Hounds of Love

Pamatujete si tu zvědavost, než Butch se samurajským mečem otevřel dveře místnosti, v níž Maynard se Zedem zatlačovali ranní stolici pana Marselluse Wallace? Tady jsem byl rád, když „lovci lásky“ ty dveře za sebou zavřeli.. Slow burn thriller podle skutečných událostí, který se může na rozdíl od většiny žánrových kolegů vytasit několika přednostmi. Forma je znamenitě dotvářená interakcí slunné pouliční idyly a interiérového inferna, kdy dva zcela rozdílné světy od sebe odděluje jen pár palců tlustá zeď. Děj je zasazený do reálného rámce včetně charakteristiky únosců jakožto obyčejných sousedů od vedle, co se tu a tam pohádají, mají dluhy či žárlí. Uvěřitelnosti pomáhají perfektní herecké výkony ústřední trojice (Stephen Curry jako australský Ondřej Havelka představuje zlo s lidskou tváří, Emma Booth jako jeho vděčná žena přesvědčivě přepíná mezi různými emocemi a Ashleigh Cummings trpí, že to bolí i vás). A jako hořkosladké bonbónky pro milovníky splynutí hudby s obrazem se rozdávají „Nights in White Satin“ a „Atmosphere“ od Joy Division.. „Nasycení enormní náloží amerických počinů a druhotných nezáživných amatéřin? Pak existuje cesta kinematografie australské!“ Chápete..? (15.06.2017)

Trochu utahaná, ale překvapivě zdařile natočená uchylárna o páru, který unáší mladé dívky a dělá s nimi věci, které by se standardně s lidmi dělat neměli. U mě film fungoval hlavně díky opravdu povedené audiovizuální stránce (tepající, depresivní hudba, dlouhé záběry a působivé zpomalovačky). Bohužel se tvůrcům z postav nedokázala vyždímat více. Poté by to byla opravdová pecka, na kterou se jen tak nezapomíná. (04.08.2017)

Hounds of Love pro mě byl neskutečně intenzivní zážitek a užívala jsem si každou zvrácenou vteřinu, kterou tenhle labilní pár dokázal nabídnout. K celému znepokojivému příběhu navíc hrají ty nejlepší retro pecky, které si jen umíte představit. Herecké výkony jsou taktéž na velmi dobré úrovni a přes to, že je stopáž na tento typ filmu maličko delší, udrželo si mě to opravdu až do poslední vteřiny. Je to takový ten typ hororového dramatu, který toho neukáže moc, ale tím víc hraje na divákovy nervy. Já velmi doporučuji. (01.07.2017)

Intenzitu prožitku musí Ben Young spíš formálně simulovat, než aby jí skutečně docílil. Potenciálně drásavé drama se mu pod rukama mění v dost prázdný a apatický tvar, z něhož vystupují hlavně herecké výkony a nahulený sound design. Ale po o třídu lepším Snowtownu bych z téhle mordýřské balady nedělal žádnou velkou událost. (07.07.2017)

Ze začátku to na mě působilo jako sice hezky natočená, ale v zásadě ničím zvláštní únosovka. Jenže v tomhle případě to není jen o zoufalé oběti, která se snaží uniknout ze spárů svých únosců, ale i o psycho-peklu, které panuje ve vztahu zločineckého párečku. Skoro bych řekl, že to je ta primární linka a únos je tu spíš věcí sekundární. Ale to je možná jen můj pocit. Každopádně když to to dvojice padouchů rozjede naplno, tak to stojí za to a Australani tady ukazují, že není potřeba extra naturalistických scén, aby se film člověku zažral pod kůži. Tady vlastně stačila jen jedna víceméně nedotažená. Young v tomto případě vsadil především na herce a dobře udělal. Casting byl tady povedený ve všech ohledech a to, co předvedla Emma Booth, by si zasloužilo i nějaké to ocenění. Vyvedly se i zpomalené záběry a z celkové mrazivé atmosféry se podařilo nakonec vykřesat i slušnou dávku emocí. Protinožci potěšili. 85% (04.06.2017)