Koe no katači

Jeden z najpodivnejších filmov o živote a dospievaní, aké som kedy videl. Ukážkové rozdielne charaktery ( ten slovný súboj "charakterov" na moste bol parádny) a vnútorné boje. Hľadanie si svojho miesta v živote. Skrývanie svojich slabostí a hranie sa na tyrana. Hlavný hrdina hľadá odpustenie, ale dokáže odpustiť sebe? A čo Shouko? nechcela nič len aby ju mali radi takú aká je ... :/ (deti nemajú radi ak sa dakto moc odlišuje) (19.11.2018)

Film jsem shlédl bez jakéhokoli očekávání. Už prvních pár minut mě oslovilo úžasou hudbou, animací a smyslem pro detail. Kam se hrabe to anime s vlakem... Ještě jednou chci zdůraznit: detaily v tomto filmu jsou přímo úchvatné. Ať už se jedná o plakáty, utility na kole, oblečení, vodu, okolní svět prostě žije! Neexistují zde žádné zastavené postavy, na všechno je radost pohledět. A ta hudba, hlavně tedy klavír, ta prostě dojme... Teď však to nejdůležitější, a co příběh?. Příběh je ze začátku neskutečný, vtáhne do světa, sžijete se s postavami, oblíbíte si je, nebudete je mít rádi, budete jimi opovrhovat, říkat si, jak se tak mohou chovat. Prostě a jednoduše - wow. Všichni tu mají nějakou osobnost, která není dána neproměnlivým charakterem, ale prostou lidskostí a (hlavně ze začátku) mladým věkem. Příběh jako takový vtáhne a jen tak nepustí. Ať už jsou scény barevné, šedé, tiché nebo hlasité, pořád se něco děje. Co jsem zpozoroval byla prakticky neschopnost předvídat, co bude následovat. To je u mě velké plus. Trochu to přehnali s koncem, který je takový to "happy ending za všechny prachy", ALE nijak to nenarušuje celkový dojem. Hit roku 2017, film, který bych doporučil jako rodinný snímek pro večení pohodu či na příští Animefest pro ty, co ho přehlídnou. Rozhodně doporučuji. Udělejte si pohodlí, přichystejte čaj a nějaké jídlo, zavrtejte se do postele a užijte si tento krásný snímek. Podoba hlasu, pěkných 92 % (21.05.2017)

Málokdy se stane, že by mě nějakej film rozbrečel tolikrát jako tenhle. U filmů to ze mě leje vcelku často, to se přiznám, ale většinou maximálně jednou. Za to tenhle kousek? To je jiná, panečku. Nevěřila jsem, že je tak dojemnej, jak se všude psalo. Byl. Takže doporučuju vzít si kapesníky. Tenhle film vás dostane tím, jak neskutečně uvěřitelnej a reálnej je. Šikana, vzájemná neschopnost si porozumět a konečně odpuštění ostatním, ale hlavně sobě. No řekněte, kdo takovej příběh nezažil, nebo aspoň nebyl svědkem? Zasáhne vás přímo do srdce především tím, jak se dokážete ztotožnit minimálně s jednou postavou, který jsou až moc lidský - každá má svoje chyby a každou jste schopný pochopit. Hlavně si nemyslete, že je to další milostnej příběh tisíckrát omílanej dokola, protože je hlavně o životě a milostná zápletka je jenom malá součást. Jako někdo, kdo se romanťárnám vyhýbá obloukem, jsem toho důkazem. A jak mohla porota Oscarů zvolit Boss Baby místo tohohle filmu, to v životě nepochopím. Hodnocení: krájí někdo cibuli?/10 (01.02.2023)

S Kimi no na wa. to má sice společný rok vzniku, ale to je tak vše – jinak nemá smysl tato dvě díla srovnávat, neboť každé je žánrem i formou o něčem úplně jiném a každé cílí na zcela odlišného diváka. V prvé řadě se sluší uznat, že si tvůrci Koe no katači naložili na bedra nelehký úkol. Vytvořit psychologické drama z období dospívání, které by bylo uvěřitelné (v prvé řadě tedy se zdařile napsanými postavami a jejich propracovanou psychologií), dokázalo se víc než jen hloupě a povrchně dotknout tématu inkluze handicapovaných lidí do „normálního“ kolektivu a zobrazit příčiny, průběh a následky šikany na jednotlivce i kolektiv, ale zároveň nebýt prvoplánovým mravokárným snímkem či těžkým dojákem a procházkou slzavým údolím, a do toho si ještě zachovat nápaditost, sympatické postavy a výbornou audiovizuální stránku, která se od děl KyoAni už tak nějak tradičně očekává. A světe div se, jim se to podařilo. I bez patosu. Jak správně poznamenal ve svém komentáři Larky, o ubrečenou středoškolskou romantiku se skutečně nejedná a tvůrci dobře ví, na které aspekty se mají zaměřit. Ve výsledku jsem však váhal mezi 4* a 5*, a to především kvůli na místě přešlapující prostřední části a poněkud unáhlenému závěru, ale jelikož se podobně zdařilých anime z daného žánru rodí jak šafránu (napadá mě teď z hlavy akorát Aura, která ale od druhé poloviny šla do kytek), je nutno uznat, že Koe no katači je zkrátka jinde a i za nejlepší použití The Who v anime si tu pátou hvězdu zaslouží, nuže? (23.12.2019)

Absolutně nerozumím zdejšímu přehnaně vysokému hodnocení, které absolutně nereflektuje kvalitu tohoto anime. Umím si představit, že by toto anime mohlo fungovat, kdyby bylo zhruba o hodinku kratší. Zpočátku na vás totiž vykoukne docela fajn příběh, osloví vás docela hezká animace. Celé to má nějaký vývoj, stále se něco děje a vy se nenudíte. Zlom přichází asi po 30 minutách, kdy přichází jeden z nejhůře provedených časových skoků, které jsem za dobu zhlédnutí posledních asi 5000 filmů viděl. Aniž by si tvůrci lámali hlavu s tím motivace jednotlivých postav jakkoli vysvětlovat, tak se najednou všichni chovají diametrálně odlišně. Příběh jako takový přestane mít vývoj a tím pádem přestává být zajímavý. Od této chvíle se asi 1h a 45m pleská na místě jako kapr na suchu. Film ovládá nesnesitelný stereotyp, kde se hlavní hrdinové rozchází a schází, rozchází a schází a rozchází a schází. Od té doby jsem trpěl a těšil se, až tahle píčovina konečně skončí. Filmaři, kteří nemají co říct, by neměli tvořit filmy. [5 %] (27.03.2024)