poster

Umberto D.

  • italský

    Umberto D.

  • slovenský

    Umberto D.

  • anglický

    Umberto D.

Drama

Itálie, 1952, 89 min

Scénář:

Cesare Zavattini

Kamera:

G.R. Aldo
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gogo76
    ****

    "Tento film venujem svojmu otcovi...", dozvedáme sa v úvode od režiséra. Možno zažil niečo podobné... Očakával som útok na city, ale po viac ako polovici ma film nijako zvlášť nevyviedol z miery. Film má pochmúrnu atmosféru, ale až samotný záver na koľajniciach a snaha Umberta svojho milovaného psa darovať i ukryť sa pred ním, ma presvedčil prikloniť sa k štyrom hviezdam. Komu by nezlomil srdce tak inteligentný hafan? 70%.(9.9.2013)

  • Radko
    ****

    Presvedčivý, vyznením dojímavo smutný apel na ľudskú solidaritu, v príbehu penzistu a jeho verného psíka. Láskavé slovo, pomoc alebo prijatie sa osamelému zúfalcovi (pohrávajúcemu sa s myšlienkou na samovraždu) nedostáva ani od boháčov, ani od majetkovo, či vekovo blízkych ľudí. Náznaky pochopenia predstavuje spolupacient v nemocnici a mladá slúžka jeho despotickej nájomkyne. Nehereckí herci, úsporný dej , dôraz na sociálne problémy a čiernobiely obraz zachytávajúci ako prostredie, tak vnútorné prežívanie ubiedeného penzistu - to všetko charakterizuje film ako vystrihnutý z príručky klasického talianskeho neorealizmu.(8.6.2005)

  • Vančura
    ****

    Osobně nedokážu podobný film vnímat nezúčastněně, při sledování mě zalévaly vlny skličující úzkosti. Některé scény jsou neuvěřitelně působivé - a tesknivé k zalknutí: hledání ztraceného psíka v děsivých podmínkách psího útulku, žebrání "nanečisto" zakryté jako zjišťování, zda bude pršet, návrat na pokoj, v jehož zdi zeje obří díra do jiného pokoje... och bože, jak s oblibou říkám, Vittorio De Sica je jeden z mála filmařů, který uměl natočit věrohodné sociální drama, bez špetky jakékoli vykalkulovanosti - ten film je prostě skličující zprávou ze své doby, a spolu s podobně zaměřeným snímkem Reného Clémenta ZAKÁZANÉ HRY ze stejného roku 1952 ho osobně řadím k jedněm z nejsmutnějších filmů, které znám. Marná sláva, spojení osamělého člověka, jemuž jedinou společnost dělá věrný psík, je dost možná nejtrýznivější motiv, jaký znám - a který bohužel člověk vidí denně v pražských ulicích u žebráků, vedle nichž polehávají jejich psi. Bolestně krásný film, jehož humanistické poselství neztrácí po letech nic ze své naléhavosti, naopak.(12.3.2015)

  • Kulmon
    ****

    Vittorio De Sica se stejně jako v Zloději kol vrací k sociálnímu tématu. Ukazuje poválečnou Italskou bídu. Hlavní hrdina je sedmdesátiletý chlapík, jemuž penze nestačí ani na nájem ani na to, aby mohl mít svého zamilovaného psíka. Popravdě ten pes to zachraňuje a konec mne fakt emocionálně dostal. Je zajímavé, že Carlo Battisti si zahrál jen v tomto jediném filmu, vidíme však, že svůj part zahrál zcela s přehledem.(11.5.2009)

  • Flego
    ****

    Smutný až depresívny príbeh bývalého úradníka, ktorého penzia nedokáže pokryť všetky výdaje. Dlhová špirála napokon dokoná začaté a pre starého muža život stráca zmysel. Scenárista Cesare Zavattini to vždy vedel a jeho práca opäť dokázala, že podobný typ filmu mu ide najlepšie. Beznádej sršiaca z každého metra filmu, veľmi silné scény ( predaj psa alebo tá záverečná ), dôraz na emotívnosť, načrtnuté sociálne problémy spoločnosti a ľudská ľahostajnosť sú silnými atribútmi tohto snímku. 4+(16.9.2012)

  • - Představitelé hlavních hrdinů Carlo Battisti a Maria-Pia Casilio byli neherci. (Kulmon)

  • - Režisér Vittorio De Sica zasvětil film svému otci. (Kulmon)

  • - Jediný film, ve kterém se objevil Carlo Battisti. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace