Manhattan

Filmy Woodyho Allena moc nemusím, ale tento mě opravdu chytil. Nejdříve jsem se díval na prvních 20 minut a poté jsem to unuděn vypnul. Asi za měsíc jsem se k filmu vrátil s leúší náladou. Najednou mě film bavil od prvních vteřin, tak nějak jsem najel na Allenův humor a parádně jsem se bavil. Krom toho, že je film plný jemného inteligentního humoru, je i krásně dojemný. Opravdu mě to nadchlo, Možná i zde čerpala Sophia Coppola inspiraci pro své Lost in Translation. (03.08.2005)

Ked' Woody Allen kecá, to akoby som počul toho mladého kokotka Jesse Eisenberga! Pár dobrých vtipov, ale to, že by ho ženské až tak žrali som mu neveril, takému vidlyboyovi! Taká tá intelektuálna atmosféra filmu sa mi ale páčila, i ked' niektorým ksichtom by som tam popritankovával najradšej na držku. Všetci mali v tomto filme problém s drogami, ale nikoho som nepostrehol ani len trochu pripitého! Alebo všetci hovorili o sexe, aké sú to mašiny, ale stačí pozrieť na Woodyho a je vám to hned' jasné... Zvláštne, u tohto filmu ma napadlo, že ''keby ľudia rozprávali len to, čo vedia, to by zrazu bolo ticho!'' (22.06.2013)

Paradoxně nejméně oblíbený Allenův film patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším, k jejichž řadám přičítám i sebe. Allenova poloha v Manhattanu mi vůbec dost sedla - Allen se nesnaží být za každou cenu vtipný; je více hloubavý až melancholický; mluví se tu sice pořád hodně, ale ne tolik, aby to diváka odradilo; jednotlivé epizody jsou rytmizovány úsměvnými (hudebními) "intermezzy" (o celkově výborném výběru hudby se ani nemá cenu zmiňovat); až magické vyobrazení Manhattanu, respektive New Yorku prostřednictvím famózní širokoúhlé černobílé kamery Gordona Willise (přesto bez nominace na Oscara); tu a tam Allen skrytě či otevřeně odkazuje na jiná filmová díla, tvůrce či celá kinematografická období (Casablanca, Mlčení, Fellini, němý film ad.). Prozatím nejdospělejší allenovka. (07.11.2014)

Woody jako neurotický moula, nicméně HEREC, mi vždycky sedí víc, než když se ve filmu neobjevil (nemyslím v současných, to dá rozum). Procházím pomalu a volně retrospektivně jeho dílo a po utrpeních Září a Interiéry je tohle milou zastávkou. Meryl Streep je tu děsně pěkná, škoda, že si nezahrála víc. Hudba i kamera jsou skvělé. Ten, kdo dělal titulky (asi Anna Karenina), odvedl skvostnou práci, film je plný woodismů a slov náročných na citlivý překlad. (10.06.2018)

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět. (02.06.2007)