Závrať

Jenom tak mezi námi, moji milovaní filmoví fanoušci, tohle není Hitchcock podle mého gusta. Použití simultánního zoomu je možná na svou dobu poprasková záležitost (z hlavy Jamese Stewarta a jeho poletující ofiny mám záchvaty smíchu ještě teď), ale jako celek mi to přijde jako komedie. Nechtěná komedie. Nemluvě o tom, že postava Scottieho je vyloženě trapná a jeho myšlenkové pochody a vlastně všechny jeho činy, mi přijdou jako vystřižené z učebnice pro filmové idioty-hrdiny. Hudba skvostná, ale jak říkám, je to jen mezi náma.... (22.05.2009)

Mysteriózní zážitek v podání šéfkuchaře Alfreda Hitchcocka. Film, jehož každý záběr je do detailu propracován a jako ucelené dílo působí vysloveně dokonale. Oba hlavní hrdinové podali skutečně nevšední herecké výkony. Vše doplňuje podmanivá hudba. No a závěr filmu je tou opravdovou třešničkou na dortu. (08.05.2009)

RETRO /// ,,VĚŘÍŠ, ŽE NĚKDO Z MINULA, NĚKDO MRTVÝ, SE MŮŽE ZMOCNIT ŽIVÉ BYTOSTI?“ … ,,NE.“ … ,,CO TY NA TO, KDYBYCH TI ŘEKL, ŽE SE TO STALO MÉ ŽENĚ? CHCI ABYS JI SLEDOVAL....“ /// Příběh ,,o loutce, svědkovi na míru a chytrý žačce“ sází na zajímavou atmosféru a překvapivá zjištění. Česky řečeno – příběh je tím, co baví. Scottieho pátrání je pomalý, herci se snažej bejt kurevsky tajemní a většinu času jim to i žeru. Na druhou stranu je to dost (a zbytečně) dlouhý a ne ze všeho se mi točila šiška. Pudu vejš a dám 4*, páč si dovolím tvrdit, že i díky novýmu remasteringu (ty vole, to je paráda!) bude zřejmě Vertigo vyvolávat radost i otázky (kurva, fakt je ten film tak dobrej, nebo tady všichni pózujou?) ještě u dalších generací. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Krimi román ,,D'entre les morts“ z roku 1954 od dua Boileau-Narcejac číst nebudu. 2.) Zato jsem někde četl, že Vertigo musí vidět každej (a co Občan Kane? Jo ten taky…). 3.) Chcu, aby všechny moje ženský vypadaly stejně a nevím, jestli to (náhodou) není kapku úchylný. 4.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.11.2012)

Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. (21.12.2010)

Vertigo je jeden velký žert. V prvý řadě si vystřelil Hitch z producentů – film prodělal, tak to svedl na Stewarta a Novak, která byla povolána na poslední chvíli a přetvářela si postavu podle svýho. Hitch byl v tý době etablovaný tvůrce, čili ho to pochopitelně netrápilo. Za druhý si vystřelil z diváků planýrováním žánru. Vertigo není ani horor, ani thriller, ale zničující mysteriozní tok – holá lynchovina! Hitch je důkazem toho, že ke zmatení diváka není potřeba LSD, ani přebytečná neurvalost, jelikož jeho filmy jsou velice čisté (což je dáno kamerou – u Vertiga na pomezí doznívajícího technicoloru a nástupu barevného negativu). A za třetí si Hitch vystřelil z kritiků. A to tak že pořádně. Ohledně Vertiga existují desítky a desítky výkladů. Nikdo ale neví, který je ten správný. (01.01.2008)