Raw

Moc mě poslední dobou nebaví trend natočit film o dívčím dospívání, který čirou demenci a nesnesitelnost postav schovává za nálepku puberty. Raw ale solidně balancuje na tenké hranici mezi demencí a zábavným šílenstvím, přičemž občas přepadne na horší stranu (skákání do silnice) a občas na lepší (prst). Něco mi říká, že bych ten film měl nenávidět, protože je přesně tím příkladem zaprděného, rádoby šokujícího festival flicku, z něhož můžou omdlívat leda v Cannes, ale tentokrát mi to nějak nejde. Díky odpoutání od reality dost nepředvídatelný zážitek, který slušně dozrává. Jakoukoliv sociálně zainteresovanou interpretaci ale naprosto odmítám. (27.07.2017)

Kvôli zaradeniu do žánru "psychologická dráma" som bola pripravená na niečo zmysluplné a desivé. Neurobte tú istú chybu. Raw sa možno vďaka kamere a plagátu tvári ako niečo viac, no dovolím si povedať, že je to proste B-éčkový horor v krajšom kabáte. Potvrdil mi to zborový smiech na premietaní. To, že 90% z divákov bolo pod vplyvom alkoholu tu nehrá rolu, naozaj. Záleží iba na vás, ako sa k Raw postavíte. Skúste si ho pustiť bez nejakých očakávaní. Možno, ale naozaj iba možno, by snímok mohol očariť fanúšikov Eda Wooda. Na existenciu tohto veľkého režiséra som takmer zabudla, ale Julia Ducournau mi ho po dlhšej dobe pripomenula. (01.07.2017)

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)

Do toho filmu jsem se zamiloval už při zhlédnutí traileru, protože mi došlo, že to bude stejná pecka jako loňské filmy Noční můra a Neon Demon, které mi připravily podobně výjimečný divácký zážitek a ze kterých žiju dodnes (btw. považuji za symptomatické, že si všechny tyto 3 filmy na ČSFD vysloužily relativně nízké hodnocení, protože jdou hodně proti většinovému vkusu a jednoduše nejsou pro každého). Raw pro mě v první řadě znamená velký objev v podobě herecké představitelky hlavní role - Garance Marillier mě bezmezně nadchla a vpíjel jsem se očima do každého záběru na její výjimečný zjev. Jaké úchvatné stvoření, jaká fantastická role! Dál mě ten film naprosto dostal svým výtvarným pojetím a delikátním sountrackem - při některých scénách jsem v kině umíral blahem. A konečně - v momentě, kdy ten film v samotném šokujícím závěru konečně vyloží všechny svoje karty a konfrontuje diváctvo s bezprostřední hrůzou z prolomení jednoho z posledních tabu v naší kultuře - jsem seznal, že mě naprosto dostal a že mu prostě nemůžu nedat plné hodnocení. Když následně naběhly závěrečné titulky na červeném pozadí a celý kinosál se zalil zlověstným krvavým přítmím, vrcholně jsem si užíval ten výjimečný zážitek, kterého jsem byl svědkem. Narazit v kinech na takový film se poštěstí 1-2 krát do roka a díkybohu za to. A zrovna tomuto filmu už nikdo neodpáře ještě jedno specifikum - je to myslím první film v mém životě, u něhož jsem zažil, jak se někdo v kině pozvracel (jakási nešťastnice o dvě řady přede mnou - myslím, že ta na ten film taky jen tak nezapomene, haha). (07.04.2017)

Koho zaujme príbeh ako taký, ktorý je podaný i hlavnou postavou veľmi solídne zahraný, pre toho to rozhodne horor bude. Napriek tomu, že sa však viacmenej jedná o drámu, s pár silnými pasážami po všetkých stránkach, Ja za ten originálny spôsob "reálne" poňatej kanibalčiny, ktorá sa od úvodu až do samého záveru prezentuje nečakane vážnym, serióznym spôsobom (s nadsázkou povedané samozrejme), nakoniec prekvapivo (i pre seba samého), udelím aj vďaka rozuzleniu slabšie štyri - 70% (24.05.2017)