Falešné vztahy

Mnohdy si jen namlouváme že dobře známe své blízké, ale kdo skutečně jsou, to nám uniká. Hrdinka filmu Le Fate Ignoranti, Antonia, se až po smrti svého manžela dozvídá, kdo vlastně byl muž, kterého milovala a vedle kterého žila patnáct let. Snímek zkoumá, zda je správné lhát těm, které milujeme, za cenu, že s vědomím pravdy by nás oni milovat přestali. Také nám ostatním pomáhá vžít se do životů minorit v našem okolí, zejména té homosexuální. To byl také zřejmě účel tohoto filmu, přiblížit tento dnes již všední svět těm druhým, často nezasvěceným. Přesto myslím, že jsou lepší filmy, zabývající se vzdorem gayů vůči neohleduplnosti a zaslepenosti okolí, například film Before Night Falls, biografický film Juliana Schnabela o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, pronásledovaném kvůli své orientaci totalitním režimem na Kubě. Po technické stránce je Le Fate Ignoranti trochu nevyvážený film. Musím pochválit povedenou hudbu. Herecké výkony byly až na občasné světlé chvilky Margherity Buy a Stefana Accorsiho nepřesvědčivé. Film působí celkově poněkud neupřímně, což částečně vyvažuje zručná režie a několik světlých okamžiků ve scénáři (Hikmetovy básně, nerozbitá sklenka). Film není ničím provokativní, pokud jste tedy alespoň trochu tolerantní člověk, a citlivému divákovi může mnohé říct. Mě Le Fate Ignoranti zaujal a nebojím se ho doporučit. (28.12.2005)

Možno si po prečítaní upútavky k tomuto filmu pomyslíte, že je prezradené úplne všetko. Verte tomu, že to tak nie je . Je to klasický psychologický film, ktorý pomáha "stráviť" extrémne názory na homosexuálov. Žijú rovnako ako ostatní, jedia, pijú , radujú sa, smútia ..... len to večer robia inak ... ))) (04.06.2004)

Jenom další film o homosexuálech a imigrantech s jasným humanistickým poselstvím, jehož největším problémem je nevyrovnaný a slabý příběh. Po odhalení milence jsem měl pocit, jako kdyby film ztratil veškerý dech a neměl už o čem dál vyprávět. Trvalo dlouho než opět trochu probudil můj zájem a i tak je výsledný dojem velmi rozpačitý. Srovnání s Almodávarem je mimo mísu, tématicky se možná hodí, filmařsky je ale Öztepek někde úplně jinde. (12.01.2006)

Antonia ztratila manžela...třikrát. Zemřel, pak přišla na to, že měl milenku a potom se z milenky vyklubal milenec. Příběh s ohromným potenciálem, který by ždímal kapesníky. Bohužel režisér, byť se očividně snažil dostat do Almodóvarovy rudé a modré, skončil u béžové a šedé. Příběh je skvělý, zpracování bezradné. Jako by nevěděl jak příběh uchopit a jak protnout životy postav. Antonie mi tak bylo líto, ale její utrpení mi bylo docela cizí. Hudba mnohdy neseděla (úvodní scéna z muzea). Bohužel takovéhle "maličkosti" pro mě film zbrzdily. Jako by byl Ozpetek rozhodnutý film natočit a pak si řekl, že ubere páru, aby se někdo náhodou neurazil... (27.06.2013)

Tohle není jen další film o homosexuálech a lidech, kteří žijí svůj život alternativním způsobem. Tohle je něco daleko víc. Je to velmi citlivě natočené drama o lidských bytostech z masa a kostí se všemi jejich tajemstvími, hlubinami a vlastními světy. Je to film o přátelství, naplnění života a fungování v něm podle svých představ. Film se spoustou krásných myšlenek, hromadou pravdivých až dojemných okamžiků a špetkou humanity. Srovnávat Le Fate Ignoranti a Almodóvarovy počiny je nesmysl. Almodóvar je daleko syrovější a smyslnější. S Ozpetekem jsou si blízcí snad jen tématicky. Příběh alespoň pro mne byl velmi silný a rozhodně nesouhlasím s tím, že po odhalení manželova milence se ve filmu už nic neuděje. Naopak, tam pro mne film skoro začíná. Skvělé herecké výkony, výborná hudba, která dotváří naprosto přesně atmosféru, jenž mezi touhle neotřelou komunitou panuje. Filmový zážitek, který řadím mezi jedny z největších. A díky za ten nádherný závěrečný obraz s nerozbitou sklenicí... (01.08.2008)