Terror - Ihr Urteil
The Verdict
Verdikt
Režie:
Lars KraumeKamera:
Jens HarantHrají:
Martina Gedeck, Burghart Klaußner, Florian David Fitz, Lars Eidinger, Rainer Bock, Jördis Triebel, Robert Homann-CauquilObsahy(1)
Je přípustné obětovat plné letadlo lidí, když víte, že tím zachráníte 70 000 životů? Německé drama ze soudní síně s přímou účastí televizních diváků...
26. května, 20:53. Centrum pro zabezpečení vzdušného prostoru hlásí únos osobního letadla na trase z Berlína do Mnichova. Únosci hrozí, že se strojem narazí do vyprodaného fotbalového stadionu.
Střih. Soudní síň. Před tribunálem stojí pilot stíhačky Lars Koch, který se osudného dne o své vůli rozhodl unesený Airbus sestřelit. Zachránil tak zřejmě na sedmdesát tisíc životů, 164 lidí na palubě však zemřelo. Státní zástupce viní Kocha ze smrti nevinných cestujících. Obhajoba svého klienta naopak prezentuje jako hrdinu, který byl v rozhodující chvíli jako jediný schopen převzít zodpovědnost.
Ve chvíli, kdy se porota odebere k poradě, se příběh pozastaví. Televizní diváci mají možnost živě hlasovat, jaký bude konečný verdikt: vinen, či nevinen? Sami tak rozhodnou, který ze dvou alternativních závěrů filmu uvidí. Unikátní počin televize ARD bude simultánně odvysílán v Německu, Rakousku, Švýcarsku, České republice a na Slovensku. Uvedení na České televizi bude následováno živým přenosem Souvislostí Jana Pokorného, během nichž bude uveden závěr filmu vybraný hlasováním německých diváků. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Súdny proces Verdiktu sa celkom vydaril. Vo zvláštnom modernom prostredí súdu, ktorý sa vizuálne diametrálne odlišuje od tých amerických, sa rozohráva hra prokurátorky proti pilotovi. Ale v skutočnosti je to boj medzi rozhodnutím ústavného súdu a zdravým rozumom. Prečo je to tak, je logicky dokonale zdôvodné v postave pilota a ani k tomu nie je čo dodať. A potom otázka z filmu Môžeme zopár nevinných životov obetovať, aby sme zachránili mnohé? je v tomto prípade úplne bezpredmetná. Rozhodnutie nemeckého ústavného súdu je asi tŕňom v oku mnohým a film s hlasovaním je dômyselnou reakciou. ()
Veľmi zaujímavý projekt, ktorý trochu sprznil náš vševedko Havran, ktorý musel výsledok hlasovania vykvákať pred odvysielaným záverom. Bol som za nevinu. Viac takýchto projektov. 80% ()
Zápletka je tady, pro účely filmu, samozřejmě hodně zjednodušená, ale na výsledným hodnocení to nic nemění... Byť jsem zatím neviděl úplnej závěr (není obsaženej v tý 85minutový stopáži), v podstatě to nevadí, protože pro film jako takovej není až tak důležitej. Tady si divák musí závěr doplnit sám. Každopádně se jedná o hrozně zajímavej filmovej počin, kterej si zaslouží pozornost. Navíc věřím, že jsem se na něj nedíval naposled. ()
Velice zajímavý televizní projekt na aktuální téma. Co je lepší či silnější? Volit menší zlo nebo vše podřídit morálce a zákonu, byť je špatně napsaný a právnicky se v něm dá kličkovat ze strany na stranu? Co se mě týče, mám stejný názor jako hlasující diváci. ()
zajímavá psychohříčka na pondělní večer, tento formát je atraktivní, co se verdiktu týče, tak z obou stran vidělno říkám, že pravda je na obou stranách, rozhodně bych to neviděla nějak rozřešené, navíc tam úplně opoměli řešit neposlechnutí příkazu. Ale výsledný verdikt mě trochu znepokojuje, neboť teroristům říká: klidně si unášejte letadla, vlaky, lodě, my vám ještě pomůžeme pozabíjet ty pitomce, co do nich s důvěrou nalezli, můžou poděkovat jenom sami sobě nebo blbý náhodě:)))). Navíc já prostě nevěřím, že "nejde nic jinýho udělat". Ano, tlak je, vypadá to blbě, ale do poslední chvíle se nedá říct, jak to skončí. Obětování lidí, armách a dokonce celých měst (Coventry) je už jaksi tradicí, obzvláště ve válkách a asi opravdu měli pravdu ti, kteří modelovou situaci označili za válku (jsme ve válce) a ve válce platí poněkud jiná pravidla... příběh byl ale prezentován trochu neuměle a kostrbatě, neúplně a nekomplexně. Asi by to trvalo déle, ale prostě to nebylo úplně dokonalé. Zajímavé to bylo i díky vložené diskusi ze studia. ()
