Katzelmacher

Čo múdre o tomto filme povedať? Celé je to urobené na statické zábery, celky a polocelky. Neviem či tam bol vôbec niekedy použitý detail. Frontálne snímaní herci v minimalistických kulisách, ktorých výkony môžno označiť za civilné aj za divadelné zároveň. Asi štyri krát sa kamera pohne. Vždy ide o identickú jazdu v identickom prostredí s identickým hudobným motívom (optimistické klavírne akordy, ktoré ironizujú groteskný svet antihrdinov) vracajúcu sa ako refrén. Fassbinder si berie do pozornosti niekoľko párov mladých dospelákov v mestskom prostredí. Jeho hrdinovia opäť statočne fajčia aj súložia (aj chlap s chlapom). Komunikácia sa redukuje na výmenu peňazí. Jeden muž neplatí svojej domácej nájom(naopak ju využíva po všetkých stránkach), aby mohol zaplatiť za sex frajerke svojho kamoša z partie. Chlapi sú citoví kripli so sklonmi k agresii, ženy úbohé chudery márne očakávajúce opätovanie nehy od svojich partnerov. Najvzrušujúcejšou zábavou ich životov je hrať karty v krčme. Fassbinder tu hrá gréckeho robotníka, ktorý sa ubytuje u jednej z hrdiniek, inej odoprie súlož, a tá ho ohovorí, že ju znásilnil. Iná, ktorej nasľubuje, že ju vezme do Grécka, sa do neho zaľúbi. Chlapi z party vydedukujú, že musí byť komouš, kedže je z Grécka a tak ho zmlátia. Takže tu režisér okrem svojich obsedantných tém, čo sa týka problematiky moderného ľudstva, exponuje aj nemeckú xenofónosť a ohováračské malomeštiactvo v plnom rozkvete. Je to dosť sranda. Najmä absurdný záver, keď muži plánujú ako pôjdu žiť na ponorku, lebo ich už omrzel život doma a keď jedna hrdinka stále dúfa, že bude slávna herečka. Na tomto zúfalstve, beznádeji a prázdnych kecoch sa nedá nič iné, len smiať. Troška mi to pripomínalo Seidla, aj spôsobom ako to bolo natočené, aj témou. (13.06.2012)

Katzelmacher je výnimočný film: presvedčivo ukazuje tvár prežívania drvivej časti mládeže konca 60.rokov 20. storočia. Ideály detí kvetín scvrknuté do vzájomného stretávania sa pri múriku a následného prepájania tiel: každý s každým, ale zároveň navonok utajene. Dialógy sa točia len okolo ohováračiek: kto s kým, prečo a za koľko, či ako získať prachy + okiadzanie neprítomných. Prestrihané zábery ukážu odosobnenú telesnosť , bezúčelné násilie, prchavé momenty zábavy (tanec, popíjanie, pofajčievanie). Jedna vec mi však oproti dnešku bola sympatickejšia: strohé dialógy, úsečné odpovede. Zvyšok vypĺňali dlhé momenty ticha. A tie, poskytujúc priestor k akému takému sústredeniu vlastných myšlienok, dnes chýbajú. Súhlasím s cinefobom, že dnešní mladí nie sú veľmi iní. Iná je len forma, haliaca tuposť do vševedkovského obalu. Otupnú stereotypnosť vypĺňajú rovnako stereotypné (ale zdanlivo iné) činnosti: neustále hľadenie do monitorov pc, notebookov, čítačiek, mobilov. Frázy používané v tomto type komunikácie sú tiež rovnako sa opakujúce, len podporené buď wikimúdrosťou alebo vtipmi prebranými z aktuálne šírených spamov, seriálových dialógov, či zdieľaných skratkovtipov na sociálnych sieťach. Inak sa (v závese tohto slovného a hudobného smogu valiaceho sa pre zmenu do uší zo slúchadiel) medzi mladou generáciou rieši stále toto isté: kto s kým a prečo vôbec, prečo si začala/začal s cudzincom (arabom, černochom, vietnamcom), ako nelegálne trhnúť nejaké prachy, je študentská prostitúcia až taká nemorálna?, peňažné disproporcie a vydierania vo vzťahoch sú tu tiež, hádam len tie fyzické bitky ženských sa čoraz častejšie nahrádzajú premakanejším psychoterorom (na oboch stranách) a dialógy sú obohatené o spomenuté nezmyselné množstvo totálne nadbytočných slov vyšklbnutých z kadejakej kopy lingvistického hnoja. Len nejaký ten Fassbinder 21. storočia zatiaľ chýba. (13.06.2012)

