Fitzcarraldo

Maniak německého nového filmu Werner Herzog využil svoji lásku k opeře - o níž by mohli pravidelní návštěvníci jeho bayreuthských a milánských inscenací povídat - k plnému rozvíjení svého nejobsesivnějšího a nejšílenějšího tématu: člověka posedlého svým cílem. Herzogův podivuhodný dokumentární styl, v němž jako vždy hraje neodmyslitelnou roli příroda a přírodní národy, kombinovaný s děsivým a uhrančivým Klausem Kinskim v hlavní roli z Fitzcarralda dělají výjimečný zážitek z lidské velikosti. (19.09.2006)

Iba 83 % ma primälo k tomu, aby som si po Aguire pozrel ďalší výtvor dvoch magorov - Herzoga a Kinského. A aj po dosledovaní tejto dva a pol hodinovej nudy, ktorá bola exhibíciou egomaniactva som nenašiel najmenší dôvod, aby som dal viac, ako obligátne tri hviezdičky. Nevšimol som si vo filme nič iné ako podobnosť medzi conquistadormi a misionármi, ktorí prišli do Južnej Ameriky lúpiť zlato a/alebo šíriť kresťanstvo a šialencom, ktorý prišiel šíriť operu. Na ďalší Herzogov film ma nezlomí ani 95 %. (17.05.2018)

Uhrančivá scéna prenosu parníka cez horu približuje film skôr k hororu. Predstavuje to jediné, čo si z Fitzcarralda pamätám. Už v detstve tá scéna desila. Presvedčivo totiž ukazuje ľudské zlo maskované tvorivým umeleckým zámerom. V skutočnosti ide vždy len o vrtoch nezodpovedného grázla a jeho epigónov, ktorí pri podobných záležitostiach neváhajú v mene vznešeného umenia zničiť akékoľvek prirodzené prírodné prostredie. Mediálna prezentácia ospravedlní všetko, lebo však nápad je taký čačano utešený. Vždy ide len a len o čisté ukojenie ega, ktoré tak často a radi marketingoví lobisti a im naklonení umeleckí žurnalistickí teoretici nazývajú prenikavým architektonickým vizionárstvom, či výnimočne nadaným duchom. Ako príklad môžu slúžiť konštrukcie zimných olympijských areálov, pri ktorých tvorbe sa vyrúbu tisíce hektárov lesa. Pár rokov po hrách ostávajú spustnuté strediská a nezvratne poškodená príroda. Druhou vecou sú škody, ktoré s buldozérom v pralese napáchal samotný Herzog so svojim štábom. (22.08.2014)

Opera mocnější meče. Fitzcarraldo to u mě vyhrálo hned zpočátku, v momentě, kdy hlavní hrdina slibuje operymilovnému pašíkovi červený koberec a čestnou lóži. Podobné postavě prostě musím fandit. A i jinak mi jako obří snílek byl mimořádně sympatický, je osvěžující vidět v dnešní, materiálnem a konzumem prolezlé době, někoho, kdo je ochoten pro lásku k umění obětovat cokoli a přelézt třeba horu. A to říkám bez ohledu nato, že můj vztah k opeře je asi stejně vřelý jako k rannímu vstávání či komárům. Osobnost hlavního hrdiny pro mě byla pak pro vztah k celému filmu určující, tím, že jsem se s ním dokázal identifikovat a prožívat celé „dobrodružství“ (ostatně co jiného než tradiční dobrodružná podívaná to je, že) jako své vlastní, mi film krásně utekl a po celou dobu na mě působil přesně tak, jak měl. Prostě čirá filmová krása, kde stylový konec tvoří jen příslovečnou třešinku na dortu. (05.11.2013)

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)