Planeta Česko

Sice mi úplně nesedl tenhle osobní přístup k dokumentu, ale špatné to nebylo. Samozřejmě to není na světové úrovni, ale i tak se člověk dozví dost zajímavých věcí. Komentář Kryštofa Hádka mi taky nijak nevadil. Ani jsem netušil, kolik pozoruhodných zvířat u nás žije. Velkou pozornost si například zaslouží rezervace u Milovic, kde najdeme zubry, koně a pratury. Je opravdu hezké, že se povedlo tato zvířata vrátit do naší přírody. Ne u všech zvířat se to však daří. Některé jsme díky své činnosti u nás vymýtili, ale naštěstí se díky regulacím vrací zpět. Jiné naopak profitují z naší devastace krajiny, například ptáci žijící v místech povrchové těžby hnědého uhlí. Určitě stojí si naši přírodu hýčkat a snažit se o její do největší rozmanitost. (07.05.2021)

Natočit kinofilm o české přírodě po dlouhých desetiletích je záslužné, potřebné a skvělé. Je proto škoda, že Planeta Česko hned v několika aspektech selhává. Nepopírám, že snímek si najde celou řadu nadšených divaček a diváků, u mě však převážily spíše výhrady. Předně koncept filmu je dost nepřehledný, skáče se od tématu k tématu bez jasnější motivace a logiky. Orámování dokumentu potřebou autora ukázat dcerám "českou divočinu, kterou má každý za humny" je pro Mariána Poláka a jeho okolí jistě legitimní, já jsem na tuto linii však zvědavý nebyl a zbytečně ukrajovala čas jinak velmi pěkným obrazům přírody. Komentář je Kryštofem Hádkem namluvený v ich-formě, přesto se ve filmu velmi často objevuje sám tvůrce (=vypraveč) a mluví přímou řečí sám za sebe. Je to možná maličkost, ale takové nedotažené momenty film zbytečně sráží. Představení české přírody a její divokosti na reintrodukovaných zvířatech (bobři, lososi a zejména v milovické oboře chovaní zubři, divocí koně a vyšlechtění pratuři) mi přijde přinejmenším zavádějící. Sice je stále možné v okolí našeho domova pozorovat dříve běžné živočišné druhy (o rostlinách Planeta Česko není), jejich počty však jdou rapidně dolů, což autor srováná s vlastní dvacet let starou dokumentací mokřadu u jeho bydliště. Proto spíše pozitivní vyznění snímku trochu překvapí. Hudba je velice doslovná, ale poměrně nápaditá. Při závěrečné písni jsem se však styděl i za tvůrce. (19.03.2018)

Myslím, že celovečerní přírodovědný dokument jsem doposud přežila pouze jeden (o surikatách, které nepokrytě zbožňuju), což už je samo o sobě pochvalou pro režiséra Poláka a jeho tým. V tomto případě si navíc cením snahy tvůrců ukázat hlavně našim nejmenším, že se nejen v exotických krajinách, ale i v naší malé zemičce najde tolik krásy. Asi nejvíc mě každopádně pobavil sysel na sídlišti. A moc se mi líbil závěrečný seznam účinkujících (kulíšek nejmenší atd.). Subjektivní černý puntík ale dávám za na můj vkus až příliš časté zobrazování hadů (ty na rozdíl od surikat vážně nemůžu). (15.01.2019)

Pěkný dokument, který vás sice nějak úžasně nepoučí, ale ukáže vám plno věcí, které byste sami asi nikdy nespatřili, nebo by vás ani nenapadlo, že jsou kousek od vás. Skvěle natočeno i zpracováno. Jakožto milovník české přírody jsem si to užil a doporučuji. Ale jak už tu někdo připomenul, zajímalo by mě také jak se modrásek z toho mraveniště pak dostává. (24.02.2019)

Tohle mohl být tak dobrý dokument, kdyby Marián Polák zůstal za kamerou a před ni vůbec nechodil, kdyby ústřední myšlenku "všechno tohle máme doma" neopakoval do úmoru a kdyby projev Kryštofa Hádka působil více zasvěceně. Záběry jsou totiž krásné a třeba mufloni na Mostecku jsou úplně magická scéna. (11.09.2020)