé to proloží soundtrackem autentického zvracení, stále to bude dokument o hovně a i ten sebevětší milovník fekálií nad tím zajisté zakroutí hlavou. Takže moje hodnocení se zkrátka vztahuje k mému vnímání kostýmové hry v Čechách a nehodlám si tu dlachnit vocasa nad tím, jak ten borec úpa božsky držel kameru, nebo ji totálně famózně přišrouboval ke stativu. Český cosplay se mi jeví jako těžce slabý vývar té skutečné kostýmové hry vzniknuvší v Japonsku, která na rozdíl od svých nevyvedených mutací má nějakou úroveň a je především nehorázně sexy! A když se naproti tomu v Chotěboři před polorozpadlým kulturákem promenáduje obtloustlý úchyl v kostýmu My Little Pony tak chabém a nevěrohodném, že by si nad ním nepřeleštil rekvizitu falického meče ani ten nejpoďobanější nerd, tak je asi něco špatně. Já jsem samozřejmě zas chytrej, ovšem na druhou stranu rozhodně neshazuji snahu těchto nadšenců, ono rok vytrvale dřít na kostýmu, kvůli kterému zmeškáte spoustu užitečných souloží, abyste si v něm pak párkrát ohřáli koule a mohli se jeden večer dvořit otylé princezně Masako z Frýdku, je zcela jistě činnost záslužná a tuze motivující. Kdybych si měl já vybrat nějaký kostým, ve kterém bych si směl před porotou anime figurek zablekotat špatnou angličtinou nějakou tu moudrou floskuli, asi bych volil kostým kostkového sádla, takže bych se vlastně ani nemusel moc převlékat. (26.03.2015)