Sora no daikaidžú Radon

Režisér Honda se po úspěchu Gojiry rozhodl na svět přivést další monstrum, které se později objevilo v mnoha dalších monster filmech. Tentokrát měl již k dispozici barevný obraz a tak se pokusil udělat s touto revoluční novinkou divy. Do jaké míry se mu to však povedlo? Začátek filmu vůbec nenasvědčuje tomu, že by jsme se měli dočkat slibovaného pána nebes. Nejprve budeme muset přečkat zhruba takovou dvacetiminutovku s horníky a jejich trápením v dolech. To nám však nemusí v žádném případě vadit, protože i tato pasáž rozhodně stojí za pozornost. Postupné odkrývání děsivého tajemství, cože se to skrývá v hlubinách se japoncům docela povedlo. To se už však nedá říct o hromadné panice v níž jsou japonci přeborníci. Jejich davový úprk napříč ulicemi je hodně komický. Desítky šikmookých pohybujících se jako přihřátý doktor Kája ve Slunce seno. Ani zde se to neobejde bez neustále se opakujících scén, které vám pochvíli začnou lézt krkem. Bohužel tento nešvár se stal Hondovou oblíbenou praktikou. Radon se však stal dalším velkým oblíbencem japonských diváků a svým způsobem ho často označují podobně jako Gojiru za kultovní postavu. Tento létající kolos podobně jako jeho sestřička ničí vše kolem sebe díky své obrovské zbrani. Tentokrát to jsou vzdušné víry, kterým nedokáží odolat žádná lidská obydlí ani mosty. Sora no daikaijû Radon však trpí i mnoha nedostatky. I zde jsou vidět jasné výkyvy v kvalitě scénáře a nepříliš velkém propracování samotného děje. Místy to totiž všechno vypadá až moc kostrbatě a tahle nevyváženost se nemusí každému zrovna dvakrát líbit. Nelze mu upřít jistý pokrok směrem kupředu a inspirace pro své následovníky, ale v té době na to nikdo moc nehleděl. I díky tomu se dá Radon označit za jeden z těch nejvíce oblíbených monster filmů, které Honda natočil. Zdlouhavý konec se mu však moc nepovedl. (13.07.2011)

Rodan aneb další monstrum ze studia Toho. Tentokrát je to velká létající bestie. Rodana mám ale celkem rád takže jsem si tohle celkem užil. Sice samotnej Rodan byl dost chabě udělanej i když vypadal jako potvora dobře, tak se strašně špatně pohyboval. Ale celkově to dobře uběhlo a konečně tu není nacpávám humor který mě ve většině Godzill štval. (25.12.2012)

Okouzlující a působivé. Sakra působivé, zvlášť hypnotický závěr. Jasně, našly by se tu velké nedostatky: nejvíc mě rozesmívaly plastové hračky tanků na špagátu; bylo znát, že Japonci žádného Harryhausena nemají, a tak je třeba se vypořádat s křiklavou zadní projekcí, opakujícími se záběry, modely a loutky potvor, při detailech na celé Radonovo tělo je zřejmé, že jde o chlapa v gumovém obleku. A střední část filmu se krapet vlekla. Jenže na druhé stráně tu máme klasicky masochistický japonský příběh, opravdu nádherné potvory (přestože jsem tu už triky a podobu monster de facto zkritizoval, jedním dechem musím dodat, že stejně jsem byl okouzlen a nadchnut jejich pojetím), na dřeň jdoucí závěr a třeba i špičkový úvod, kde něco požírá horníky hluboko v dole. Vůbec první půlhodinka s obřími housenkami v uhelných štolách nebyla ani pětihvězdičková, ale snad sedmihvězdičková, dlouho mě nic nenadchlo tolik. Demoliční scény také nebyly špatné a zkrátka celý film byl potažen tím úžasně naivním pelem starých filmů, který z nich dělá mimořádné zážitky. (10.09.2014)

Skvělá monster movie klasika. Použité modely dnes asi těžko někomu naženou strach, ale přesto spolu s kulisami stále budí respekt a mají své kouzlo. V dnešní CGI době rozhodně příjemná změna. Rodan si mimochodem střihnul i nemalé cameo ve slavném It Stephena Kinga, což podtrhuje popularitu Rodana i na západě. Při sledování úžasné práce s miniaturami si ani nedovedu představit jaký to musel být zážitek vidět tento film před 55 lety. (24.08.2011)

Zhruba půl filmu trvá pozvolné uvedení příšerek do děje. Dlouho se zdá, že se bude jednat o nesympatické a necharismatické mouchoškvory. Ale nikoli - to jen odkrýváme ekosystém. Poměrně dost mrtvých na konto vedlejších potvor... Pak vojáčci nesnesou, že Radon má letové parametry několikrát lepší, než jejich letadýlka, a podle ho napadnou. Přitom neubližoval ani nepůsobil škody ("obsah" kecá). V průběhu bitvy velící důstojníci ukazují, že vědí, jak si vynutit vlastní porážku, nebo aspoň těžké ztráty. Asi nejdebilnější byly palebné pozice techniky, mezi hustým vedením vysokého napětí, přejíždění před vlastní pálící raketovou artilerií a tak... Co do realističnosti, nezhýčkané diváctvo to muselo hltat. Chvílemi to bylo přijatelné i nyní, nicméně zpravidla hned další záběr na plastové tanky jedoucí po modelu krajiny autentičnost dost nabořil... Výrazně lepší, než jsem se obával, výrazně sympatičtější příšerka, než jsem čekal. (29.01.2012)