Zpovídám se

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)

Tento čierno-biely Hitchcock vznikol podľa francúzskej divadelnej hry Paula Antelma z roku 1902. Obsadenie (predovšetkým dobrovoľne trpiaci Montgomery Cliff) je zdatné a nápad o nutnosti zachovania strašného tajomstva (ktoré je potrebné si privlastniť, aj keď s ním nemáme nič spoločné) zaujímavý. Ale Zlo tu nefunguje tak, ako by sa patrilo. (22.10.2005)

Jeden z nejpropracovanějších Hitchcockových filmů (byť je v podstatě takovým Shadow of a Doubt naruby), a také na své poměry celkem kritický (vůči strážcům zákona), byť taková rovina u něj nebývá vůbec zvykem. Dialogová stránka je sice až moc přebujelá a sráží výsledný dojem, naproti tomu mě mile překvapila romantická část, kterou ani nelze vnímat jako soběstačný celek, jelikož výborně zapadá do oné kriminální skládačky. V poměru dobového úspěchu a mého osobního zážitku je zpovídání se dle mého mínění zatím nejpodceňovanějším kouskem z Hitchovy tvorby. (14.07.2010)

Typicky hitchcockovský příběh o nespravedlivém obvinění, zaslepených policistech a zákeřném padouchovi si tentokrát jako hlavní prostředek k vytvoření napětí přizval kontroverzní téma zpovědního tajemství. Hlavním hrdinou je totiž právě kněz. Tomu se vyzpovídá vrah, jenž v sutaně zavraždil muže, který jej přistihl při krádeži. Problém je, že páter Logan v tu chvíli přijde o jakoukoliv možnost obhajoby, kterou by zatraceně potřeboval, protože všechny stopy směřují právě k němu. Alfred Hitchcock buduje napětí s obvyklou bravurou, ale filmu přece jen chvíli trvá, než se rozjede, navíc v jeho polovině dojde na dlouhý flashback, který je sice zásadní, avšak tempo zase trochu zdrží. Vynikající Montgomery Clift v hlavní roli a brilantní soudní sekvence ale silný nadprůměr filmu stále zaručují. (15.11.2005)

Tohle je (samozřejmě během mnoha let) můj 25 Hitchcock (a to určitě jsou "tu" lidé, kteří viděli všechny), a cítím, že si od něj musím odpočinout, alespoň nějaký ten rok. Matty *** zde píše: "Typicky hitchcockovské téma..." Samozřejmě, všechno je tu hitchcockovské do té míry, že je třeba opustit loď se všemi jeho vlajkami. Kdyby se člověk nedíval na filmy s očekáváním, že uvidí něco nového, vystačil by s jeho čtyřmi pěti filmy. Ale to bych zase neviděl "Případ Paradineová", který mě jak tématicky, tak zpracováním, zaujal natolik, že v něm bezmála spatřil jádro pudla - Hitchcocka, chcete-li. Navíc H. dobře zná své diváky a taky ví, jak na ně. Dalo by se přímo říct, že s nimi pracuje (manipuluje). Všechny jeho filmy mají skoro stejnou strukturu, v níž jsou obratně rozloženy místa napětí a uvolnění. Pozn: Hitchcockovu manipulaci s diváky uvádí (spíš pod čarou) např. i Martin Scorsese. (30.01.2017)