Na shledanou tam nahoře

Čas od času se ráda podívám na artovku nebo náročnější film, o kterém potom ještě dlouho přemýšlím. To je přesně případ snímku Na shledanou tam nahoře. Vizuální stránka snímku je nádherná, stejně jako jeho nostalgická atmosféra. Trochu mi vadila délka filmu, kdy hlavně v prostřední části bylo množství hluchých míst. (16.07.2021)

Albert a Édouard sice pocházeli z radikálně rozdílných společenských poměrů, přesto se spřátelili, protože se sešli v zákopech 1. světové války. Aby si smůlu vychutnali až do dna, na sklonku krvavých válečných událostí slouží pod ambiciózním bezohledným kariéristou, který se chce proslavit a vybudovat postavení na mrtvolách svých podřízených. Narozdíl od svých kamarádů se dočkali míru. Jeden z nich je sice zohavený, druhý nezaměstnaný, chudý a opuštěný, ale spousta jiných dopadla ještě hůř. Pokud nemáš štěstí, musíš mu jít naproti, a tak vznikne nápad využít vlastenecké euforie a trochu se přiživit na pokrytectví mocných. Jenže svět není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, co představují vaše nejhorší noční můry. Na shledanou tam nahoře je v neposlední řadě komedie. Zdráhal bych se použít termínu černá, protože tohle označení se obvykle pojí s určitou dávkou cynismu, a tohle není cynický film. Je to komedie o smutných věcech a lidských tragédiích, se kterými se musíte poprat a vyrovnat. Dupontelův snímek je ale žánrově mnohem rozkročenější. V úvodní části kupodivu funguje i jako působivý válečný film, který na malé ploše dokáže zprostředkovat hrůzy a beznaděj 1. světové války. Především je to ale výtvarně pozoruhodný snímek se zvláštní poetikou, který poněkud připomíná práce francouzského kolegy Jeuneta. Oproti němu je ale Dupontel civilnější, nepracuje tak výrazněs groteskou ani ho neokouzlují kamerové filtry. Není zkrátka takový hračička, zato umí mistrovsky pracovat s lidskými emocemi, dokáže dojmout a vyvolat katarzi, pobavit i přimět k zamyšlení. Na shledanou tam nahoře je jeden z těch filmů, které představují v nejlepším smyslu slova podívanou, kde by měl filmový fanoušek upřednostnit filmové plátno. Za mě pět hvězdiček jako vyšitých a přesvědčení, že jsem viděl nejlepší francouzský film letošního roku. Celkový dojem: 95 %. Pokud jsem použil příměr k dílu Jeana-Pierra Jeuneta, má i tenhle kousek slabinu pro ty diváky, kteří upřednostňují děj před atmosférou. Poetická atmosféra tady někdy má navrch nad dramatičností a příběhem. (28.11.2017)

Veľmi zaujímavý nápad a aj prevedenie. A aj keď sa mi záverečná pointa páčila a vyvolala u mňa maximálne príjemné emócie, musím priznať, že počas celého priebehu som sa až tak nebavil. P.S. Ale volám: Viac filmov z 1. sv. vojny! Druhou svetovou sme už presýtený, ale je dôležité si pripomínať aj prvú svetovú. (18.11.2017)

Zajímavě zpracovaný protiválečný film, pro mě občas dost polopatický. Ale bonusem je období konce 1. světové války a těsně po ní i originální příběh. Moc vyvedená scénografie, kostýmy, kamera i hudba. Musím vyzdvihnout výborný herecký výkon samotného Dupontela v roli účetního, pěkně se sám zrežíroval :) Natočeno s francouzskou lehkostí. (25.11.2017)

Komediální žánr není ve filmu pro zábavu, ale spíš pro odlehčení válečně laděného dramatu. Souhlasím s tím, co napsal můj oblíbený uživatel gudaulin. Pátou hvězdičku u mě snímek nezískal pro tak výrazné emoce, ale především pro umělecké poetické kouzlo, dobrou kameru, výpravu a protiválečný charakter. V každém případě nádherný film! 85 % (10.12.2017)