Amy

K dokumentům se dá přistupovat různými způsoby. Ten od Asifa Kapadia je velmi sympatický. Nic neodflákne, nevolí jednoduché cesty, nehodí někoho před kameru, aby se rozvykládal, jak to měl ten a ten v životě těžké. Takže nejde jen o přehlídku blízkých, kteří křiví obličeje a vytahují kapesníky. I když někoho to může zklamat. Volí audionahrávky milenců, rodičů, producentů, sází na archivní záběry. Jde na to od základů, neuhýbá problémovým tématům, ukazuje drogové trable, blikající fotoaparáty paparazziů, vyzpívávání se z životních přešlapů. Tahle zpívající a skládající diva se hlavně nikdy neokoukala. Byla svá, byla jedinečná, nebyla figurkou studia. I tak její příklad varuje, že sápání se na hudební Olymp bez hroší kůže nelze. Dvě hodinky jsou dle mého trochu moc, ale tenhle nešťastný osud si je zaslouží. (16.12.2015)

Pribeh jednej nadanej spevacky, ktora si nevedela rady zo zivotom a prepadla drogam. Plusom tohto dokumentu je, ze vdaka kameram, ktore Amy sprevadzali na kazdom kroku mame detailne zdokumentovanu jej cestu do zahuby. Ale napriek vplyvu viacerych nepriaznivych okolnosti si za svoj osud moze Amy v prvom rade sama. Takze nie je mi luto, ze dopadla ako dopadla a za srdiecko ma to prilis nechytilo. Ako fanusika jej hudby mi je luto len to, ze nestihla nahrat viac albumov. (24.11.2015)

Na úvod musím poznamenať, že som nebol nejaký zaťatý fanúšik Amy Winehouse, ale ako speváčku som ju uznával a mnohé z jej pesničiek boli jednoducho geniálne. .... (a teraz k filmu) ... Natočiť dokument o zosnulej osobe bez pátosu je dnes veľká rarita. Autor sa ju nesnaží zbytočne vykresliť za svätú, ani vám nevnucuje nijak iný obraz o nej. Jej život podáva zhruba tak ako sa sám vyvíjal, ukazuje tie dobré aj zlé veci a je čisto na divákovi ako sa k samotnému dokumentu, no predovšetkým k Amy postaví. Veselé pasáže striedajú tie smutné ba až depresívne. Koniec filmu sa pre vnímajúceho človeka jednoducho zvládnuť nedá. Slzy jak hrom, no moji dvaja spolusediaci spustili ešte väčšmi. A preto som v úvode spomínal môj postoj k Amy, no film ma i tak neskutočne dojal. Práca profesionála sa pozná. Nechcem sa vyjadrovať percentuálne ale v terminológii csfd.cz by to bolo 5/5 a v terminológii imdb.com asi 9/10 (25.09.2015)

Na závěr je z Amy sedmadvacetiletá hudební celebrita zničená tím, co v branži dokázala, na pódiu se marně opírá o mikrofon a nakonec se jí, dost možná pouhý krok před katarzí, ve spánku zastaví srdce vyčerpáním. I když je zřejmé, že všechna špatná rozhodnutí udělala slavná zpěvačka sama, po závěrečných titulcích zbývá pocit, že na jejím osudu se podepsali nejen všichni, kdo se kolem ní točili, ale i její fanoušci, diváky v sále nevyjímaje. Kapadiovi se na základě autentických videozáznamů i rozhovorů povedlo vykreslit příběh spalující romance s londýnským povalečem, která vedla nejen k závislosti na návykových látkách, ale především k té partnerské, která se nakonec ukázala být stejně bezvýchodná. „Bylo strašné sledovat, jak se někdo tak něžný a úžasný a vřelý stává ztracenou troskou,“ popsal „objevitel“ fenoménu Amy Winehouse Nick Shymansky pro The Observer, jaký vliv měl na zpěvačku z počátku velmi nevázaný vztah s klukem, se kterým se potkala na večírku v londýnském pubu Good Mixer. Jenže Kapadiovi naštěstí ve snímku nejde o samoúčelné laciné bulvární detaily. Na základě popisovaných mezilidských vztahů se mu daří velmi přesvědčivě a srozumitelně vysvětlit, jak důležité bylo vzájemné setkání dvou ztracených duší, které si kupodivu porozuměly, pro hudbu Amy Winehouse. Její autorský blok, jejž rozbil až telefonát, v němž ji Blake, ze kterého měla hlavu v oblacích, rozhodil sdělením, že spolu už dál nemohou být. Což se v začátcích jejich vztahu stávalo často. Poo jednom z drogových záchvatů Amy poté, co ji ošetřili v nemocnici, naložil Shymansky zpěvačku do auta a odvezl mimo civilizaci a sehnal doporučení do rehabilitačního centra. Těsně před jeho branami, když si Amy Winehouse začala „stavět hlavu jako sedmileté dítě“, její otec poznamenal, že vlastně vypadá fajn a místo na kliniku ji vzal domů. „Nemám na to čas. A když si táta myslí, že jsem v pořádku... Snažil se mě poslat na odvykačku, ale já nechtěla jít,“ vetkla zpěvačka příhodu do slov slavné skladby. Právě to, s jakou dávkou upřímnosti a prožitku svoje uvnitř skutečně soulově chmurné písně psala, je jedním z nejzajímavějších aspektů celého snímku, který trvá přes dvě hodiny. Dobře je v něm vidět i to, že slavnou melodií Rehab, která prý vznikla dřív, než Amy Winehouse stihla přijít na to, jak chutná crack a heroin, teprve všechno jen nevinně začínalo. „Nemyslím si, že jsem ji zničil. My dva jsme se našli a jistí lidé by si měli uvědomit, že měla své závislosti, ještě než jsme se poznali,“ obhajoval se po zhlédnutí filmu zpěvaččin exmanžel. Navzdory přesvědčení ji podle všeho usmrtily ty starší – hlavně alkohol, jehož přísun už zpěvaččino tělo vysílené bulimickými záchvaty nezvládlo. Díky dobovým záběrům je pozoruhodné sledovat, s jakou intenzitou uměla Amy Winehouse věci prožívat. Celkově jde o emocionálně intenzivní snímek. (27.05.2020)

Amy je někdo u koho mi pozornost, kterou jí věnoval bulvár, zatemnila názor na ní jako zpěvačky a velmi mě mrzí, že jsem její písně docenil až po její smrti. Dokument je perfektním zobrazením jejího vzestupu a pádu a nakonec jdu na pět hvězdiček, protože nejen příběh, ale provedení a podání jejího života je opravdu úžasné. Poprvé mám z dokumentu, pokud nepočítám ty nějaké nacistické atd., husí kůži, opravdu. Konec byl velmi silný a celkově nádherný sestřih záběrů a prolínání různých zdrojů s jejími písněmi. Nádherná pocta této zpěvačce, věčná škoda tohohle talentu... (02.02.2016)