poster

Propletení (festivalový název)

  • Japonsko

    Karera ga honki de amu toki wa

  • Japonsko

    彼らが本気で編むときは、

  • angličtina

    Close-Knit

  • Slovensko

    Klbko lásky

    (festivalový název)

Drama

Japonsko, 2017, 127 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Zíza
    ****

    Žádný zloduch tu vysloveně není, ale každý má své starosti a bolístky. Film s nimi velmi něžně nakládá a divákovi jen tak ukazuje výňatek ze života lidí, kteří se ne ve všem mohou identifikovat jako normální podle společenských norem. Milé, pěkné výkony, lidské. To ke spokojenosti bohatě stačilo. Titulky.(17.9.2017)

  • Tsuki
    ****

    S citem zpracovaná tématika transsexuality, která nám ukazuje, že se rozhodně nejedná o nějakou úchylku, zhovadilost či zvrácené experimentování, jak by to snad někomu mohlo připadat, a především, že tato anomálie z nikoho nedělá "špatného" člověka, ale naopak plnohodnotnou bytost, která si zaslouží lásku a pochopení stejně jako kdokoli jiný. Moc se mi toto zpracování líbilo a zároveň oceňuji i tématiku rodinných vazeb - zde tedy konkrétně vztah matky a dítěte, který, jak se ukazuje, nemusí být pouze tradiční a pokrevní, aby byl funkční. Film jako celek tedy přináší osvětu nejen v tématice transexuality ale i v rámci lidských vazeb. Není divu, že se filmy Naoko Ogigami řadí k tzv. žánru "iyashi-kei" neboli doslova k "léčebné terapii", jelikož věřím, že svým poselstvím a citlivým zpracováním skutečně nabízí nám všem možnost zbavit se negativních emocí a předsudků a nechat si "zahojit" vlastní nitro. Myslím, že dnešní svět podobné filmy potřebuje jako sůl, abychom byli schopní vzájemného porozumění nehledě na rozdíly. Film jako náhled do duše transsexuála a zároveň do duše malé holčičky, které chybí matka, rozhodně fungoval. Taky musím zmínit, že mě neskutečně překvapil Ikuta Tóma, který zvládl zahrát tuhle trans roli velmi přesvědčivě. Jako herce jsem ho obdivovala už předtím, ale tímto u mě ještě stoupl. Jako celek hodnotím opravdu vysoko a ráda se k tomuto nádhernému počinu do budoucna vrátím. (Viděno v rámci Eigasaie 2019.) ~(4,4)~(29.3.2019)

  • Mkqp
    ****

    Když se na scéně poprvé ukázal Ikuta, tak jsem vyprskl smíchy. Nemůžu si pomoct, ale tohle mi k němu opravdu nesedělo. Při každé scéně s ním jsem se cítil značně nepohodlně. Svou roli však zahrál velmi dobře, o tom žádná. Ostatní herci působili přirozeně, a díky toho jsem se mohl plně zaměřit na sociální vnímání onoho vztahu k mužům, jenž tíhnou k ženské stránce sebe sama natolik, až se za ně převlíkají a psychicky se jimi cítí být. Toto vnímání bylo velice zajímavým a utvářelo ve mně pár otázek. Např. jestli nejdřív u člověka vzniká transvestismus až poté transexualita či rovnou transexualita atd. Zajimavé bylo také vžít se do jejich role, na což byl u tohoto snímku prostor, jelikož Japonci jsou často ve vyprávění poklidní, a vnímat to, že u transexuálů oproti transvestitům nejde o uspokojování biologických potřeb, nýbrž o naplňění sociálních potřeb či znaků. V Close Knit dokonce zapasovali transexuální Rinko do ženštější profese, ke které lidé s touto orientací většinou tíhnou. Celkově jsem tento snímek vnímal hodně z odbornějšího hlediska a musím uznat, že se jim ho povedlo udělat hodně věrohodně jak po sociální tak psychické stránce.(4.11.2017)

  • TroiMae
    ****

    O rodičích a dětech. O lásce, která dokáže transcendovat… tělo, předsudky, křivdy. O holčičce, která si umí s dobře míněnou transfobií okolí poradit třeba pomocí dobře mířeného mycího prostředku na nádobí. O ženách, které nejen svůj vztek dokáží vplést… do svetrů, šál nebo rukavic. O tom, že rodinné a mezilidské vztahy jsou někdy p(r)opletené. Prostě takový milý a hodný rodinný film. Třeba pro rodiny, co ve svém volném čase pletou penisy. Pro rodiny, co jsou hustý.(9.11.2017)

  • Tyckin
    ****

    Příjemný a zamyšlení navozující snímek na téma opuštěné holčičky a vztazích nejen mezi "normálními" lidmi. Oproti Půjčovně koček jde o vážnější téma, ačkoli i sem režisérka dokázala přimíchat slušnou dávku humoru (piňdourová bitva :-)), takže na své si přijde prakticky každý, pár silných scén nechybí. Podobně jako úvodní film festivalu Bublina i zde se jedná o poklidný, pomalý snímek, s mnoha téměř statickými záběry, víceméně jen o pár hercích (holčina hrála skvěle) a interiérech, ale i tak dokázal zaujmout a slušně zaplněná Lucerna myslím byla povětšinou spokojena stejně jako moje maličkost.(23.3.2019)