Děti z Bullerbynu

Děti z Bullerbynu nedokážu ohodnotit objektivně, i kdybych se postavila na řasy. Nepřekonatelná knížka mého dětství a každému jejímu zpracování už jen ze samotné nostalgie prostě musím přihodit nějakou tu hvězdičku navrch. Lasse Hallström se filmové podoby zhostil vcelku věrně a jsem ráda, že mi vzpomínky na tuto báječnou knihu nijak výrazně nezkazil. Přesto ale nemůže plně uspokojit představy generace českých diváků, odkojených knižním vydání s kouzelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. (15.09.2010)

Tento snímek se dá hodnotit pouze srdcem. Vzhledem k tomu, že všichni jsme četli původní knížku Astrid Lindgrenové, je hodnocení docela snadné. Hodnotit film klasickým způsobem, bylo by hodnocení mnohem horší, protože ve skutečnosti působí jen jako slepenec několika epizod. O nějakém příběhu, gradaci či vývoji postav se vůbec nedá hovořit. Jako útěk do dětství před současností je to však velmi ideální. (25.09.2008)

To nie sú len Lasse, Bosse, Olle, Britta, Anna a Lisa. To som aj ja vo veku desať rokov. Režisér je borec, nepokazil to, fakticky stvárnil život dieťaťa. Nie tak ako stovky iných, vo všakovakých dojákoch a depresívnych drámach, ktoré vypovedajú o všetkom možnom, len nie o detskej duši. Čo si budeme nahovárať, Astrid je iný level. A tento film je nádherný. Do najmenšieho detailu. Na dôvažok letný vidiek Smålandu a sloboda ľudí žijúcich si svoj život na roztrúsených farmách. Samozrejme, všade typické červené domečky s bielymi oblôčikmi. Jag älskar Sverige. (18.03.2020)

Nádherná ukázka krásného a bezstarostného dětství na švédském venkově v létě v Bullerbynu o třech farmách a šesti dětech: Anna (Anna Sahlin), Lisa (Linda Bergström), Britta (Ellen Demérus), Bosse (Henrik Larsson), Lasse (Crispin Dickson Wendenius) a Olle (Harald Lönnbro). Chlapci a děvčata se navzájem trumfují a škádlí, zažívají spolu spoustu dobrodružství při svých hrách, kde rozhoduje hlavně fantazie, a také pomáhojí rodičům na poli. Zkrátka prožívají normální šťastné dětství v čase kdy je krásná severská příroda zalitá sluncem. Obyčejná příhody se s dětskou fantazií mění v nádherná dobrodružství. (29.11.2009)

Je-li kniha málo popisná, pak do ní člověk vkládá reálie, v nichž sám žije. Takhle to bylo u mě třeba v případě Harryho Pottera, kde jsem byl podobou Bradavic dost zaskočen. Představoval jsem si je tak nějak civilnější, modernější, méně okázalé. U Dětí z Bullerbynu se žádný větší šok z výpravy nekonal, což mě poměrně překvapilo. Co mě ale překvapilo daleko více a bohužel nemohu říct příjemně, byl český dabing, který se viditelně (nebo spíš slyšitelně) nachází v krizi. Dospělé postavy jsou nadabovány asi čtyřmi lidmi, jejichž hlasy a repliky se do daných situací a do filmu podobného charakteru vůbec nehodí. Co se týče filmu samotného - u Dětí z Bullerbynu rozhodně nelze čekat nějakou větší myšlenku, jedná se pouze o sled epizod, z nichž žádná nevyústí v zásadnější pointu. Taková je ale i kniha, kterou každý z nás jako špunt četl snad stokrát. Na některé příběhy jsem zapomněl, takže jsem si je při sledování oživil. To mi připomnělo, že bych si tuhle klasiku mohl zase jednou přečíst, achjojo. (533.) (16.11.2009)