Trabantem do posledního dechu

Vtipná adrenalínová jazda. Malo to dobrý strih, kameru aj výber hudby. Fakt tých ľudí obdivuje, že sa na to šialenstvo dali. Marek perlil jedna radosť. Trochu tomu chýbala perspektíva. Bolo by dobré mať nejakú vizuálnu pomôcku na to, koľko z cesty prešli a za aký dlhý čas. lebo takto som mala pocit, že im to trvalo päť dní. (17.05.2016)

Trabantí bandu mám nadevše rád a kurevsky jsem se na jejich další výpravu těšil. Když se mi konečně naskytla parádní možnost v letním kině, tak jsem byl bohužel nedobrovolně opit takovým způsobem, že jsem si připadal jako pan prezident ve všední den. Z filmu jsem nakonec viděl jen část a ani tu jsem si dost dobře nepamatoval, jak jsem druhý den zjistil při zpětné rekapitulaci výletu. Pamatoval jsem si snad pouze to, že určité pasáže byly kurevsky špatně slyšet. Dodnes nevím, či to bylo zapříčiněno tím, že 50 % mojí krve byl líh, nebo nekvalitním ozvučením. Nicméně obdobně opilý kamarád si na to také stěžoval. 90 % filmu hrozným způsobem burácí trabantí turba, která se aktéři snaží překřičet a není to prostě ideální. Poté nás naštěstí napadlo jít blíže k plátnu a tím pádem i ke zdroji zvuku a při velké dávce soustředění už to nebylo s tím zvukem tak zlé. Pokud se tedy na film chystáte, tak rozhodně nechlastejte. Vůbec si ho neužijete a bude vám druhý den zle. Raději zkuste překvapit svá játra vodou. Jinak mě dost mrzí a mám i nemalé výčitky, že jsem právě tyhle tvůrce vůbec nijak finančně nepodpořil, ale v době, kdy film frčel v kině, jsem prostě neměl absolutně čas. Na DVD se mi poté čekat nechtělo, když film nabízí uložto ve stejnou dobu a úplně zadarmo. Vyvěsil jsem tedy po dlouhé době černé vlajky s lebkou a při plném vědomí se konečně dočkal. David Novotný nám to opět skvěle odvyprávěl. Sešla se opět skvělá sestava a já se zbytečně bál hned několika věcí. Slečny na palubě žlutého cirkusu a dalších dvou nových členů výpravy, kteří měli o nějaké to kolečko navíc. Slečny na palubě jsem se bál proto, aby nám její a Danova romance nějak nenarušovala sledování. Přeci jen, film má sotva 90 minut a na nějaké nadbytečné romantické vsuvky prostě není moc času a prostoru. Kromě občasného vzájemného foukání bolístek, několika polibků a menší partnerské rozepře, to bylo v rámci možností snesitelné a dávám Domči svolení k účasti na (doufejme) další výpravě. Dvou vozejků jsem se bál proto, že jsem očekával nějaké nepříjemné citové vydírání a neustálé opakování, jací jsou úžasní, že se dovedou takového půlročního rekreačního zájezdu zúčastnit, apod. Nic takového se nekonalo! Byli prezentování jako rovnocenní členové výpravy a nebýt lehce upraveného a dosti šíleného řízení na trabantu, tak by si člověk skoro ani žádné tělesné odchylky nevšiml. A samozřejmě musím zmínit i parádní písničku slovenského národního umělce Marka Slobodníka, který je můj vůbec nejoblíbenější a nejsympatičtější člen výpravy. Plný počet nedám, protože Jižní Amerika byla krásnější a po všech směrech prostě úžasnější. Laťka se vyhoupla neskutečně vysoko a tento snímek je o pořádný kus horší. Stále se ovšem jedná o parádní dokument, za který tvůrcům moc děkuji a přeji jim v budoucnu další splněné cíle a překonávání sebe sama. (16.08.2016)

Předchozí dva filmy se mi moc líbili svojí zábavností a poměrně obsáhlou vypovídající hodnotou. U tohoto jsem měl ale trošku problém v tom, že první půle v Austrálii byla vlastně jen o situacích, kde se snad skoro každý člen výpravy přizabil na cestě. Jednou Dan Přibáň skončil v roští s roztrhlými zády, po druhý se Dominika namázla na štěrku. A takhle to bylo celou polovinu filmu. Vypovídající hodnota víceméně žádná jen s tím rozdílem, že přijeli k posvátné hoře Uluru, kde jedna polovina skupiny respektovala Aboridžince a na horu nevstoupila, zatímco pan Šlovák neváhal, aby na horu vylezl a následně všem do světa vyřval, že Bánská Bistrica je stejně lepší. V tomto momentě mě to opravdu mrzelo, protože do té doby jsem k ním vázal respekt, ale počínaje tímhle mé sympatie notně klesly. Aboridžinci mají co dělat, aby sami přežili a neuchlastali se. A tím, že jim na posvátnou horu poleze nějaký štáb, tomu rozhodně nepomůžou. Nehledě na to, že my, bílí, jsme ti, kteří jednou tento národ z jejich rodilého místa na dobro vypudíme. Škoda. Nicméně druhá část v Timoru mi náladu okamžitě zvedla. V tu ránu jsem z filmu cítil náladu předchozích dílů a koukalo se mi na zbytek dokumentu daleko snadněji. (08.09.2017)

srovnatelné s Jižní Amerikou, jen mi zde trochu vadil ten odklon od samotného cestování - poslední Trabanti jsou totiž daleko více o lidech a vztazích mezi nimi, než o autech a lokacích, kterými se projíždí.. rovněž se člověk těžko brání pocitu, že vlastně dostává jen takovou ochutnávku "plnohodnotné" seriálové verze.. jinak jsem ale samozřejmě spokojen, na seriál se těším a hlavně jsem už teď zvědav, co nám Přibáň a spol. předvedou příště :) (17.04.2016)

Přiznám se, že po tom, co Přibáň a spol. projeli Asii, Afriku a Jižní Ameriku, tak jejich další cestu už tolik neprožívám, jakobych neměl obavy, protože vím, že to zvládnou. Ale abych se smysluplněji vyjádřil, vadila mi posádka. Poláci a slovák jsou tak trochu dementi, to víme už od minula, ovšem k tomu se přidali další divní lidi a nějak to prostě už není ono. Není to ta skromná partička, která tyhle věci zkouší poprvé... Stále ale solidní cestopis a dobrá zábava na večer. 7/10 (28.10.2016)