Průměrně zpracováno, ale furt je to film, kterej aspoň uvádí diváky v myšlení na variaci známém dilematu výhybkáře. Závěrečné řeči obou stran jsou velmi dobře napsané, obě dost dobře vystavěné a vyargumentované, takže useklý konec má diváka (spolu s porotou) nechat samotného rozhodnout. Pro někoho, kdo nad tím ještě nikdy nepřemýšlel to jistě bude dost zajímavé, ale já onen specifický příklad dokázal rozhřešit poměrně snadno a hlavu si nad tím lámat dlouho nemusel. ()
Skutečně zajímavý a na Němce nečekaně otevřený projekt, ve kterém člověk musí zkousnout, že bylo v rámci přehlednosti osekáno vše okolo a soudní proces vypadá jako filosofická debata. I když to pak působí trochu vytržené z reality, na zamyšlení to stačí a závěrečná přestřelka nepostrádá náboj. Nejvíc mě na tom zaujalo, že paní prokurátorka argumentuje nadřazeností ústavy morálce zkušeností z třetí říše a přitom jí sama svým výkladem bezostyšně obhajuje, protože norimberské a další zákony byly tehdy plně v souladu s právním řádem země, jen tu morálku k tomu museli dokopat všudypřítomnou propagandou. Ať si myslí kdo chce co chce, společenská smlouva meziválečného Německa přes solidní nedůvěru neobsahovala vyloženou permici ke genocidě židů a spol., ta přišla až pak. Zklamání je pro mě spíš pan Pokorný v mezičase, který vyniká pouze v tom, jak i s hromadou zajímavých hostů zabít jejich potenciál a hodit co nejblbější hlášku typu "pojďme si to teď rozdat". Taky si nemyslím, že v půl dvanácté je nutné kvaltovat a usekávat zajímavě se rozjíždějící debatu hostů, ale to je asi spíš výtka směrem k režii. ()
Velice povedené drama nebýt té žvanírny svazáka Pokorného v mezičase ,kdy se v Rakousku,Německu a Švýcarsku hlasovalo (Proč u nás ne ?!!!!) . To u té české čtveřice právnických hadů jsem usnul a málem zaspal rozsudek.Ten dopadl tak jak bych i já (s mnoha výhradami) hlasoval i když nad otázkou státní zástupkyně o případné střelbě na letadlo,kde by seděli nejbližší rodinní příslušníci pilota hotovostní stíhačky budu asi ještě nějaký čas přemýšlet .... ()
Podobný styl filmů mám velice rád. Škoda jen že bylo od začátku jasné kam to směřuje, mohlo se dát více prostoru žalující straně, ale jinak hodně hezká myšlenka a hodně hezky odvyprávěný fiktivní příběh. ()
Tak to nakonec dopadlo dobře. Občas je potřeba prostě přitvrdit, jinak Evropa na svůj humanismus doplatí. ()
Veľmi zjednodušená verzia veľmi komplikovanej dilemy. Súdny proces tendenčný, čiernobiely a herecké výkony (ktoré boli jednoznačne v tieni morálnej otázky) miestami iritujúce. Celé to pôsobilo amatérsky. Zato následná diskusia bola úplne iná liga. Prevýšila film niekoľkonásobne. ()
Těžko hodnotit jako film, spíš taková scholastika, nicméně argumenty byly podány pěkně, až (pro mě) na dvě výjimky, po jedné na každé straně. ()
Celý případ byl pochopitelně podán ve značně zjednodušené formě, stejně jako zobrazení soudního líčení sloužilo spíše nastolení dilematu pro diváky než realistickému průběhu. Jako samotné televizní drama bych to asi neohodnotil nejlíp, ale tady šlo o zajímavý projekt, který se určitě povedl. Za sebe jednoznačně: Nevinen. ()
Psalo se o Tom v novinach uz peknych par dni predem... Tak ja se take pripojuji s temi ctyrmi, zajimavy a myslim i docela aktualni Experiment. Porad se mi na mysl dral ten film "Unthinkable" (mucit ci nemucit teroristu kdyz je zde moznost ze se tim da zabranit atomovemu vybuchu). Domnivam se ze je jen otazkou casu kdy se takove rozhodnuti bude muset realne udelat. Zajimave jsou take dnesni clanky o filmu v nemeckych novinach (doporucuji). My jsme s Klenotem nehlasovali, procez k vypadku servru se vyjadrovat nemuzu, ale asi se to dalo cekat, prece jen to melo dost velke promo.... ()
