Ich denke oft an Piroschka

Tak tenhle film, s milou a ještě dívčí Liselotte Pulver, byl jako pohlazení. Ač naivní, kašírované "pohádky" někde z poloviny minulého století, opravdu nejsou mým šálkem čaje. A tato z r.1955 byla přesně taková. Zatímco u nás se ve stejné době na plátnech kin vedl třídní boj a hemžili úderníci, uvědomělí proletáři a dojičky, Němci dokázali natočit film o lásce překračující hranice, o střetu rozdílných kultur, temperamentů a mentalit. A to s takovou elegantní nadsázkou, humorem a laskavou něhou, že přes celou tu naivitu mne to dohánělo chvilkami k slzám. Vše zarámováno maďarskou pustou zalitou sluncem a tklivými zvuky čardášů. A protože se na to koukal zrovna dnes (kdy celý den venku pršelo) a navíc ještě na ORF2, tedy v originální němčině, protkané základní "turistickou" maďarštinou, tak byl efekt dokonalý. Každý z nás má určitě v mysli nějakou kouzelnou pradávnou vzpomínku. A v tom je ten půvab, protože (cituji z Wiki) „… als ich am Morgen nach Hause fuhr, war ich fest entschlossen, Piroschka wiederzusehen, aber wie so oft im Leben kam es anders – wir sind uns nie wieder begegnet. Vielleicht sollte es so sein, denn wenn ich heute an Piroschka denke, ist sie immer jung und süß und 17 Jahre …“. (16.09.2017)

Milé, ale beznadějně zestárlé. (50%) (18.02.2022)