Zhui bu
Zhui bu
Režie:
John WooKamera:
Takuró IšizakaHudba:
Taró IwaširoHrají:
Hanyu Zhang, Masaharu Fukujama, Stephy Qi, Ji-won Ha, Džun Kunimura, Naoto Takenaka, Jasuaki Kurata, Takumi Saitó, Angeles Woo, Nanami Sakuraba (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Právník farmaceutické společnosti Tu Čchiou (Hanyu Zhang) se pro svého zaměstnavatele stane nepohodlným, když se rozhodne skončit a odjet do Ameriky. Dívka, která ho má přesvědčit, aby zůstal, je však zabita v jeho bytě a on je obviněn z její vraždy. Podaří se mu uprchnout a po jeho stopách se pouští geniální inspektor Jamura (Masaharu Fukujama) a jeho zkorumpovaný kolega Asano. Pomoc Tu najde u tajemné Majumi, která je do všeho též zapletena. (LangiJ)
(více)Videa (1)
Recenze (39)
"I'M GOING TO TAKE YOU SOMEWHERE. YOU'LL REMEMBER IT ALL YOUR LIFE." ------------ Sfušovaný návrat naspäť ku koreňom, v podaní hongkongskej režisérskej legendy, tipujem, že z nostalgických dôvodov. V drvivej väčšine prípadov nelamentujem nad opodstatnenosťou existencie filmových produktov, no Manhunt vážne nemusel byť natočený. Je fajn, že Woo myslí neustále na mier, no tie holubice by veru mohli konečne dolietať. Výkrik do tmy, spomienka na roky osemdesiate a ponaučenie, že to, čo fungovalo pred troma dekádami už pravdepodobne fungovať nebude. ()
HARDBOILED 2 se fakt nekoná. Tedy ne, že by ho po vlažném trajleru někdo čekal, ale tak člověk může snít, ne? Máme tu jen lehké a ve výsledku hodně smutné zavzpomínání na dobu, kdy Woo točil nejpekelnější přestřelky zachycené na film a stvořil svůj vlastní subžánr hongkongské gangsterky potažmo akčního filmu, tzv. hrdinské krveprolití. Bromance s parametry antické tragédie, v nichž pár kámošů zpomaleně obouruč rozestřílelo stovky padouchů na krvavou fašírku. MANHUNT měl být návratem k těmhle památným snímkům, konkrétně ke KILLEROVI, jenže... Pro začátek to není gangstersko-policejní drama, ale uprchlický thriller a la UPRCHLÍK. Vlastně je to nepříjemně hodně UPRCHLÍK - z vraždy ženy falešně obviněný civil prchá před "I don´t care" poldou a rozkrývá spiknutí farmaceutické firmy kolem nového léku. Neoriginální, naivně béčkový (nechybí zabijáci vychovaní z dětí ze sirotčince), podivně zkratkovitý a veskrze nezajímavý scénář s příšernými dialogy, který jde ve finále do sci-fi, ještě podtrhuje silně melodramatická režie, slabé herecké výkony a děsný anglický dabing. Představitel hlavního hrdiny si vystačí jen s jedním výrazem obličeje a polda-manekýn naopak celou dobu zuřivě přehrává, aspoň že na herečky se dobře kouká. Přestřelky, počínaje tou úvodní v restauraci sice upomenou na starého dobrého Johna, ale na jejich někdejší epické měřítko, krvavost, syrovost i osudovost rovnou zapomeňte. Stejně tak honička vodních skútrů nemůže ani přičuchnout k fuseklím honičce motorových člunů ve TVÁŘÍ V TVÁŘ. A finální zúčtování je těm z původních filmů vzdálené i tím, že je napůl bitkou. Dohromady to dává směšně blbé béčko, kde jakžtakž funguje jen to střílení a mlácení. Což je pro nejlepšího režiséra akčních filmů všech dob tragická vizitka, zvlášť když jinak mu to pořád točí (povedené KRVAVÉ POBŘEŽÍ) a stejně starý George Miller nedávno předvedl s ŠÍLENÝM MAXEM: ZBĚSILOU CESTOU návrat s plnou parádou. ()
Panebože Johne Woo, co se s tebou stalo? Ty, takový bůh akčního filmu, a natočit najednou takové hovno? Kde je tvůj subtilní příběh, kde postavy sice střílí jako démoni, ale jinak jsou veskrze lidské? Kde je tvá poetika? Kde je promyšlená akční choreografie? Kde je příběh, který dává smysl? Ani angažmá v Hollywoodu tě nezlomilo tak moc, jako návrat do teď už Čínského Hong Kongu. Tohle snad nemohl točit Woo, to točil nějaký jeho amatérský fanda, co chtěl do filmu nacpat co nejvíc trademarků a vykrádaček jeho starších filmů, scénář o tom jak zlý obchodník vyrábí pomocí drogy z lidí supervojáky mu k tomu psala ukrajinská uklizečka, a klíčování trikových scén dělal její bulharský manžel. Herecké role pak obstarala nejbližší modelingová agentura, takže sice nikdo neumí hrát, ale aspoň všechny ženské postavy vypadají docela hezky, a všechny úplně stejně. Ne že by to něčemu vadilo, ty dialogy by snesitelně nezněly ani od Kevina Spaceyho. Snažím se zoufale nebrat si to osobně, a nemyslet na dokonalosti jako Hard Boiled a Killer takže nedám Odpad!... ale jsem k tomu zatraceně blízko. 2/10 ()