příjemné překvapení. co se týká přidružené debaty ve studiu, výběr hostů a moderátora byl zvláštní, ale v podstatě trefný. teolog to zmínil jako první, nikdo jiný pak už tuto linii bohužel neopakoval (což u přítomného právníka překvapí); zákonné právo a nadzákonné neprávo je nejen v Německu pojem; váže se k nacistické ideologii a k legálnosti a legitimitě právního řádu Třetí říše. pozitivismus vs. přirozené právo aneb jednáte zákonně, když ctíte zákony, které byly přijaty zákonným způsobem, a přesto zřejmě odporují morálce a lidskosti? je rozkaz nejvyšší normou? má judikát Ústavního soudu přednost, ať se děje cokoliv? je krajní nouze vždy okolností vylučující protiprávnost? kdy ano a kdy ne? podle mě dobrý, i když v některých momentech ne zcela dotažený projekt (právní vědomí pilota dokonce čnělo i nad právním vědomím (některých) hostů ve studiu, a nepůsobilo to moc věrohodně); nezkoumání toho, jak se k celé věci postavilo nejvyšší vedení země a armády, návladní ničím a nikým neomezována, plný stadión jako snadný terč, aniž by to někoho dále vzrušovalo - ale jako TV formát to v 85 minutách ani nemohlo dopadnout jinak ()
Podobne ako v daných príkladoch (rútiaci sa vagón - riešenie výhybkou alebo tlouštíkem, zaklopanie vraha so sekerou), tak i samotný film mal za cieľ rozpútať debatu, v ktorej centre je morálka, hodnoty, zákony a ústava, ľudský život a jeho ochrana a pod. Simulovaný súdny proces v poldruhahodinovom televíznom filme chcel na základe súčasného globálneho problému - terorizmu - položiť otázku morálky, na ktorú sa hľadá ťažko odpoveď (ak vôbec existuje), opierajúc sa o rôzne argumenty (psychologické, právne, morálne), podporujúce oba pohľady. Forma súdu, ktorá zaiste nezodpovedala skutočnému tribunálu (dvaja svedkovia, osoba teroristu nespomenutá, závery z čiernej skrinky, žaloba založená na skutkovej podstate vraždy atď.), je podľa mňa druhoradá. Scenáristi vedome dávajú do pléna rôzne filozofické a psychologické argumenty, nešlo o zbrklý námet, ale o dobre zvolenú morálnu dilemu. Dokazujú to aj debaty s Havranom (RTVS) a s Janem Pokorným (ČT) a zapojenie piatich televízií - ARD, ÖRF, SRF, RTVS a ČT. Ktovie, aké ohlasy (a či nejaké) bude mať film v Nemecku vo všetkých ohľadoch. Dobrý článok k filmu a problematike zverejnili ešte pred odvysielaním. ()
Velice povedený projekt. Jen mi trochu nesedělo, že jedna strana používala argument výhybkáře a druhá se mu příliš nebránila, když celá situace nebyla touto situací - nešlo o buď stadion anebo letadlo, ale buď všichni, nebo jen část. Přesto složité rozhodování. ()
Velmi zajímavý a emotivní snímek, který nutí diváka k přemýšlení o otázkách etiky a morálky!?!?! ()
Nemecká konverzačná drama, ktorá sa pokúša na veľmi obmedzenom časovom priestore rozlúsknuť komplikovanú morálnu dilemu. Čo sa týka filmového spracovania, remeselne sa nedá tvorcom takmer nič vytknúť. Príbeh a pojednávanie je samozrejme veľmi zjednodušené a postava manželky muža zo zostreleného lietadla je skôr na obtiaž ako na poskytnutie nejakej citovej kontroverzie. Otázka znie, či je pilot vinný alebo nevinný v otázke úkladnej vraždy 164 ľudí. Divák môže byť spokojný, že sa v súčasnej televíznej tvorbe nájde dielo, ktoré kladie podobne náročné otázky. 8/10 ()
Mimořádně inteligentní film, připomínající Lumetových Dvanáct rozhněvaných mužů/1957. Námětem je právně a ethicko-filosofická debata, která se i pomocí aplikace známých myšlenkových experimentů na motivy tolikrát variovaného a poprvé empiricky Joshua Greenem zkoumaného tramvajového dilematu snaží dobrat spolehlivých kritérií rozsuzujících správnost kalkulu zahrnujícího aspekt oběti (z české sekundární literatury mohu doporučit Filipa Tvrdého Nesnáze introspekce a Marka Petrů Fyziologie mysli). Poukazuje jak na objektivní vnitřní rozpornost, subjektivní podmíněnost a situační relativizovatelnost našich hodnotových stanovisek, tak na odlišnost profesních mentalit, tu potřebných pro efektivní výkon práva a obhajobu lidských práv postulovaných z intence moderně humanistických koncepcí důstojnosti, onde zase pro efektivní výkon vojenské služby coby obrany státu jakožto organizační podmínky samotné materializace našich právních hodnot a norem. Kamenem úrazu