Na malé ploše fragmentů mnichovské periferie se odehrává propletenec vztahů několika mladých lidí. Kdyby nestačily nepřetržité lži, promiskuita a tajná prostituce, nevyrovnanost partnerských vztahů a ze setrvačnosti společně trávený volný čas, další negativní vlastnosti postav odhalí příjezd řeckého přistěhovalce. Sterilita jednotlivých scén (ať už se jedná o statickou kameru, úsporné dialogy nebo strohost hereckého projevu) jen prohlubuje bezvýchodnou prázdnotu života hrdinů. Deziluzi naplňuje v neposlední řadě zjištění, že i mladá generace raději potlačuje individualitu, než by se vzdala bezpečí skupiny, navíc není ochotna poučit se z chyb otců a místo toho raději koketuje s nacismem zavánějící xenofobií. (08.01.2011)

Vynikající Fassbinderův snímek o skupince mladých lidí, kteří své prázdné životy tráví den co den stejně. Žijí naprosto bez citů, dokonce po nich ani netouží. Bití žen svými partnery nepovažují za běžnou záležitost pouze muži, ale i bité ženy. Mladíci se často scházejí venku, aby si pokecali "o ničem". Nepotřebují žádný důvod (s výjimkou toho, že je cizinec), aby jím začal vadit řecky gastarbeiter Jorgos. Jorgos je narozdíl od mladíků slušný, je schopen citu. Nejdříve je jimi jen ignorován, později všelijak napadán. Fassbinder dobře věděl, že davy, skupiny, kolektivy jsou původcem primitivních názorů. Individualismus může být někdy dosti nepříjemný, ale člověk je aspoň svobodný. Kdyby se ta banda nescházela a každý si žil dle sebe, ani u jediného z nich by nevyvstával na povrch latentní fašismus. Jorgos jím samozřejmě nic neprovádí, přesto je hlavním tématem jejich nesmyslných keců. Stačí aby jeden plácl, že Jorgos jako Řek musí být komunista a hned je pro všechny komunista. Všem vadí, že pracuje v jejich Německu, ale přesto sami na práci kašlou. Nesmyslnost jejich xenofobního smýšlení ještě podtrhuje Fassbinder tím, že si (se svou německou tváří) zahrál Jorgose sám. (26.04.2008)

Pár prostředí bez objektů, které by k sobě strhávaly pozornost. Statická kamera. Jen občasné využívání přímé kauzality. Záběry končící prostým odchodem jedné nebo více postav z rámu (vzniká tak dojem, že jejich vyprázdněná existence je omezena jenom na bytí v obraze – mimo něj nejsou). Radikální odmítnutí estetiky narativního filmu není u Fassbindera samoúčelné. Formální úspornost slouží obsahu – chladnému pohledu na zamrzlost německé střední třídy. Ke svým neusazeným vrstevníkům je režisér stejně nelítostný jako k manželskému páru, jehož komunikace je postupně degradována na strohá sdělení a prudké fyzické výpady. Na agresi dřímající společně s předsudky pod laxně nahozenou fasádou Fassbinder upozorňuje s věcností tak brutální, až se film blíží absurdní komedii. Také z absence gradace je přitom zřejmé, že tohle čekání na Godota kvůli přístupu postav, jejichž neschopnost hnout s vlastními životy kulminuje stádní agresí, nikdy neskončí. 85% (05.02.2021)