Záře

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)

Sergej Rachmaninoff vytvořil 3 klavírní koncerty. David nastudoval třetí, z kterého nejčastěji ve filmu zaznívá I.věta a po jeho koncertním provedení, které patří k vrcholům filmu, odpadne fyzicky i psychicky. Originální nahrávka je skvěle smíchaná s hudbou vytvořenou dodatečně k filmu. Vedle hereckých výkonů Rushe a Muellera-Stahla(Eastern Promises) je největším přínosem. Ještě mám hrozně rád scénu jak už dospělý David Helfgot, mírně pomatený, sedne za barové piano za posměchu kolemstojících, kterým pomalu tuhnou rysy , když spustí Let čmeláka...Kdysi mě tenhel film přivedl k Rachmaninovým koncertům, za co jsem mu vděčný, protože II.věta z 2. koncertu (který ve filmu nezazní ) je jeden z nejkrásnějších kusů klasické hudby a při opakovaných posleších zažijete něco , co se blíží orgasmu............... pokud ho ovšem nepřekoná... (23.08.2009)

Geoffrey Rush přijde (až to přijde) k nebeské bráně a říká: "Svatý Petře, já jsem Geoffrey Rush, jsem herec, hrál jsem v mnoha filmech, často i darebáky, byl jsem pirát, poučoval jsem anglického krále a..." Svatý Petr mu celý roztetelený s růžolícími tvářemi skočí do řeči a povidá: "Prdlajs, Rush, prdlajs, znám tě! Ty nejsi herec, ty jsi BŮH!!!" (17.11.2013)

S hrůzou jsem zjistila, že jsem zapomněla ohodnotit jeden z mých nejoblíbenějších filmů, přitom ho uvádím v profilu! Tak honem za pět a kdyby to šlo, dám i víc: za Rushe, za Armina Muellera-Stahla, za Sira Johna Gielguda, za Rachmaninova, za všecko! Vynikající film, všechno je přesně, jak to má být. (22.03.2011)

Přemýšlivé drama o osudu geniálního australského pianisty, kterému vlastní genialita přeroste přes hlavu, je především sólovým hereckým koncertem Geoffrey Rushe. Hicksovi se podařilo do průměrně dlouhé stopáže vtěstnat velké množství dějových motivů a celý film tak působí velmi živě. K zajímavému scénáři, precizní režii a fantastickému Rushovi přidejme výbornou hudbu a výsledkem je poutavý snímek z mimohollywoodské produkce, který rozhodně stojí za pozornost. (16.06.2012)