C'est arrivé près de chez vous

Černobílý paradokument, který námětem připomene snímek Henry: portrét masového vraha. Partička filmařů sleduje "obyčejné dny" jednoho sériového vraha. Od návštěv jeho příbuzných a opíjení se v hospodách až přes pronásledování náhodných obětí, jejich znásilňování a zabití. Na první pohled sympatický a docela chytrý mladík, který se jen dívá na okolní svět poněkud odlišně. Jeho názory ohledně sociálního společenství, výroky o rasové nenávisti a recitace básní poukazují na jeho hluboké myšlenkářství, avšak jeho činy připomínají chladného psychopata, kterému je jedno, jestli zabije důvěřinou důchodkyni nebo k smrti vystrašené dítě. Postupem času se proměňují na necitelné bestie i sami členové štábu, co už nejsou pouze svědky všech těch zločinů a krutostí, ale přímými účastníky. Například taková scéna, kdy během vánočních svátků vtrhnou ožralí do bytu náhodně vytipovaného páru, patří k nejsyrovějším a nejdrastičtějším momentům celého filmu. A nedovysvětlený konec je už pouze melancholickou tečkou. (14.03.2011)

Benoît Poelvoorde! Tak tohle jméno si musím důkladně zapamatovat, ačkoliv na první dobrou jsem ho málem nedokázal ani přečíst... aneb po čase pro mě zase jeden pro mě doposud skrytý, velký herecký objev, tentokrát z Belgie! Tolik šťávy a energie, tolik ironie, bodrých úšklebků, odzbrojujícího nadhledu a spontánního komického projevu, kolik v průběhu ztvárnění postavy takřka neustále mluvící i divákovi směrem do kamery předvedl, se jen tak rozhodně nevidí každý den! Inu, tady asi budete mít do 10ti minut jasno a buď si vás Benoît velmi brzy získá, podmaní a vy do jeho osobitého světa v stylově autorském podání rázem vstoupíte a budete se bavit navzdory tomu, kolikrát (svým způsobem celý film) má tendenci mírně zajít i za hranici vkusu, v opačném případě to zřejmě brzy vzdáte. Ale já se nechal pohltit, brzy se naladil na svéráznou černohumornou notu v procházce vedené náhodně vraždícím sociopatem a k mému menšímu šoku uprostřed filmu jsem zjistil, že jde asi o první film, u kterého jsem se dokázal během brutálního násilí, pokud ne vyloženě smát, tak většinou usmívat minimálně ano (což se mi ani u zde tolik opěvovaného Tarantina nepovedlo)... občas takové Funny Games, ve kterých to „funny“ není jen součástí názvu, ale i celého filmu. Podivně zvrácený zážitek, jaký bych asi za běžných okolností nechtěl zažít a morálně odsoudil, ale vzhledem k celkovému účinku ho nejde zavrhnout. Film jako osobité médium v rukou tvůrců tady jasně ukazuje jednu ze svých možností: neotřelou, klidně i hravou autorskou formou nabídnout a připomenout něco, co by v reálném životě asi většina z nás zažít nebo provádět nechtěla, možná i na chvíli sympatizovat s někým, komu bych se v reálu vyhýbali velkým obloukem. Je to pořád jenom film a to je na tom to kouzelné... dokud to bereme jako film. Asi už mám dostatečný nácvik z von Triera, ale snesl jsem i kritizovanou rozklepanou ruční kameru... a proč je tohle dílko řazeno i mezi horrory? Mně to osobně došlo až v závěrečné sekvenci, že jsem vlastně celý čas sledoval originální pojetí jednoho specifického horrorového subžánru (viz. uvedený tag) a musím říct, že ten o pár let mladší, údajně přelomový paskvil teď v mých očích klesl ještě hlouběji (pokud to ještě šlo). [80%] (02.06.2022)

Vskutku zábavný film, kde se divák s chutí zasměje (vypuštěný lom s mrtvolami...hej, Dextere, nepřipomíná ti to něco?) a užije si i trocha té černé krve. To bylo ještě v době, kdy ruční kameru svírala pevná ruka kameramana, takže se obraz neházel jak na kolotoči. Vraždy jsou vcelku realisticky podané (na babce se slabým srdcem ušetřil kulku, filuta jeden), zato sex, respektive znásilnění, je velmi decentní. Zde se tvůrci nepouštěli na tenký led a zcela se vystříhali pornografických záběrů (dnes by se asi tolik krotit nemuseli). Osobně bych ale film zkrátil, jelikož je místy značně užvaněný a ztrácí tempo. Jako se stal kult z vražedné sprchy (Psycho), tak se stal asi i z padlé kamery (Cannibal Holocaust, Záhada Blair Witch, Monstrum a ZDE). Pobavili zazdění muslimové, černoch, kterého v černobílém filmu sejmul běloch, i rázné ukončení nevhodného smíchu při oslavě. V době internetu ale tenhle snímek stěží někoho vyděsí... (22.04.2014)

Hodně jsem se na tenhle film těšil, ten hype okolo toho byl natolik velký že jsem čekal hodně parádní film. Nakonec ale cítím lehké zklamání. Ale nejdříve pozitiva, na rok vzniku je to hodně syrový film u kterýho několikrát zamrazí, navíc se film nepárá zabít každého ani děti. Poelvoorde v hlavní roli je naprosto dokonalej, zkřížení dobře vypadajícího chlapa který se dokáže změnit v monstrum mu sedla dokonale, a i černobílá barva se k filmu dokonale hodí. Pak bohužel jsou ty horší věci jako třeba to že mi některé scény přišly takové zdlouhavé a scény v těch rozpadlých domech celkově o ničem. Něktré postavy jsou taky celkem dost nezajímavé. A konec mi přišel takový dost zbytečný. Ale i tak se jedné o slušný film na který budu dlouho vzpomínat. (26.08.2014)

Useless shit. Není to sonda do duše vraha, není to zpověď vraha a k velké škodě ani paradokumentární návod na zabíjení (ten nápad!). To, že je celý film točený ruční kamerou, bez hudby a s neherci, je sice moc hezké, ale pořád nevím, k čemu je to dobré. Má to snad vypovídat něco o stavu dnešní společnosti? _ edit: tak nakonec to do sebe přeci jen něco mělo, i když žádný dopad to ve mně nezanechalo. (25.08.2010)