Už je nejvyšší čas si přiznat, že hongkongská kinematografie v té podobě, v jaké jsme ji znali (a milovali) v 80. a 90. letech, je mrtvá. Klíčové žánry jako heroic bloodshed se přestaly točit, inscenace akčních scén se posouvá více k hollywoodskému stylu, hongkongští diváci preferují americké filmy... a ani tvorba někdejších ikon jako Ringo Lam či John Woo už tolik nenadchne. Obdivovaný a posléze mnohokrát napodobovaný Lepší zítřek, na němž si John Woo udělal jméno, zaujal mimo jiné tím, že příběh zasadil do špinavě realistického prostředí hongkongských ulic a vzdálil se tak pestrobarevně-papundeklové naivitě a kašírovanosti hongkongských filmů z předchozí dekády. Stejně jako jiné Wooovy filmy byl samozřejmě v mnohém velmi excesivní, ale jeho melodramatická přepjatost byla svázaná s poutavým příběhem a postavami, s nimiž člověk mohl soucítit. Manhunt se vydává úplně opačnou cestou a přijímá stylizaci, kde se dá úplně vše - postavy, dialogy, herectví i dějové zvraty - označit jako cheesy. Tam, kde klasické Wooovy snímky těžily z unikátního společensko-kulturního klimatu Hong Kongu, tam Manhunt předkládá asijský ekvivalent internacionálních europudingů, kde se často mluví anglicky (způsobem, který zní jako dabing z laciných direct-to-video braků) a ze všeho nejdůležitější je, aby se tam mohly potkat hvězdy z komerčně nejvýznamnějších východoasijských kinematografií. Příběh není vypjatým (melo)dramatem o cti a přátelství, ale nesoudně překombinovaným křížencem moderních, "seriózních a inteligentních" thrillerů s lacinými brakovkami, takže divácký zážitek trochu připomíná přepínání mezi CSI, libovolným akčňákem s Liamem Neesonem a Univerzálním vojákem 2. A není to věru spojení nijak hladké, esteticky plodné, ani divácky uspokojující. Manhunt je úsměvně přihlouplý pulp s několika poměrně působivými akčními scénami, který dokáže pobavit, ale vrcholným momentům hongkongského akčního filmu je vzdálen na míle. ()
Galerie (142)
Zajímavosti (3)
- Ještě než se korejskými kuloáry roznesla zpráva, že se ve filmu objeví také jihokorejská herecká bomba Ji-won Ha, předpokládalo se, že hlavní mužskou roli opravdu ztvární jihokorejský miláček Byeong-heon Lee. A byla by to určitě parádní podívaná, herec ale, racionalista a uvědomělý typ, nabídku odmítl. Hercova zastupující mediální agentura BH Entertainment později oznámila, že to hercovi časově ani pracovně prostě a jednoduše nevycházelo. Jeho povinnosti směřovaly k mediální propagaci jeho dalších filmových snímků. Takže z celé té bomby nakonec sešlo a v hlavních mužských úlohách se objevil Hanyu Zhang. (Conspi)
- Celosvětová premiéra proběhla 7. září 2017 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (BMW12)
Filmografie Johna Woo je sice plná jasně rozpoznatelných heroic bloodshed filmů, ale nesmíme zapomínat, že každý z nich bývá protkán množstvím inspiračních zdrojů, z nichž Woo explicitně těží. Může to být Cheh Chang a jeho hrdinské příběhy (nejvýrazněji v Last Hurrah for Chivalry), ale i Jean-Pierre Melville, Alain Delon, François Truffaut nebo Sam Peckinpah. Tentokrát si vybírá zdroje tři: thriller Kimi yo Fundo no Kawa o Watare, herectví Kena Takakury a vlastní autorskou poetiku. Japonský film, který se stal v Číně obrovským hitem a šlo o první zahraniční snímek uvedený po kulturní