Šíleně šťastná

Holky hrály jste to bezvadně. Jak Beatrice říká o Donatelle: " Ona je blázen, ona je šílená, ona je cvok", tak jsem s ní souhlasila. Tohle dokáží snad jen Italové. Ten, kdo by s ní chtěl žít, by musel být blázen, šílený a cvok .-) Přesto měla srdce na svém místě a jak se dalo, tak ho využila, aby pomohla smutné Donatelle. Byla to dramédie nebo roadmovie, jak chcete, kde jsem čekala málo a dostala jsem mnohem víc. Konec byl dojemný....a já tenhle snímek ráda doporučím dál. Vážně váhám i nad tou pětkou.... (11.08.2017)

(103/2017) / Druhý taliansky film v rýchlom slede. Úplní cudzinci ale zostávajú neprekonaný. Najväčšou slabinou inak pútavého a originálneho filmu je slabšie tempo v strednej časti film. Je škoda, že sa film neskrátil o 20 minút. Po úvodnej a výbornej polhodinke totižto prichádza na rad ukecanejšia časť, ktorá moc neposúva ani príbeh ani postavy. Ako zvyčajne európsky film ponúka neopozeraných hercov a veľmi! zaujímavú tému. Vyťažiť sa ale určite dalo viac. Úplná spokojnosť so záverom a konečne sa ukázalo, že tvorcovia vedia vytiahnuť na povrch filmové emócie. (7/10) (06.06.2017)

"I když klesáme ke dnu, jsme šťastní". Dvě ženy. Dle odborníků jsou skutečnými blázny, projevují se tak, jednají tak, jsou dle toho zařazeny...zavřené pod dohledem. Co je na nich "nenormálního"? Chtějí si bez zábran plnit své touhy...ubozí blázni. Také občas "po italsku" zmizí. Ztraceny ve světě svobodných bláznů, tedy těch nezavřených, prožívají svou noc a den plný zábavy, ale i strastiplnou, snad i kajícnou cestu, jež může pro jednoho tento šílený svět na chvíli osvítit kapkou naděje k lepšímu zítřku, i když ho dobrovolně stráví za branou prosluněného blázince. Výborně zrežírované, trochu užvaněné komediální drama, které chytne za srdce i bez nuceného sentimentálního kýče. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (25.01.2017)

Bohužel si musím postesknout nad vizuální stránkou filmu. Zvlášť při scénách v noci trpí obraz zase tím digitálně televizním lookem, který mi už automaticky kazí celkový dojem z daného snímku a zanechává ve mně určitý punc amatérismu. Vyjma toho je Šíleně šťastná takovou asylum verzí Thelmy a Louisy (viz odkaz s šátkem a kabrioletem), která je chvílemi mile šílená a chvílemi trochu otravná. V podstatě jeden z další řady filmů, o kterých budu mluvit spíše v dobrém, ale na který si za týden už asi nijak moc extra nevzpomenu. 6/10 (31.01.2017)

Dvě naprosto odlišné ženy, ale obě si nesoucí ve svém nitru nějaké bolestné trápení, se setkají v ústavu pro choromyslné. Přes počáteční ne zrovna příjemné oťukávání se postupně spřátelí a při jednom společném výletě asi deseti chovanců se jim podaří z léčebny utéct. Tím započne trochu bláznivá road movie, na níž touží Beatrice i Donatella doputovat za svým ztraceným štěstím, každá však trochu jiným způsobem. Nakonec se ale sejdou opět na psychiatrické klinice. Ač se v příběhu najde pár vtipných okamžiků, tak je to celkově moc smutný film o osudu dvou zlomených žen, které by při dobré konstelaci hvězd vlastně mohly být šťastné. (65%) (17.04.2020)