Ruka na kolébce

Na první pohled jeden z těch filmů „jednou a dost“ má překvapivě slušnou kvalitu, a pokud si dobře pamatuju, tak i velmi hutnou atmosféru. A to zejména díky ústřednímu partu ďábelské Rebeccy De Mornay. Snad bude příležitost si některé do paměti zaryté scény (okázale dramatická smrt ve skleníku - filmový svět si začal Julianne Moore tak trochu pamatovat) někdy zopakovat.. (07.04.2012)

Neoriginální psycho thriller sledující osvědčené filmařské cesty s výživnou hereckou příležitostí pro De Mornayovou, která díky svým zlým očím vystřihla psychopatickou mrchu jako hrom - herecká poloha, která Rebecce sedí asi nejvíc. Jedna z prvních větších filmových příležitostí pro Julianne Mooreovou a vůbec ne špatný výkon Ernieho Hudsona, v roli pro něho dosti netypické. 55% (26.07.2008)

Zůstal bych u průměru. Bylo možná zaděláno na víc. Curtis Hanson je režisér, který svým filmům o nejrůznějších psychopatech, v tomto případě psychopatkách, neumí, anebo snad ani nechce dát pořádné tempo. Většina pasáží plyne tak neskutečně pomalu, až to rozčiluje. Rebecca De Mornay byla jednu chvíli obsazovaná do rolí duševně narušených žen a své role celkem zvládala. Tady hraje chůvu, která se vetře do rodiny, aby se pomstila. Postrádal jsem více napětí, větší tempo a jinak to bylo celkem v pohodě. Typický film od Curtise Hansona, tak bych to napsal. 60% (09.01.2012)

Neskutečná pytlovina - směšné dialogy, velmi průměrní herci, levná zápletka.. prostě na první pohled hotová blbost. Ale.. Curtis Hanson tomu přidal takovou atraktivitu, že se mi to líbilo - a hodně :) Je to sice hloupé, ale atmosféra by se dala krájet, a jak už jsem naznačil - z takhle levného příběhu se podařilo dostat opravdu maximum.... 7/10 (25.08.2008)

Rychle jsem prolítl zdejších pár komentářů a hojně se v nich objevuje výhrada, že je ten film pohříchu klišovitý. No, možná máte pravdu, ale já to tak vidět nemohu, jelikož to byl vůbec první thriller o srovnávání skóre, který jsem viděl a dodnes si ho pamatuju. A to jsem ho prvně viděl někdy tuším ve druhé třídě, až tak se mi vryl do paměti. Když jsem se na něj podíval po skoro dvou desítkách let, tak už tak úplně nadšený nejsem, na plný počet by to chtělo, aby to dopadlo tím druhým způsobem, lehce poladit scénář a dialogy a hlavně dramatičtější chickfight na závěr. I tak jsem ten film asi trochu nadhodnotil, ale vem to čert, vždyť ten film stál skoro na začátku mé dráhy svébytného filmového znalce a tak se od té nostalgie oprostit nemůžu, tím spíš, že se mu podařilo prodrat mezi Predátora, Vetřelce a Noční můru v Elm Street, což jsou filmy, které na mě v tom věku taky tak silně a blahodárně zapůsobily. (28.11.2013)