Oliviére, Oliviére

Tohle znepokojující, tragédií zkoušené rodinné drama, nejlépe vystihují dva momenty. Úvodní záběr na sluncem zalité pšeničné pole, ve kterém si hrají sourozenci Nadine a Olivier a závěrečný pohled na prázdnou, ve tmě se pohupující dětskou houpačku. Celý film byl hnán překvapující, ale i mazanou silou k tajemství, ležícím pod povrchem tohoto skvělého filmu. 80% (06.12.2015)

V každém případě velmi dobře udělaný příběh, který musel diváka strhnout. A nejzápornější postavou se nám nakonec vyjevil policejní inspektor, který naaranžoval objevení Oliviera po šesti letech. Tady bylo nakonec i jedno slabé místo, které autorům scénáře odpouštím. Hoch, který sehrál onu hru na Oliviera, přece musel z něčeho žít, musel chodit do školy. Žádného z rodičů nenapadla tahle myšlenka. Především zaujaly mimořádné herecké výkony všechn hlavních postav - od obou Olivierů i Nadine, přes matku, otce až po úchylného Marcela... (21.10.2015)

Je to zvláštní film. Asi by se něco takového v reálném životě nestalo, myslím ty okolnosti návratu Oliviera... Teď jsem si přečetl jeden ze zdejších obsahů a je tam napsáno, že je to podle skutečné události. Aha! Realita někdy překračuje naši fantazii. Všichni jsou tu více či méně vyšinutí, i ti, o kterých si myslíte, že nejsou. Celý film má zvláštní nepopsatelnou atmosféru, o které nevím, jestli se mi líbila, nebo mi byla nepříjemná. Něco přesně mezi. (22.05.2024)

Tohle by byla přímo lahůdka pro nějakou zanícenou psycholožku, protože téměř každá z postav stála za podrobné prozkoumání. Od chorobně závislé matky na Oliviéra až po dceru Nadine, která mě po té psychologické stránce zajímala asi nejvíc. Vynikajícím způsobem vystavěné drama, které graduje možná až příliš neuvěřitelně, ale to vnitřní napětí, které ke mě pulsovalo z celé té rodinky Duvalovi všechno přebíjí a já jdu bez váhání na plnou palbu. K tomu naprosto výborné výkony všech herců, prostě není co dodat, jen, že Oliviéra doporučuji všema deseti. (22.06.2015)

Jak popsat tvůrčí klady francouzského dramatu v režii Agnieszky Holland, abych příliš nespoileroval? Tak mohu říct, že do napětí mne svým způsobem ponořil již úvodní prolog, který v první větě informoval, že film je inspirován skutečným případem a v druhé zase, že podobnost postav se skutečnými osobami je čistě náhodná... tak jsem si říkal, neodporují si ty dvě prohlášení navzájem? Ale po skončení filmu s tímto pohlcujícím vyprávěním mám pocit, že tohle skloubení zde možné, ba reálné bylo. Příběh o ztraceném a možná i znovunalezeném Olivierovi by mohl v jiném podání fungovat jako napínavá detektivka s velmi experimentálním krokem ze strany policisty... paní režisérka nicméně přichází se silným rodinným dramatem s působivým rozehráním napjatých vztahů a detailně vykřeslenou psychologií postav (včetně dětských) v rodině. Osobitý rukopis nepostrádá přímo poetické momenty, ale i v jejich doprovodu dokáže Hollandová vytvořit atmosféru, v níž stejně sálá po celou dobu napětí, nechává skvěle gradovat děj s odstupem šesti let od hlavní události, který nám postupně odtajuje jednotlivá zákoutí. Závěrečná vyvrcholení v několika vrstvách mi málem vzala dech, a současně mne zpětně nutí po skončení filmu klást otázky, přemýšlet nad hlubokým příběhem a myslet nad celou řadou scén, které mi asi ještě dlouho v paměti zůstanou. Jo, jo, krásné čisté drama výjimečného kalibru. 95% (16.09.2020)