Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Robert BolestoKamera:
Kacper FertaczHudba:
Atanas ValkovHrají:
Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik, Aleksandra Konieczna, Andrzej Chyra, Zofia Perczyńska, Danuta Nagórna, Alicja Karluk, Magdalena Boczarska (více)Obsahy(2)
Malíř Zdzisław Beksiński tráví své dny mezi čtyřmi zdmi varšavského bytu, obklopen pouze svou rodinou. Navzdory socialistické šedi okolního prostředí je jeho vnitřní svět plný surreálních vizí, barev, vášně a perverzních fantazií. Píše se rok 1977 a život rodiny se točí kolem syna, neurotického Tomka, který se právě odstěhoval do protějšího domu. Neustálý boj s vnitřními démony mu znemožňuje normálně žít, noří se však do světa hudby a filmů a navzdory svému handicapu se stává průkopníkem západní popkultury v Polsku. Strhující filmová kronika je natočena podle neuvěřitelného skutečného příběhu prokleté rodiny polského malíře. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
[Scope - 2016] Pro mě rozhodně vítěz letošního projektu Scope 100. Nic kvalitnějšího jsem neviděl a toto polské dílo si pozornost rozhodně zaslouží. Místy až hodně trýznivý pohled na tři dekády rodinného soužití jedné opravdu ne příliš klasické polské rodiny. O to zajímavější všechno je, jelikož se jedná o známého polského malíře Zdzislawa Beksinského a jeho velice smutný životní příběh. Kvalitně natočené, ještě kvalitněji zahrané a samozřejmě podle skutečných událostí, které občas i zamrazí. Možná trošku delší než by muselo být, ale finální katarze Vám vše vynahradí, tedy pokud nejste znalý tohoto příběhu. ()
Dlouhá první polovina vybízí film nedokoukat. Jakási nudná, nehumorná humoriáda o ujeté rodině, která zdánlivě nikam nesměřuje, jen se vyvíjí pomalu a zásadně nelogicky. Někdy v polovině se všechno láme, a už jsem od toho nedokáízal vstát. Protože neznám ony "skutečné události", závěr pro mne byl naprosto neočekávaný. ()
Ve chvíli, kdy je film zbytečný, protože je to tisící polská variace na totéž téma, je mi jedno, jak zaumná filmařina při něm přišla nazmar, poplatná plytké, a pokud takto pouze opakovaně, pak už člověka a tvůrce nedůstojné tezi. Zas mě jenom namíchnul, je to prototyp polských ufňukaných filmů z ušmudlaného, lepkavého prostředí, postavených na té blbé premise, že každý má právo na svoje patologie, atavizmy a špíny a na to, aby v nich shnil, a především na slabošství, s nímž se to bez přemýšlení a bez práce na sobě rovnou vzdá, zbývá pak jen rezignovat a nějak se prakticky zařídit a vzájemně se v tom rochnění podporovat a utvrzovat. A krom toho to až nejapně připomíná Amatéra, kdy starší chlap dostane kameru a všecko to točí. Čili už nic nového pod sluncem, další Polák, který se zhlídnul v babrání. (Proto mám o tolik raději rumunskou kinematografii, kde v podobně handikepované realitě vznikají skutečné, odvážné skvosty, nesentimentální a mnohdy geniální.) A Hanekeho vznešenou Lásku to staví naruby, či dokonce ignoruje a zazdívá, jako by nikdy neexistovala, neřekla v tomhle dialogu své a neukázala v magické přitažlivosti člověka vnitřně poslušného vyššího nároku, který teprve vede k nezaměnitelné kráse a úctě a sblížení ve spolupráci u pochopení daru života, k míru a pokoji - mladý pán Matušinský to chce umanutě oslyšet, odstrkat, jako líný harant, skrze onu zvrácenou základní tezi o přijetí každého hnusu a slabošském otročení