Opilí láskou

Opilí láskou je: romantická komédia s Adamom Sandlerom. No neviem ako na Vás, ale na mňa táto veta pôsobí dosť odpudivo. Dlho to tak aj bolo, len ten režisér mi vŕtal hlavou. Opilí láskou je: psychoalnalytická pitva navonok jednoduchého človeka, ktorý vo svojom vnútri dusí strašne veľa emócií, ale na svet ich nemôže, nechce vypustiť. Barry Egan je dobrý, ale veľmi smutný človek. A je to cítiť z každého políčka. Opilí láskou: je pohľad na citlivého človeka, ktorý sa dostal na hranicu. Veľké problémy a trápenia, striedajú malé, nevšedné radosti (nakupovanie pudingu!). A samozrejme je tu ta láska. Opilí láskou je: koncert Adama Sandlera. Aj keď si postavičky looserov vo filme odskúšal celom dosť, nikdy to nebolo pod vedením tak zručného režiséra akým je Anderson, ktorý mu svojimy dlhočíznymi zábermi nechal kvantum priestoru na seberealizáciu. Spolu so sugestívnou hudbou, vytvárajú emocionálne dusno nevídaného rozmeru. Opilí láskou je: velice atmosféricky a divný film s obrovským zmyslom, pre detajl a otvorenosť. Myslím, že po úvodnej scénke s haváriou a piánom, nebude nikto namietať. Kopec detailov, ktoré dopĺňajú úžasnú mozaiku príbehu a pritom nepôsobia rušivo. Opilí láskou je: romantická komédia s Adamom Sandlerom, ktorá je iná. Nieje najlepšia. Je iná, je výnimočná. Pocity, ktoré mi ostali po tomto filme, mi žiaden iný žánrový snímok doposiaľ nepriniesol. (25.10.2005)

Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. (10.08.2011)

Oči Emily Watson mě učarovávají už od dob Equilibria . I tentokrát jsem se v nich tak nějak utopil a vidět ji v romanťárně, navíc na první pohled originální romanťárně, jsem už z nutnosti musel. Jenže Anderson se snažil být za každou cenu originální, až se mu to ke konci vymklo z rukou. Film tak dobře rozehraný (byť jsem ho po prvních 10 minutách musel vypnout z důvodu čistě „sandlerovského“) se složil jako domeček z karet. A když už jsem zmínil Sandlera, tak jeho herecký projev není tak dobrý, jak tady všichni píší. Možná k němu mám až tak velkou averzi, že si prostě nedokážu připustit, že i on může hrát charakterní role, ale prostě v tomhle filmu mi svou povahou přiváděl srdeční kolaps. Na druhou stranu hudba byla fantastická jako Emily Watson. 3 a už nikdy více….. (04.10.2008)

Magnolia ma emocionálne roztrhala, Boogie Nights ma fantasticky pobavili. Ale Punch-Drunk Love - nech je akokoľvek inovatívne a nápadito zrežírovaný - so mnou ani nepohlo. Efektne štylizovaná prázdnota. Emocionálne aj intelektuálne. (03.01.2003)

Rukopis P.T. Andersona nelze přehlédnout, Adam Sandler se snaží co mu síly stačí, hudba neuvěřitelně posouvající děj, přesto asi oprávněně nejslaběji hodnocený snímek mého oblíbeného režiséra. Místy hodně zvláštní až padlé na hlavu, jednu chvíli jsem si myslel zda-li se nekoukám na nějaký klon Donnie Darka. (25.12.2010)