Režie:
Paolo VirzìKamera:
Vladan RadovičHudba:
Carlo VirzìHrají:
Valeria Bruni Tedeschi, Anna Galiena, Micaela Ramazzotti, Valentina Carnelutti, Marco Messeri, Tommaso Ragno, Beatrice Schiros, Elena Lietti (více)Obsahy(1)
Beatrice je upovídaná bájivá lhářka a samozvaná miliardářka, která ráda věří tomu, že se zná se všemi důležitými lidmi. Donatella je oproti tomu potetovaná zamlklá introvertka, která v sobě skrývá tíživé tajemství. Obě ženy jsou pacientkami v moderní, ale střežené psychiatrické klinice a postupně se mezi nimi vyvine silné přátelství. Společně pak z léčebny utečou a snaží se ve světě venku během své bláznivé cesty najít štěstí, které obě ztratily... (AČFK)
(více)Videa (10)
Recenze (42)
Dvě naprosto odlišné ženy, ale obě si nesoucí ve svém nitru nějaké bolestné trápení, se setkají v ústavu pro choromyslné. Přes počáteční ne zrovna příjemné oťukávání se postupně spřátelí a při jednom společném výletě asi deseti chovanců se jim podaří z léčebny utéct. Tím započne trochu bláznivá road movie, na níž touží Beatrice i Donatella doputovat za svým ztraceným štěstím, každá však trochu jiným způsobem. Nakonec se ale sejdou opět na psychiatrické klinice. Ač se v příběhu najde pár vtipných okamžiků, tak je to celkově moc smutný film o osudu dvou zlomených žen, které by při dobré konstelaci hvězd vlastně mohly být šťastné. (65%) ()
Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10 ()
Prostredie psychiatrickej liečebne je obvykle neobmedzenou studňou originality, a preto dokážu filmy z tohto prostredia vytvoriť zaujímavé námety a zápletky. Čo sa týka tohto filmu, tak ma doslova iritovalo ako z toho chceli miestami robiť komédiu, no zápletka bola na čistú drámu. Extrémne excentrická Beatrice mi takmer celý film žrala nervy svojim prehnaným entuziazmom á la Eva Máziková. No s utrápenou Donatellou som v podstate súcitil, hoci za to ako dopadla si mohla vlastne sama. Celkovo ma tento film však akosi nenadchol - možno keby sa to nieslo v dramatickejšom rytme, tak by to výrazne mohlo - ale bohužiaľ, toto nebolo ani len na priemer (samozrejme, s výnimkou výborného záveru). ()
Když chci něco dokázat, je jedno, v jakém psychickém stavu jsem. Postavy, které jsou zde prezentovány, nejsou vůbec nezajímavé, ale jejich příběh mi nepřišel tak dobrý, jak by mohl být. Ano, je zde celkem povedená gradace, něco temného, co se vkrádá i do vtipných scén, ale celkově za mě spíše průměr. ()
Na mě možná až moc italsky uřvaná road movie, která balancuje na hraně feel-good filmu a nepříjemného sociálního dramatu. Paolo Virzi mezi těmito polohami přepíná tak zběsile, že se nedokážete naplno v některé z nich uvelebit a zůstat v klidu. Tak nějak je film v souznění s jednou z hlavních protagonistek, která prostě nezavře pusu a neustále skáče sem a tam. Přesně jako její nálady přeskakoval i můj vztah k tomuto filmu a nakonec jsem si ani já nedokázal vybrat, takže dávám pouze průměrné hodnocení. ()
Reklama