Zátopek

Já jsem jedině rád, že si dokument odpustil politické kecy a šel jenom po sportovní části Zátopkova života. Politika se dneska míchá úplně do všeho a ono koho to má pořád zajímat... Místo ní tady hodně prostoru dostává smysl pro fair play a úcta k soupeřům, snad se tenhle film dostane k co největšímu počtu mladých sporťáků. Jestli jsem u dokumentu o Štěpánkovi remcal, tak takhle nějak si to naopak představuji. (25.09.2017)

Dokumentaristický film je to bezpochyby, ale ukazující pouze Emilovu sportovní kariéru. Vzhledem k tom, že film byl natočen u příležitosti XXXI. olympiády, pak se tomu ani nedivím. Pro věrný obraz Emila jakožto člověka by bylo nutné natočit úplně jiný film s jiným cílem. Emil Zátopek totiž byl ve Straně až do roku 1969, pak ho po podepsání Dvou tisíc slov vyloučil i vyhodili z práce. Běžecký fenomén pak 6 let hloubil studny. Pro více informací doporučuju přečíst knihu "Náš život pod pěti kruhy". (03.02.2018)

Taktně zpracovaná pocta (sportovnímu) velikánovi. Politická stránka Zátopkova života je zmíněna okrajově. Chápu proč. Emil v boji s komunisty osobně selhal (to není moralizování, ale konstatování). To však nebyl nejdůležitější aspekt jeho života. To všechno špatné převážil jeho nesmrtelný běh inspirující další generace. 86%. (05.08.2016)

Zátopek. Emil Zátopek. Nejslavnější český atlet historie. Ještě dnes, když jsem viděl a slyšel vzrušeného a nadšeného komentátora mi běhal mráz po zádech. Bohužel se z dokumentu o našem nejslavnějším atletovi stala jen průměrná záležitost. A je škoda, že zrovna David Ondříček nedokázal přidat na stopáži o zajímavější pasáže nebo do padesáti minut narvat víc. Zopakovat všechny známé úspěchy a přidat k nim archivní záběry je samozřejmostí. To se čeká. V dokumentu promluví přátelé a pamětníci. Zahraniční novináři, hlavně Finové. Ovšem koncem sportovní kariéry končí také dokument. Vůbec se nezabývá životem pak. Jen jedním záběrem, na kterém čte Zátopek nějaké prohlášení, si lze domyslet, že E. Z. šel režimu na ruku. Na druhé straně si vymohl účast jednoho svého běžeckého kolegy na Olympiádě. Zároveň s tím ale spolupracoval s StB a byl členem strany - (Příběh Emila Zátopka, sport.cz, 22. 11. 2020) v dokumentu ani slovo. Režim k němu ale nebyl vždy milostivý. Obrátil se k němu zády po srpnu a tím jenom pokračuje atletův zajímavý osud. Že je po něm pojmenován belgický časopis nebo byla napsána miniopera, to se člověk nedozví. A přitom to je vyjádření velké pocty našemu běžci ze zahraničí. V dokumentu se najdou především známé a snadno dohledatelné informace a provětraný archiv. Už pouze jako úsměvná zajímavost působí, když si čeští sportovci zkouší běžný typ tréninku Emila Z. (01.09.2021)

Dost mě zklamalo, že se dokument zastavil těsně za posledním Zátopkovým triumfem, a jeho dalšímu životu (kde to začalo teprve být z hlediska "občanského" zajímavé) se ani náznakem nevěnoval. I když je pravda, že příspěvky zahraničních historiků a Zátopkových soupeřů byly obohacující, dá se říct, že je to téměř ostuda, jít jen po obecně známých vítězstvích, jakkoliv jsou po zásluze ve své nepochopitelnosti legendární. Nebo jinak - je to dokonale splněná zakázka olympijského výboru k příležitosti Her, na téma "síla vůle, čistota sportu a takové ty věci". Ale jako dokument o osobě Emila Zátopka je to promarněná příležitost. Smířlivých 70%, protože i tak to za vidění stojí. Ve srovnání s Věrou 68 škoda mluvit... (02.09.2016)