Koe no katači

O hodnocení mám naprosté jasno, protože málokdy se mi poštěstí, že dokážu sedět dvě hodiny nalepený na monitoru a vnímat každou minutu filmu. Tohle byla hodně intenzivní podívaná, během které mi hned několikrát přeběhl mráz po zádech, střídali se u mě pocity napětí, zklamání i radosti, prostě tohle drama jsem si opravdu prožil! Po stránce myšlenek, hloubky příběhu a propracovanosti postav opravdu hodně silné dílko, které sice místy tlačí na pilu víc než by bylo potřeba, ale pořád to (alespoň tedy u mě) naprosto skvěle funguje. Hudba také potěšila a skvěle tam pasovala, navíc slyšet v anime The Who mi udělalo nesmírnou radost. Jistě, mohl bych napsat pár drobných nedostatků ohledně animace, kdy třeba ta horská dráha se mi příliš nelíbila, ale bylo by to jen hledání kosmetických vad na něčem pro mě skoro dokonalém... I teď po dokoukání se mi hlavou honí myšlenky o lidech o tom jací jsme, jací můžeme být o našich slabostech i síle o tom zda se dokážeme změnit... Těžko najít slova, tohle se musí vidět. 9,5/10 (18.05.2017)

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % (23.12.2017)

Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*. (29.05.2019)

S Kimi no na wa. to má sice společný rok vzniku, ale to je tak vše – jinak nemá smysl tato dvě díla srovnávat, neboť každé je žánrem i formou o něčem úplně jiném a každé cílí na zcela odlišného diváka. V prvé řadě se sluší uznat, že si tvůrci Koe no katači naložili na bedra nelehký úkol. Vytvořit psychologické drama z období dospívání, které by bylo uvěřitelné (v prvé řadě tedy se zdařile napsanými postavami a jejich propracovanou psychologií), dokázalo se víc než jen hloupě a povrchně dotknout tématu inkluze handicapovaných lidí do „normálního“ kolektivu a zobrazit příčiny, průběh a následky šikany na jednotlivce i kolektiv, ale zároveň nebýt prvoplánovým mravokárným snímkem či těžkým dojákem a procházkou slzavým údolím, a do toho si ještě zachovat nápaditost, sympatické postavy a výbornou audiovizuální stránku, která se od děl KyoAni už tak nějak tradičně očekává. A světe div se, jim se to podařilo. I bez patosu. Jak správně poznamenal ve svém komentáři Larky, o ubrečenou středoškolskou romantiku se skutečně nejedná a tvůrci dobře ví, na které aspekty se mají zaměřit. Ve výsledku jsem však váhal mezi 4* a 5*, a to především kvůli na místě přešlapující prostřední části a poněkud unáhlenému závěru, ale jelikož se podobně zdařilých anime z daného žánru rodí jak šafránu (napadá mě teď z hlavy akorát Aura, která ale od druhé poloviny šla do kytek), je nutno uznat, že Koe no katači je zkrátka jinde a i za nejlepší použití The Who v anime si tu pátou hvězdu zaslouží, nuže? (23.12.2019)

Asi by som si občas prial, aby sa kvalita ázijskej kinematografie presunula aj do iných krajín. Nemôžem nesúhlasiť s faktom, že na svete vzniká veľké množstvo kvalitných filmov a rovnako aj veľké množstvo zlých filmov, no väčšinou keď siahnem po animovanom filme z Japonska, alebo po Juhokórejskom filme a podobne, tak sa dočkám skutočného zážitku. Film "A Silent Voice" bude dopĺňať kategóriu týchto filmov a rovnako to bude vysoký adept medzi najlepšie filmy roku. Prečo? Poďme sa na to pozrieť. Príbeh sa sústredí na Ishida, ktorý počas základnej školy šikanoval nepočujúce dievča Shouko. No po určitých udalostiach sa všetky jeho činy otočia proti nemu a ako stredoškolák absolútne nevie nájsť svoje miesto, nevie komunikovať so svetom a má pocit, že v jeho svete existuje len čierna diera pre to, že bol k Shuoko tak veľmi krutý a nevie ako to všetko napraviť. Rovnako sa tým stáva aj vyvrheľom sveta a začne nenávidieť seba samého. A to sú emócie a situácie, ktoré človek väčšinou v animovaných filmoch nevidí a je to úžasné, že film o nich rozpráva s ohromnou dávkou citu, empatie a vie presne vyjadriť, čo chce a posúva to do rovín, ktoré sú skutočne silné. Ako pocit viny, nenávisť voči sebe samému, myšlienky o samovražde a podobne. Nechcem to nejako moc rozoberať, aby som nezachádzal do veľkých spoilerov, no musím povedať, že posledná polhodina filmu je absolútne fantastická. Má to v sebe ohromnú dávku srdca, je to inteligentné, je to silné a plné emócií. Vôbec je treba priznať, že emócie sú veľmi silnou stránkou tohto filmu a veľmi veľa vypovedajú. Rovnako aj animácie vo filme. Pozrite sa iba naň. Vyzerá úchvatne a fakt, že jeho pocity z okolitého sveta spracovali modrými krížikmi na tvárach ľudí je podľa mňa geniálny nápad a vypovedá to veľmi veľa. Jeden z najlepších psychologických filmov tohto roka, má v sebe veľa silných, emotívnych momentov, ktoré ostanú v pamäti ešte dlho a jediné čo môžem odporúčať je, aby ste si film pozreli. Stojí úprimne za to. Hodnotenie: A+ (11.11.2017)