Miluji tě k sežrání

Teprve druhej film, kterej jsem od paní režisérky viděl a už je mi jasný, že je to úchyl, o tom nemám pochyb. Mně ale naprosto vyhovuje její technika filmařiny, styl vyprávění, i témata, který jsou opravdu nevšední. U tohoto mi jen chybělo trochu víc objasnit některý detaily příběhu, hlavně kolem dochtora Browna a jeho džobu. Ale tak, od čeho máme fantazii, že? (05.03.2021)

DVD/// Obsazení 1/10 Děj 1/10 Hudba 2/10 Efekty 1/10/// +trocha krve, trocha nahoty -absolutně bez děje, nemá to atmosféru, a nakopak má to strašně toporné a nudné herce/// Zhovadilost, ve které se prvních 50 minut nic neděje, aby pak přišli 2 chuťovky a konec. Naprosto zabitý potenciál v příšerně nedomrlém obalu. Ztráta času a zasloužený odpad./// Celkem 11%/// (06.11.2008)

Mám dojem, že v strižni omylom odstránili film. Ak by ste to hádam chceli dopozerať len preto (ako ja, hlupaňa naivná), že sa všetko nakoniec vysvetlí, alebo príde pointa, zachráňte sa a vypínajte o dušu spasenú. Možno je to film pre kanibalov o tom, ako zapadnúť do kolektívu a ukazuje im bežné každodenné rutiny, ako je prezliekanie postele, cestovanie lietadlom... Hviezda je za tie dva švédske stoly. (22.08.2008)

Další film, co jsem jako mladší chtěl vidět. Na rozdíl od většiny uživatelů tady nepovažuji Claire Denis za špatnou režisérku. Nebo alespoň ne tak špatnou, jen k artovým filmům přistupuje jednoduše, ale to někteří současní režiséři taky a jsou zde za to neskutečně oslavovaní... Trouble Every Day má slušné herecké výkony, děj sám o sobě taky není vůbec špatný, naturalistické scén má působivé, styl kamery mi teda většinou nesedl, ale má světlé momenty. Na psychologii postav to taky chtělo ještě zamakat, jelikož o nich víme minimum. Takhle to zní, že toho vlastně není moc co vytýkat, ale nezmínil jsem ten hlavní problém, který dokázal ten film úspěšně zabít - atmosféra je na bodu mrazu. Dokonce jsem tu ani žádný pořádný pokus o ni nezaznamenal. Celý ten film se naprosto nudně a pomalu posouvá dopředu, nějaké oživení ve formě hudby či zajímavějšího zvuku se nekoná a díky tomu to nemá čím upoutat. A to zvlášť když trvá dobrou půlku filmu, než se něco začne dít. V tomhle ohledu to Denis skutečně dost pokazila. V rámci toho, čím ten film je, není obsahově vůbec špatný, ale vizuálně dokáže max. za krátký čas uspat. 2* (30.09.2020)

LFŠ 43 (Film 8): Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A protagonisté tohoto filmu zase vdolky s kousky holky uvnitř. Proti tomu nemůžeme nic namítat, strava je to na proteiny bohatá, a šetříme životní prostředí. S čím ale mám problém, je způsob s jakým režisérka zachází s napětím. Tedy lépe řečeno nezachází. Je skoro až umění, dosáhnout toho,m že při promítání vašeho filmu o vraždících úchylných kanibalech, kde hlavní roli hraje rajcovní raketa a výraz "eat her pussy" má více než jeden význam, odejde znuděně polovina sálu z kina Pozor, ne znechucením, to by bylo snímku ke cti, nýbrž protože se nudili), ale nemůžu se jim divit. Sledovat některé postavy bylo vyloženě utrpení, kupříkladu černý doktor (Btw, všimli jste si, že černoši ve francouzských filmech jsou buď chlapci z okraje společnosti se srdcem ze zlata, nebo doktoři, právníci a jiná podobná elita?), jehož přítomnost jsem nepobíral, nebo hůř, pan Brown (ironicky je to běloch), jehož štěněcí pohled a ublíženecký výraz je vyloženě na facku. Tempo filmu je pomalejší než chůze Miloše Zemana po mrtvici a zápletka chatrnější než rozvodná elektrická síť v Zambii. Více lidí mi tvrdilo, že Claire Denis je taktilní režisérka, lépe řečeno, cže máte pocit dokonalého ponoření do plátna a vnímate více smysly než jen zrakem a sluchem. Musím přiznat že to je pravda, dosahuje toho zvýrazněním ambientních zvuků (křupání bot na štěrku, šustění peřin, vrzání kožené bundy při chůzi) a přiblížením záběru (celou dobu filmu jsem se nemohl ubránit pocitu že jsme moc blízko, jako kdybychom zasahovali do osobní zóny protagonistů), takže výsledkem je velice zvláštní pocit, skoro až voayeurský. Bohužel, to je tak asi jediné co můžu na filmu pochválit. Film trpí klasickým syndromem artového filmu, kdy výrazně vítězí forma nad obsahem, a jako celek je to prostě slabé. P.S. Vlažnější potlesk tu neměla ani Leni Riefenstahl (31.07.2017)