Zpovídám se

Jeden z nejpropracovanějších Hitchcockových filmů (byť je v podstatě takovým Shadow of a Doubt naruby), a také na své poměry celkem kritický (vůči strážcům zákona), byť taková rovina u něj nebývá vůbec zvykem. Dialogová stránka je sice až moc přebujelá a sráží výsledný dojem, naproti tomu mě mile překvapila romantická část, kterou ani nelze vnímat jako soběstačný celek, jelikož výborně zapadá do oné kriminální skládačky. V poměru dobového úspěchu a mého osobního zážitku je zpovídání se dle mého mínění zatím nejpodceňovanějším kouskem z Hitchovy tvorby. (14.07.2010)

Bravurní thriller. U nějž není kolísavé tempo na závadu, naopak. Právě to, že má snímek svou proměnlivou dynamiku má svůj odraz v duši hlavního hrdiny, který skrze jednotlivé zákruty příběhu také prochází různě intenzívními duševními pochody. Montgomery Clift je fenomenální a ve finále, ve scéně následující po samotném soudním přelíčení, naprosto strhující. Ne u všech Hitchcockových starších snímků jsem takto apriori nekritický, ale tady si mylsím, že je to přesně na místě. Tiomkinova hudba a Burksova kamera rovněž bez komentáře. Používání zvláštních úhlů záběru, ostrých podhledů nebo nadhledů, kompozice s křížovými motivy... Moc jsem si to užil, i navzdory VELMI průměrnému českéu dabingu:) (11.08.2007)

Omnoho viac ako krimi, je tento snímok romantickou seansou pre zamilovaných. Čakal som príbeh hodný režiséra, ktorý sa vie z daného hľadiska dokonale pohrať s mysľou diváka, a nastoliť tak vhodnú atmosféru. Bohužiaľ, miesto toho som po väčšine dostal film pre pamätníkov o láske dvoch ľudí, ktorým nepriazeň osudu, po celý život hatila cestu. No a keďže toto nebolo mojim očakávaním, aj môj záujem ledva dosiahol úroveň sledovania tohto snímku. Čakal som viac, toto je na majstra remesla príliš mdlé, pomalé, nezáživné. Keby nebolo záverečnej pasáže, odohrávajúcej sa na súde, moje hodnotenie by bolo ešte nižšie. (08.11.2017)

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)

Zpovídám se je výborné hitchcockovské drama o vině a svědomí, navíc v poslední půlhodině krásně vygradované. Jenom ta zápletka se mi zdá lehce vykonstruovaná, kněz přece k zabitému ráno už vůbec nemusel chodit. Montgomery Clift mně přišel jako příliš velký hezoun na kněze, ale neustále mě přesvědčoval o tom, že si velký Alfred. Takových krys, jako je Keller, bohužel po světě chodí strašně moc a tak jako on se nestydí křivě svědčit. 90% (09.05.2014)