C'est arrivé près de chez vous

Problémem tohohle snímku je nesoulad mezi autentičností dokumentárního filmu a nerealističností zápletky (jsou opravdu belgičtí policajti takoví diletanti?) a chováním postav. Ačkoliv je film ve svých všednodenních momentech zábavný (scéna v nemocnici, odmítnuté pozvání na mušle) a nepostrádá ani černý humor, je trochu těžší užívat si tenhle rozporuplný koncept fiktivního dokumentu po celou dobu stopáže. Každý druhý autentický okamžik je totiž vykoupen pocitem toho, že v podstatě jenom sledujeme divadýlko. Ten film obsahuje příliš momentů postrádajících realistickou motivaci účinkujících. To nám sice umožňuje se občas zasmát předváděnému násilí, ale nikoliv úplně od plných plic, protože černohumorné okamžiky přece jen nepostrádají punc dokumentárního vzezření. A celý tenhle zřetelný nesoulad nakonec způsobuje to, že dokumentovaný příběh sledujeme z přílišného nadhledu a se zjevnou lhostejností nad tím, jak to vlastně dopadne. (08.02.2015)

Tak to je něco ... Představte si film technicky provedenej jako Cannibal Holocaust (1980), ale parta amatérských filmařů sleduje den po dni činy psychopata, který je docela hodně inteligentní, přemýšlí nad svými "chybami" při konání násilí, recituje básně na kameru, neustále kecá a kecá, a občas se jeho skutky obrátí proti němu. Drsné, brutální, násilné. Film si nebere servítky s žádnou obětí, psychouš vraždí jak ženy, muže, důchodce tak děti. Nevyžívá se v nějakém mučení a týrání, ale ve vraždě-zabití-likvidaci občana jako takového v krátké době. Nic zbytečně neprotahuje, čím rychlejší a nečekanější útok je, tím je efektivnější... Občas se v hospodě opije a pak vidíme, že je to opravdový magor a perverzák. Zatímco střízlivý působí jako uhlazený inteligentní muž, pod vlivem alkoholu je z něj už jen trapné hovado. Film má neuvěřitelně sugestivní nádech, zaryje se pod kůži, divák kroutí hlavou. Pro mne osobně naprostý majstrštyk, který se prolíná více žánry a dá se obtížně škatulkovat. Navíc celé to působí reálně, jako bychom sledovali opravdovou skutečnost, realitu atd. Upozorňuji slabé povahy, že je to hodně drsný a chvílemi traumatizující film, takže pozor ... Ode mne ale rozhodně plný počet ... (19.09.2010)

Díky dokumentární stylizaci a současně neobvykle veselém přístupu celého štábu prostém jakékoli etiky, který vrahovi asistuje při jeho řádění, jde o závažnou sondu do problému estetizace násilí. Co vše lze na plátně prezentovat, aniž by nás to morálně rozrušilo? Zdá se že cokoli. Právě proto, že se u tohoto filmu bavíme vražděním, o to více jsme tím pak znepokojeni. Nejexplicitnější vyobrazení nebezpečnosti povýšení estetiky nad etiku... byť je trochu nevyrovnaný, přesto velmi důležitý film. (22.05.2007)

Vrah je také člověk. Fiktivní dokument o životních slastech a strastech vraha. Otevírá své srdce filmovému štábu i divákovi. Poodkrývá fígle ve svém oboru, ale i vtahuje více a více štáb do svých obchodů. Jsou jako rodinní přátelé a přesto tam stále někde visí nad všemi strach ze smrti. Nepříjemné a syrové záběry na vraždění, které jsou denním chlebem pro pana vraha. Zvrácené, nenormální, ale přesto každý vrah má své rodiče, slaví narozeniny nebo má sny a tužby. Zajímavá perspektiva. (16.01.2022)

Jako předchůdce Blair Witch a Lovce trolů si to možná pozornost zaslouží, ale objektivně je to nudná, rozháraná a místy trapná debilita, která sice měla potenciál, ale dojela na absolutní absenci scénáře. A přitom to mohlo být super (jako Co děláme v temnotách). Půl hvězdičky za občasné pousmání. 10% (31.12.2017)