Favoritka

„MUSÍM VZÍT OSUD DO VLASTNÍCH RUKOU. BUDU MUSET JEDNAT ZPŮSOBEM, KTERÝ PŘEKRAČUJE HRANICE MÉ MORÁLKY…“ Yorgos Lanthimos a jeho filmová můza – rozjebaný lidský osobnosti. Takhle… – myslím, že Emma letos dostala Oscara zaslouženě, takže kvůli ní jsem se vydal do (týhle) historie. Yorgos je fakt v tom, co dělá, mistr. A kde najít lepší místo pro intriky a temný zákoutí lidský povahy? Královskej dvůr je jasná volba. Tož odškrtávám a říkám: „Favoritka“ je oproti „Chudáčkům“ divácky vstřícnější, ti jsou ale mnohem zajímavější.    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jedná se o film založený na skutečnosti. Sarah, a Abigail opravdu soupeřili o přízeň královny Anny. 2.) Ve filmu jsou ženy „přirozené“ a muži nosí make-up a paruku. Muži zde totiž mají být jen „pozadím“.  3.) Thx za titule „Ondřej Kavka“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (14.03.2024)

Škriepenie medzi Emmou Stone a Rachel Weisz ma bavilo sledovať celé dve hodiny a záverečná scéna, ktorá poukázala na individuálne peklá jednotlivých hrdiniek, stála naozaj za to. Favoritka má ale slabší rozbeh a chvíľu mi trvalo, než som pristúpil na hru režiséra a pochopil, že symbolická dráma prevažuje nad komédiou. (28.12.2019)

70% Přijemně jiný (divný) film, taková lehce úchylná (ale spíš úsměvně) artovka, která působí, jak kyby někdo oživil Stanlyho Kubricka. Hrozně to rozdělením do kapitol a strukturou záběrů připomíná zejména Barryho Lyndona. I přes některé velmi dlouhé záběry, film uplyne jak dravá horská voda a skončí dřív, než bych se nadál. už podruhé za sebou vidím Oliviu Colman, kterou nemám moc rád, fakt zaválet, asi ji ještě nakonec vezmu na milost. (09.07.2019)

Nejsem znalcem Lanthimosova díla, a nemůžu tedy vynášet zasvěcené soudy, kam se svým nejnovějším dílem posunul a co v něm oproti předchozím snímkům chybí. Dosud jediné setkání v podobě mixu absurdního dramatu a komedie pod názvem Humr bylo fajn, takže jsem přijal nabídku dcery, abych jí dělal společnost při návštěvě multiplexu. Přiznám se, že kdyby mě neomezovala společenská role doprovodu, po půl hodině bych se zvedl a odešel ze sálu - do té míry jsme si tentokrát s Lanthimosem neporozuměli. Jeho silnou zbraní je kamera, často snímající metodou "rybího oka". Za zmínku stojí i výprava a kostýmy, ale ty by u tohoto druhu produkce měly být vlastně samozřejmostí. Nezaujala mě hudba, podivně disharmonická, libující si v kolísající intenzitě - skoro jako by se režisér bál, že mu diváci usnou. Podle dcery jde ale o typický znak režisérovy tvorby. Zásadní potíž mám především s postavami. Jde o temné karikatury ovládané základními instinkty a poháněné těmi nejjednoduššími motivacemi a cíli. Nejde mi ani tak o to, že se ve snímku prakticky nevyskytují kladné postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Spíš mám pocit, že na tak primitivní bázi by se tehdejší politika v nejvyšších patrech moci nemohla provozovat. Schází mi tu rafinovanost a chytrost - jednak v chování filmových postav, jednak ve způsobu vyprávění příběhu. Otevřené lesbické hrátky mimochodem také patří do jiných časů. Nedostatek diskrétnosti by se panovnici asi vymstil. Humorem tentokrát Lanthimos vyloženě šetří a i těch pár scén koncentruje do úvodní třetiny snímku. Favoritka není ani realisticky odvyprávěným příběhem, ani stylizovanou absurdní hříčkou - to by režisér musel výrazně přidat nadsázku. Nejvíc mi vadila polopatičnost v přístupu k postavám. Chci ukázat "nízkost" jedné z hrdinek? Nechám ji tedy v detailu zvracet do džbánu. Chápu, že Lanthimos se chtěl cíleně hrabat v tom, co považujeme za nepříjemné, ohavné, nečisté, obscénní, znetvořené a kruté, jenže i ošklivost může mít svou estetiku a být podána v kreativnější formě. Své nadšené diváky si Lanthimos určitě najde, já se k nim ale nepřidám. Ne, nepotěšil jsi mě, ani já tě nepotěším. Celkový dojem: 40 %. (30.01.2019)

Pompézní, nabubřelá a na výsost skvostná podívaná, která oproti obdobně filmařsky zvládnuté Niti z přízraků (záměrně nesrovnávám s ostatními snímky od Lanthimose) neztrácí ani na moment na svém tempu, aby vás v samotném závěru uvrhla do temnot poměrně depresivním vyústěním celé "politické" i sociální hry. Herecky si divák vychutná hlavně excelentní výkony čtyřlístku hlavních postav, do kterého mimo Olivie, Rachel a Emmy řadím i zajímavou postavu Nicholase Houlta, který zastává asi nejvýraznější mužskou roli. Dokonale sepsaný scénář a precizní filmové řemeslo navíc podtrhuje i delikátní humor, jež je důmyslně doplňován zdánlivě dobovou hudbou (například hudba, která běží při závěrečných titulcích je toho zářným příkladem). Rozumím tomu, že film asi nesedne úplně každému. Do jisté míry totiž záleží i na tom, jakým směrem se ubírá váš styl humoru, nebo kam až sahají hranice vaší mírné zvrácenosti. Celé je to totiž ve své podstatě hodně absurdní. Není tedy absolutně žádným překvapením, že si britská The Favourite zcela zaslouženě obdržela i nespočet nominací na Oscara. (24.01.2019)