zvrhlostem v bídě, vzájemném se unavování a ubližování, protože na to máme přece všichni právo (ech!), jež postavíme na piedestal, takže se pak i starání se o svoje staré rodiče nebo partnera stává trpným břemenem beze smyslu, které se ale bez keců táhne až do ošklivého konce... stejně jako právo na sebeurčení třeba sebevraždou... Hm. Upatlanost povýšená na právo, z lenosti, z vnitřního strachu z práce na sobě a strachu toužit po čemkoli vyšším, z toho tiku, že je lepší to rovnou všecko vzdát, kyselé hrozny, užírání se a zpíjení malostí. Zkrátka další takový, kdo sebe a celý svět chce utvrdit, že člověk se sebou nemusí pracovat a kultivovat se, starat se doopravdy. Stačí, když obraz bude formálně precizní, jeho obsah je každého soukromá, sobecká věc, jak život kolem sebe a v sobě zohaví. Aj. To je zlé. *~ ()
Prvom rade si divák musí zvyknúť na postavy, keď sa tak stane, tak je to riadny filmový zážitok. Najprv som nechápal, ako rodičia mohli syna, ktorý ma vážne psychické problémy, ktoré vidieť hned od začiatku a rodičia ho odsunu do samostatného bytu, bez pomoci ci opatery. A aj keď bývajú blízko, vedia, že je nestabilný a môže sa všeličo stáť. Ale ako film napredoval, som zisťoval, že rodičia a hlavne matka zdravotný stav svojho syna veľmi preciťuje a tak i keď toto rozhodnutie sa nerodilo ľahko, ale aj oni si už chceli trocha na staré kolena oddýchnuť. Otec sa vybláznil na obrazoch, ktoré boli tak pochmúrne a nevľúdne, ako aj jeho život. Horšie to už bolo s matkou, tá to držala v sebe až pokým... Neskutočne ma zasiahol tento film po psychologickej stránke. Ako sa s tým vyrovnávajú postavy, každá inak, každej pomáha na frustráciu niečo ine. Vážne ukážkové dielo, ktoré je tak autentické, že mi to po celú dobu vyrážalo dych, ako skutočne toto filmové dielo bolo spracované. Ale niečo mi hovorí, že to aj tak nie je na 5*, tak dávam silne 4*, ale určite si tento film pozriem ešte raz a hádam to už pocitovo bude dokonalé. ()
4* kdyby jen Češi dokázali natočit taková dramata jako Poláci, tak by se na ty naše filmy dalo dívat a nemít z nich jen blbou náladu a depku. I když je to existenciální drama v hlavních rolích s poněkud vyšinutými asociálními charaktery, jak už to u umělců bývá, tak jejich životy dokázal režisér zobrazit objektivně a zároveň s nadhledem. Jsme tu svědky vývoje jedné rodiny v průběhu jednoho čtvrtstoletí podle skutečného příběhu. Zajímavé je, že film ignoruje politické změny, a ty se tam vůbec neprojeví. Stejně se nemění ani charaktery členů rodiny a i přes mnohé komplikace drží rodina pohromadě. Vyzdvihnout musím také práci kameramana i maskérů. Čtyři hvězdičky si tohle těžké drama zaslouží a určitě doporučuji vyzrálejším divákům. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Galerie (38)
Zajímavosti (6)
- Na námietky toho, že postava Tomeka (Dawid Ogrodnik) bola možno iná, než je stvárnená, režisér Jan P. Matuszyński uviedol: "Nejde o životopis." (Arsenal83)
- Autor knihy „Skutočný portrét“ („Tomek Beksiński. Portret prawdziwy“, 2016) Wiesław Weiss, ktorý rodinu poznal, sa na 700 stranách pokúsil vylíčiť portrét Tomasza Beksińského (Dawid Ogrodnik) a čo najčestnejším spôsobom zrekonštruovať jeho osud. Znechutil ho práve tento film a pobúrilo ho, že z Tomka Beksińského urobili duševne chorého človeka. (Arsenal83)
- Natáčelo se ve Varšavě v Polsku od 28.9 do 25.11.2015. (ČSFD)
Reklama