Raw

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)

Kdo by to řekl, že se mi tahle koprodukční záležitost tak pěkně trefí do chuti? (To jsem si prostě nemohl odpustit) Na rozdíl od podobných horůrků, na které jsem zvyklý ze zaoceánské produkce, šlo spíše o psychologické drama, i když skalní vegan by se mnou asi nesouhlasil a bojoval by s nočními můrami. Na to, že děj nikterak nekvaltoval, jsem se u příběhu vůbec nenudil, protože mě bavil psychologický přerod hlavní hrdinky. (03.03.2020)

Snímek začíná poměrně poklidně, téměř jako nějaká komedie ze života vysokoškolačky. Možná právě proto explicitní scény, které následně na toto navážou, tak moc ostře kontrastují a působí jako šokující zjevení. Již na první pohled je zde totiž jisté, že hlavním atributem v Raw budou syrové scény se zaměřením na brutalitu, přičemž právě tento aspekt působí až do finále jako broušený a svěží klenot. Bohužel, celkový výsledek sráží vcelku fádní a "okaté" využití vedlejších postav, což jde také v ruku v ruce se špatně vykonstruovaným závěrem snímku, které obsahuje nemalou dávku "WTF" momentů. Je velká škoda, že si Raw neudržel tempo a styl dynamické prostřední části. Pak už by zde totiž vážně nebyl ani stín pochyb mluvit o jednom z největších překvapení na dramatickém, potažmo i hororovém poli. Snad tedy příště! (28.05.2017)

V prvé řadě, určitě na Raw nechoďte jako na horor. Prezentovat tento snímek jako brutální horor, u kterého diváci omdlévají, to zavání skoro až drzostí. Jestli u tohoto někdo zkolaboval, tak jedině snad nějaký geront, který by shodou okolností v danou chvíli zkolaboval tak jako tak, Raw neRaw. Budiž, přes tento "podvod" bych se i přenesl, pokud bych dostal zajímavý a něčím podnětný film. Ale kdepak. Debutující autorka se patrně snažila říct něco hlubokomyslného o společnosti, ale dělá to skrze blábol, který stojí na extrémně vratkých základech. Aby se autorka dostala dějově tam, kam potřebuje, tak různé události postrádají své logické konsekvence a žádná z postav se nechová jako skutečný člověk (problematické využití vedlejší gay postavy je jen špičkou ledovce). Což je v případě, že má film o lidech něco vypovídat, a zároveň se odehrává v reálném světě, a ne v nějaké alternativní realitě alá The Lobster, docela problém. Tohle je do sebe zahleděný, vychtěně provokující art, uvnitř ovšem takřka úplně prázdný. Předpremiéra v hipsterském letenském Bio Oko tomu sedla jako prdel na hrnec. (05.04.2017)

Znalci New french extremity sa asi pousmejú nad kvázi šokujúcou explicitnosťou Raw a asi budú film považovať v rámci žánru skôr za mainstream. Dôležitejšie ale je, že film má spád, do internátnej školy sa hodí (pôsobí trochu osemdesiatkovo, čo je možno náhoda, možno nie) a ústredné herecké trio je skvele obsadené. Ak by došlo na súboj s Hanibalom Lecterom, ten by mal asi navrch, ale ak by sa pridala celá rodina, už by nebolo tak jasné, koho mozočky by boli hlavným chodom na večeru. Skôr chutná jednohubka než plnohodnotná večera v luxusnej reštaurácii. (04.02.2024)