Obsahy(1)
Sugestivní portréty starých lidí z Liptova a Oravy, kteří dokážou i ve stavu civilizačního chaosu a nejistoty žít vnitřně svobodní. Tvůrci filmu, režisérovi a scenáristovi Dušanu Hanákovi, inspirovanému fotografickými cykly Martina Martinčeka, se s výjimečnou citlivostí podařilo zachytit jedinečnost sledovaných postav, jejich svérázné postoje k životu i vzácnou morální čistotu. (NFA)
(více)Recenze (131)
Dnes žijí lidé, kteří nevydrží bez wifi. Každý určitě někoho takového znáte. Není signál - není život. Ale dříve žili lidé, kteří se obešli i bez nohou. Nechci zde řešit kdo se jak do které životní lapálie dostal aby upadl do situace zobrazené ve filmu, sami protagonisté toho o sobě řeknou dost. Ale vím přesně proč jsme my Češi tak strašně nespokojený národ, proč na všechno ustavičně nadáváme, proč si vážíme těch co si nejvíc nakradli s nejmenším úsilím a opovrhujeme těmi kteří jsou slušní, rozumní, pracovití. Jednoduše proto, že se máme až moc dobře. Že nás netlačí žádný kamínek v botě. Že nám létají pečení holubi rovnou do huby. No dobře, musíme si je ještě trochu obrat, ale už to skoro je. A to je špatně. Kdo nezažil chudobu, hlad, zimu, náhlé úmrtí v rodině nebo vystěhování, ten neví o čem je život. Život je o tom co nám můžou povědět naši nejstarší spoluobčané, a tím nemyslím ty vitální babči vrhající se pod nohy Andreje "Motýle" Babiše! ...ale my přece víme líp o co jde, stačí se připojit a najít si to, a staříci jsou zmatení, och, já zapomněl... ()
Umelecké dielo. Ľudia na sklonku života rozprávajú o svojich príbehoch. Život človeka naučí najviac. Pri pohľade na zvráskavenú tvár vidím kameň, avšak kameň, ktorý ma dušu. Čo má v živote cenu ? ()
Tento film je naozaj ako prechádzka výstavou fotografií. Výstavou fotografií starých a osamelých ľudí na okraji spoločnosti. Ako výstava, nepodsúva jeden záver či ponaučenie, naopak, všetko je otvorené a je len na divákovi, čo ho zaujme a čo si z neho odnesie, či protagonistov bude obdivovať alebo odsudzovať.↵ Trochu ma zarazilo, že sa film venuje iba ľuďom, ktorí vybočujú zo štandardu, najmä teda čudákom a mrzákom. Neviem, či to tak bolo myslené, ale príde mi to trochu ako lacná honba za senzáciou.↵ Mňa najviac zaujalo to, že títo ľudia síce často nedokážu pomenovať zmysel života, ale napriek tomu a napriek ich situácii ukazujú veľkú vôľu do života. Neviem, či na toto mal film poukázať, tak či onak sa mu toto podarilo.↵ Príde mi, že film je (zrejme úmyselne) postavený "bez ladu a skladu" - neraz je problém postrehnúť, že už ukazuje "ďalší obraz" (pretože tí starí čudáci sa navzájom dosť podobajú), ale napriek tomu má film čo povedať. A to u mňa rozhodlo o štvrtej hviezdičke. ()
Veľdielo nevyčísliteľnej hodnoty! ()
Hodina průpovídek absolventů slovenskej vysokej školy života. Byli tehdy bez sociálních sítí docela milí. Krásná ukázka toho, jakou překotnou revoluci prodělal svět v druhé polovině 20. století. V 70. letech rurální mikrokosmos ve střední Evropě ještě vzdoroval. ()
Tento film som videl niekoľkokrát. Keď som bol mladší, tak ma fascinoval. Ako sa však pomaly posúvam bližšie k veku aktérov filmu, tak si uvedomujem, že mi okrem pohľadu na obrazy staroby nedal vôbec nič. Je obyčajným účelovým panoptikom. Prehliadkou starých, jednoduchých ľudí bez vlastného názoru na základné otázky života, bez náznaku nejakého nadhľadu, ktorý by zdobil ich vek. Viacerí z nich boli, nevedno prečo, odvrhnutí svojimi rodinami. Dôvody môžeme len tušiť na základe zmienok o alkohole v ich momentálnom živote. Pri pozeraní filmu som si uvedomil, že mi tých ľudí bolo vlastne iba ľúto. A to je pramálo na dobrý film. ()
Naozaj silný film. Zachytáva životné osudy starej generácie ľudí z Liptova, ktoré už tak ľahko nenájdeme v takej čistej podobe. ()
Obrovský svet ukrytý v jednoduchom a vyrovnanom živote ľudí. Živôt je živôt. ()
Neuveriteľne ľudský a nádherný a zároveň smutný dokument o ars moriendi. ()
Fascinující dokument. Osobní pohled na střípky mizejícího světa seskládaný z výpovědí těch, kteří ho ještě naplno žili, byť teď jsou vrostlí do současnosti, tak odlišné od všeho, co jim běží v hlavách. Jde o výpověď o dvou dobách- době vzniku (70 léta) a době o níž je vyprávěno (začátek 20 století), mezi nimiž se odehrály obyčejné životy. Každý z nich má svůj smysl, idividuální, prostý, nevyřčený, přesto uchopitelný. Nikdo z těch, co své smysluplné životy přežili nedovede sdělit slovy v čem ten smysl tkví, ale všichni o zažili a přežili (Smysl? Však len život. Život, čo iné," odpovídá jedna z postav na přímou otázku. A odpovídá vlastně velice přesně a mnohem hlouběji, než se na první poslech zdá). Dokument o tom, co prchá, co nelze přesně beze zbytku pojmenovat a přesto o tom lze "komunikovat" a chápat (a přesto chápat i sebe, jako pozorovatele životů těch druhých, stejně všedních a přesto výjimečných, podobně jako jsou životy nás, současníků, podobně jako byly všechny životy od počátku světa). Dokument, který se dotýká podstát věcí a dějů, daleko za obrazy jevového světa, který zobrazuje, JIstý poetizmus a možná i trochu patosu jen napomáhá divákovi přehoupnout se přes hranu toho reálního až za horizont slov a obrazů, až do světa Platonivých stínů a Kantových věcí pro sebe. Kdyby byl Bůh, vnímal by naše životy možná stejně jako Hanákův film. ()
Reklama