Raw

Pár drobných nechutností sa našlo, ale žeby som z nejakého olizovania očička, odhryznutia líčka či obhryzovania prstíka išiel odpadnúť, to asi sotva. Čakal som od toho viac teda. Nijaký veľký hororový kinozážitok som si z toho neodniesol. Dokonca to viac vnímam ako komédiu (scénka s vysmiatym dedkom v nemocnici pobavila ako už dlho nič). Asi najväčším plusom snímku tak ostáva to, že som po nekonečnej sérii duchárin konečne videl v kine niečo nevšedné. (09.04.2017)

Koho zaujme príbeh ako taký, ktorý je podaný i hlavnou postavou veľmi solídne zahraný, pre toho to rozhodne horor bude. Napriek tomu, že sa však viacmenej jedná o drámu, s pár silnými pasážami po všetkých stránkach, Ja za ten originálny spôsob "reálne" poňatej kanibalčiny, ktorá sa od úvodu až do samého záveru prezentuje nečakane vážnym, serióznym spôsobom (s nadsázkou povedané samozrejme), nakoniec prekvapivo (i pre seba samého), udelím aj vďaka rozuzleniu slabšie štyri - 70% (24.05.2017)

Tak po tomhle brutálu se už asi v životě nepoškrábu, a ani si odteď nikdy tak nepochutnám na kuřecích stehýnkách. Tolik jiných rádoby hnusných horůrků se strašně snaží šokovat svou syrovostí, a pak přijde Raw a mě bude blbě ještě aspoň měsíc. Hodně dobrá práce a ano, vážně to je spíše než cokoliv jiného psychologické drama. Ale krutý! (26.05.2017)

Zrejme boli moje očakávania až príliš vysoké a tak som sa nahypeoval, že som si ten film po žiadnej stránke neužil. Ono to má takú mierne nepríjemnú atmosféru, ale ani po hororovej avšak ani po "artovej" stránke sa nedá hovoriť o niečom výnimočnom, dá sa hovoriť len o niečom podpriemernom. Keď vynecháme superlatívy, ktoré film sprevádzali počas svojho uvedenia na festivaly, a teda hnusnosť a artovosť (lebo tam proste nie sú), tak nám ostane akože sociálny príbeh o problémoch začlenenia sa do spoločnosti, kvôli svojmu odlišnému vnímaniu sveta. Bohužiaľ k danej téme sa príbehovo pristupuje veľmi skratkovito a s mnohými logickými chybami. Za povšimnutie stojí zaujímavý výkon hlavnej protagonistky Garance Marillier. (14.01.2022)

Moc mě poslední dobou nebaví trend natočit film o dívčím dospívání, který čirou demenci a nesnesitelnost postav schovává za nálepku puberty. Raw ale solidně balancuje na tenké hranici mezi demencí a zábavným šílenstvím, přičemž občas přepadne na horší stranu (skákání do silnice) a občas na lepší (prst). Něco mi říká, že bych ten film měl nenávidět, protože je přesně tím příkladem zaprděného, rádoby šokujícího festival flicku, z něhož můžou omdlívat leda v Cannes, ale tentokrát mi to nějak nejde. Díky odpoutání od reality dost nepředvídatelný zážitek, který slušně dozrává. Jakoukoliv sociálně zainteresovanou interpretaci ale naprosto odmítám. (27.07.2017)