revoluci, poskytl narativní rámec. Takakura, jako nejoblíbenější herec Johna Woo, inspiroval stylizaci hrdinů (podobně jako v Lepším zítřku). A autorská poetika? S tou si hyperaktivní Woo vesele hraje. // Kultovní autor totiž vede s divákem uvědomělý, ironický a revidující dialog o své předchozí tvorbě. Vrací se snad všechny myslitelné stylistické, motivické i příběhové prvky. Oprašuje estetiku, která se zdála přežitá už v roce 2000, čímž pravděpodobně ztrácí méně tolerantní diváky. Akční sekvence jsou samozřejmě fenomenální, starší Woo neztratil absolutně nic ze své hravosti. Ke slovu se dostane i katana! Hudba přechází od klidných motivů k burácivé opeře (Turandot od Giacoma Pucciniho!). Hrdinové utíkají před vlaky, uhýbají kulkám a uskakují výbuchům. Vrací se zmražená okénka s voice-overy a zatmívačky s prolínačkami jsou všude! Citují se filmy o jakuze, Ken Takakura, ale i Lepší zítřek. Homoerotické napětí ustupuje od “zamilovaných” pohledů mezi parťáky k symbolickému spojení policejními pouty. A z holubic se stává uvědomělá hra s divákem - Woo je totiž zapojuje přímo (!) do akce. Manhunt je také neuvěřitelně rychlý - David Bordwell napočítal přes tři tisíce záběrů v necelých dvou hodinách - a neustále se něco hýbe. Ať už jde o nájezdy kamery nebo pohyb postav v prostoru. Divák je prakticky bombardován stimuly! A (koreedovský) Masaharu Fukujama je vynikající akční hrdina. Ze sledování pak trošku vytrhávají neustálé přechody do angličtiny, ale to je cena za spojení japonských a čínských herců. // Přes výše vypsané si dovedu představit, že Manhunt může být pro mnoho diváků nevstřebatelný, protože jeho přepjatost bez větších problémů poráží i Mission Impossible 2. Zvláštní je také odměřená domácí odezva, která stojí v kontrastu s reakcemi z loňských Benátek a Toronta, kdy o Manhuntu pozitivně referovali kritici z Variety, Screenu, Film Stage nebo (veliký fanoušek Johna Woo) David Bordwell. // Ještě jedna věc se s Manhuntem táhne už od oznámení. Sedí do oblíbeného (a v mnoha ohledech nepochybně pravdivého) narativu o mrtvém hongkongském filmu a autorech, kteří se upisují Číně. Nesmíme však film redukovat do té míry, aby tvrzení bez výjimky odpovídal. Hongkongská kinematografie je v troskách, diváci naprosto bez výjimky preferují zahraniční filmy a lukrativní nabídky přichází prakticky jen z pevninské Číny, ale taková situace neznamená, že tam nejsou dobré filmy. Tvůrci si umí poradit - za čínské peníze točí vynikající filmy (Tsui Hark, Stephen Chow, Johnnie To, Derek Yee), nenápadně kritizují (Wukong, Mad World), nápadně kritizují (Ten Years, Trivisa), nenápadně inovují (krátké filmy ze soutěže Fresh Wave) nebo inovují nápadně (Robbery a Office). V případě Johna Woo jde, po historických epikách Crossing a Red Cliff, o snahu revidovat pravidla žánru, který stvořil. Byla by škoda Manhunt zjednodušit na zoufalý pokus oživit zašlou slávu. Není to nový Hard Boiled nebo Killer. To Manhunt nechce (ani nemůže) být. Woo se nesnaží přiblížit svým předchozím hitům, ty totiž vycházely z filmů Peckinpaha, Delona a Melvilla. Manhunt zůstává primárně na hřišti režijní poetiky Johna Woo. Vzpomíná, aktualizuje, hraje si. // Několikrát jsem dokonce slyšel, že takhle se už akční filmy netočí. Jenže ony se nikdy netočily tak, jak je točil John Woo. Takže spíše než časovou schránku film připomíná otevřený dialog se žánrem, který je dávno pryč. Woo je hravější než býval, je ironický a daleko více přepjatý. Jako kdyby se znovu setkal s přítelem, kterého dvacet let neviděl a rychle si vybavoval všechny ty krásné vzpomínky. Zkoušel, zda dávné historky a zážitky fungují i po dvaceti letech. A ano, zestárl John Woo, zestárl hongkongský i hollywoodský film, zestárl jsem já a žánr heroic bloodshed prakticky zemřel, ale o to víc se chci do takového vzpomínání pustit. () (méně) (více)