Zelená kobra

„Otroctví je součástí lidského srdce...“ Pouť dobrodruha, hledajícího smysl života a uplatnění v divokých končinách mě od počátku vtáhla jedinečnou atmosférou, v níž se snoubí poetické s realistickým. Styl Wernera Herzoga, který v 80. letech natočil po sobě tři velké filmy z exotických oblastí, mi většinou sedí, pomalé tempo obvykle dostatečně kompenzuje silný příběh a nádherné záběry při vykreslení prostředí. Jenže tady jsem snad poprvé měl pocit, že se Herzog až příliš vyžívá v tom prostředí a poezii na úkor příběhu, který občas stagnuje, když v mnoha částech snímek naplňuje dlouhými scény rituálů domorodých afrických kmenů. Nemůžu říct, že by mi to celkový dojem úplně zničilo, sledování mnoha těchto scén zážitek i posílilo, ale kdyby Herzog ubral na délce některých scén, nevložil mezi nejsilnější momenty 15 minut před koncem (a také úplně na závěr) sborové zpěvy a tance domorodců, které už jen film natahovaly, protižek ze souvisleji plynoucího příběhu o životním pádu dobrodruha mohl být ještě silnější. Klaun Kinski byl zvláštní herecký démon, kterého se někdy spíše děsím, ale tady můžu jeho výkon pouze vyzdvihnout a bylo opravdu vidět, že do postavy Cobry Verde vložil s velkou obětavostí i kus sebe. Byl to pro mě stále zážitek hodný filmu z Herzogova nejlepšího období a působivý závěr pokládám svým ztvárněním za nezapomenutelný, přesto jiné režisérovy filmy (např. Kde sní zelení mravenci) se mi líbily ještě víc. [80%] (29.08.2022)

Werner Herzog, i když působí jako velice seriozní muž (např. ve filmu o Klausovi Kinském), pojí v sobě dvě vášně: (necivilizovanou, exotickou) divočinu a poezii (zvuku a obrazu). Taková mixtura snad může pramenit jen v "srdci temnoty", z něhož se rodí bizarní věci (jako třeba AIDS) a příšerky (Jim Morrison: "a store where the creatures meet"). A odkud možná také pochází Kinského "běs" (poslední spolupráce Herzog / Kinski, při níž ten druhý často zcela ztrácel kontrolu sebe nad sebou) a africké "Amazonky". A také otrokářství, jako zhmotnělý výplod lidské fantazie, který leží hluboko v lidském srdci (volná citace z filmu). A znetvořený chlapec je jeho symbolem (nebo snad symbolem leoparda?) Pozn. 1: Obrazovou a zvukovou stopu je možno sledovat i odděleně, obě mají své jedinečné kouzlo (namátkou: jakým výtvarným objektem jsou černé kozy - kdo viděl, ví - v poryvech slunce a stínu). Pozn. 2: Francisco Manoel da Silva (Klaus Kinski) je románovou postavou Bruce Chatwina (The Viceroy of Ouidah, 1980). Pozn. 3: Film mohl být také koncipován jako dobrodružný příběh, ale to bych se na něj asi nekoukal (asi bych se raději koukal na Koukalovou!) (14.01.2017)

Poslední spolupráce Herzog/Kinski dopadla přímo katastrofálně. Resp. značka Herzog/Kinski opět předvedla um, např. masové scény s praporky jsou skvěle natočeny, Klausík opět extrovní, ale co to kurva mělo bejt? Například ten nálet amazonek na nepřátelský kmen to byl jak pilot k Hot shots. Střih filmu chápe asi jen Herzog to sem fak nedal. (02.09.2017)

Od naivných očakávaní, cez hľadanie záchytného bodu (myšlienky) a pocitu offtopicovej bezradnosti, až po totálnu rezignáciu, apatiu a chlámaní sa na scénach, ktoré asi teda mali byť vážne (téma otroctva) som si podstivo pretrpel túto pseudo-atrovu zhovadilosť. Keďže ku koncu fičalo na plné hrdlo už celé kino, tak som sa zbavil pocitu, že ja som ten chuj čo tu niečo nepochopil. Tragický nepodarok. (07.08.2006)

Originálny pohľad na tradičnú kultúru afrického kontinentu. Herzogova vízia konfliktu moderného a tradičného sveta, človeka a prírody, pána a jeho otroka... Podobne ako pri Aguirre, der Zorn Gottes (1972) aj v tomto prípade tu jednu zo zásadných úloh zohrala Kinského prítomnosť, ktorý sa opätovne dokázal so svojou postavou dobrodruha dokonale, ba priam až ezotericky stotožniť. Je mi jasné, že mnohým tento snímok nesadne, ale pre tých, ktorých Herzogova réžia neodradí, je prichystaná neskutočne pôsobivá a vťahujúca kamera a niekoľko veľmi silných dramatických scén, na ktoré sa jednoducho zabudnúť nedá. 85/100 (20.11.2015)