se z hlediska potřeby právního vyhodnocení proběhnuvší reakce stává definitivně neospravedlnitelná snaha definovat situaci jako specificky opravňující k danému zásahu - neospravedlnitelná s ohledem na chatrnou klasifikaci obětovaných subjektů, jejíž konsekvence by týž arbitr neschvaloval u analogických případů, a odmítnutí postulátu kvantifikovatelnosti v množině idealizovaných prvků, jako by si lidský život s ostatními lidskými životy mohl konkurovat na vahách exaktního soudu: 1. disponuje-li lidský život nekonečnou hodnotou, nelze s ním v řádu konečných hodnot počítat a je vlastně jedno, zdali místo lidstva přežije jediný člověk, protože ani nevíme, čím jiným než počtem a mírou potřebné organizovanosti by se lidstvo proti jednotlivému člověku vyjímalo co hodnotnější; 2. nelze stanovit poměr, jehož vahou bychom konsensuálně rozlišovali jednotlivé kalkuly jako ještě nevhodné a již žádoucí. Napínavé podání bez hluchého místa, v němž strhující argumentace žaloby, hned v úvodu velmi přesvědčivě otevírající otázku po samotném institucionálně psychologickém nastavení procesu vedoucího ke skutkové podstatě a usvědčující celý systém velení jak z bezradnosti, tak z podivné tendence předpokládat nutnost přímo zasáhnout, přece není střídána planou falešnou obhajobou utilitárního či vojensko-pragmatického pohledu na způsob, jak dilema co nejzodpovědněji vyřešit (ukazuje se, že záleží, vůči čemu nejvehementněji pociťujeme zodpovědnost, jak vzájemně strukturovány a podmíněny máme hodnoty reprezentované pojmy státu, lidství, ústavnosti, práva, svobody, důstojnosti, života…). Trochu mě zamrzelo, jak (možná naivně řečeno) „nerealisticky“ si byl pilot jistý, jestliže na sebe vzal břemeno zabití tolika lidí; celkově je však vyobrazen přesvědčivě a jeho obhajoba ve mně v kontextu dnešních událostí vzbuzuje nemalou důvěru navzdory tomu, za o kolik hlubší a důslednější považuji argumentaci obžaloby. Ještě závěrem, přesto, jak nedůvěřivý jsem vůči v podstatě plytké počtářské obhajobě oběti užšího početního rozsahu k zabránění či snížení pravděpodobnosti zániku širší občanské množiny, a byť v souladu s logicky přísným rozsuzováním problému uznávám, že s ohledem na neměřitelnost hodnoty jednotlivce, natož pilotu neznámé skladby jednotlivců v trupu letadla (tedy i kdybychom byli v nějakém smyslu „elitáři“ a chtěli to pojmout aristokraticky selektivně a statisticky vyhodnocovali pravděpodobnou mohutnost výskytu lidí mimořádně kvalifikovaných tu na sedmdesátitisícové události, tu v letadle se 164 pasažéry, kde však může sedět i budoucí majitel Nobelovy ceny za vývoj léku proti rakovině těch, které si ovšem, aby ještě patrněji vyvstala záludnost takových pokusů o racionální kalkul, usmyslela zahubit zatím než „pokrok“ mnohem věrohodnější selekce přírody), je v právu ten, kdo vychází z idealistického závazku slepě nekalkulující úcty k životu (k čemuž ostatně vede již víra v posmrtnost, jejímž závěrem musí být, že nejde o účet tady na Zemi, ale o „mravní“ či „duchovní“ zachování se pro posmrtné, již podle údajného raně křesťanského výroku „Nestarejte se proto o zítřek, neboť ten se o sebe postará sám.“: každý si rozhoduje sám o své smrti, nikoli terorista), - ano, i s ohledem na tyto idealistické námitky a jejich konsekvenční kalibr lze vycházet z procedurálně nenapadnutelného stanoviska ke zdůvodnění zásahu: s ohledem na BUDOUCÍ stav společnosti (což je určitě hledisko používané ve válečném období) je totiž v právu utilitární statistický argument, jakkoli nám zase chybí ten kritický poměr, protože ten by neměl povahu styčného bodu na intervalu diskrétně sousedících množin, ale v nejlepším případě snad jen horizontu nejasně se rozplývajícího v okolí jejich prstenců. Tak lze totiž přibližně říci, že její předpokládané strategické východisko by po obětování onoho zlomku (s nějakou neznámou pravděpodobností stejně odsouzeného k zániku), bylo prostě perspektivně lepší. Probíráno i v Souvislostech Jana Pokorného (17. 10. 2016). () (méně) (více)