Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paříž, rok 1967. Jean-Luc Godard natáčí La Chinoise s Anne Wiazemsky, ženou, kterou miluje a se kterou se později ožení. Ovšem kritika jeho filmu u něj vyvolává hluboké pochybnosti. Ty ještě prohlubují události z května 68. Krize, kterou Jean-Luc prochází, ho zásadně proměňuje: ze slavného filmaře se stává maoistický umělec stojící mimo systém, stejně nepochopený jako nepochopitelný. (Film Europe)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (16)

blondboss 

všechny recenze uživatele

Opäť len ďalší priemerný fracúzsky biografický snímok tentoraz zachytávajúci osobný život jedného z najznámejších francúzskych režisérov a to, ako sa vyvíjal jeho vzťah nielen k politike, ale aj k jeho podstatne mladšej manželke. Mimochodom, tú Stacy Martin zahrala podľa mňa skvelo a bola navyše pôvabná. Každopádne ale ja som sa dosť nudil a akosi som cítil len pramálo emócií. Všetko bolo akési také strojené a chladné a takéto filmy ja veru nemám rád. 55 % ()

Bratyslavcan 

všechny recenze uživatele

Zbožňujem takmer každý moment tohto filmu. Nie že by som sa stotožňoval s jeho názormi, no aj tak ma zaujímali. Je kreatívne, experimentálne točený. Godard sa blúdne snažil nájsť nový umelecký smer natáčania filmov, no ľudia jeho doby, už nemali pre umenie taký cit a nevedeli ho pochopiť. Zároveň chcel pomôcť revolúcii, no svojskými teóriami, a za to ho ľudia nemali radi. Film ale skôr sleduje mladú Anne, jeho nádhernú manželku, ktorá chodí za Godardom naivne ako jeho chvostík a jeho názory sú poväčšmi aj jej názory. Našťastie z toho neskôr dospeje. Film pekne zachycuje aj ťažkú revolúciu vo Francúzsku. Super finále. Bola by škoda nenatočiť film o Godardovom živote. Pred hercom Louis Garrel klobúk dole. ()

Reklama

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Páči sa mi, že rovnako ako Ferrarov film o Pasolinim, Hazanavicius si tiež berie na paškál aj tú idiotskú časť umelcovej osobnosti a necháva ho z názorovej výmeny utiecť bez boja. Prípadne porazeného. Vždy ma zaujímalo, ako sa na komunistické pózy tohoto obhajcu invázie do Československa, pozerali jeho ženy. A áno, Godardov najvtipnejší film asi naozaj bol myslený vážne. Nepáči sa mi, že o ničom inom ten film nepojednáva. Je tam rozpad vzťahu, je tam rozpad priateľstiev, odklon od všetkého mimo seba, ale to je všetko stále iba Godardove ego a snaha o názorovú konzistentnosť. Sám proti všetkým. Celý film hádky o politike. A za celý čas nie je nič, v čom sa môžete s Jean-Lucom stotožniť. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Zajímavé, od Michela Hazanviciuse jsem zatím viděl 3 filmy (Umělec, Poslední střih a teď Obávaného) a pokaždé mě provázely podobné pocity: ze začátku jsem měl nějakou dobu pocit, že ústřední nápad sice není špatný (zde hraný film o režisérovi Godardovi se stylizací scén mnohdy okopírovanou přímo z Godardových šedesátkových filmů), ale skoro na nic dalšího nevyužitý a realizace se jakoby rozpadala pod rukama. Jenže pokaždé v těch filmech nečekaně přišel jistý zlom, kdy mě sledování dostalo do transu. Zde se tomu tak stalo v 3. kapitole, když se film začal plně věnovat studentským bouřím v Paříži v květnu 1968 a od té doby mě Obávaný snad až na dvě slabší scény nepustil až do konce. Tento film je nejen cinefilní poctou slavnému režisérovi, o kterém vypráví, či stylově zpracovaným obrazem doby zásadních politických událostí, ale ještě vedle toho rozvíjí v souvislosti s atraktivní hlavní postavou známé filmařské osobnosti další témata a myšlenky. Jde především o portrét umělce s proměnou na pozadí společenských změn, pochybujícího, prožívajícího vnitřní krizi, setkávajícího se s fanoušky, se kterými se najednou rozchází v pohledu na své dílo, a současně s radikálně vyhraněným názorem kráčejícího kupředu v nové zítřky.... Godard je mrtev... film je mrtev .... Současně zde Hazanavicius rozvíjí i další téma nepříliš povedeného manželství mezi dvěma umělci, režisérem a herečkou, které sice spočátku funguje, ale jenom do doby, kdy režisér zůstává režisérem a pravidelně ztroskotává poté, když se z režiséra stává muž jiného oboru – politický aktivista. K filmu mě zatáhla především zvědavost a nakonec jsem dostal snad i víc, než jsem čekal a Tarantino se může se svým Tenkrát v Hollywoodu (viděno během stejného týdne) jít zahrabat někam. :o) Ani zde spříznění fanoušci nezůstanou ošizeni díky množství odkazů, godardovsky laděné formě a osobně mě potěšilo i výrazné cameo další režisérské legendy Jeana-Pierra Mockyho (2 roky před smrtí) coby hláškujícího válečného veterána v restauraci, ale tohle vše beru spíše jako fajnšmekrovský bonus navíc a jsem rád, že ten film zdaleka nestál jenom na tomhle. [80%] ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Film pojednává o celkem zásadním období života slavného francouzského režiséra Jean-Luca Godarda, kdy se začal politicky angažovat a názorově vyhraňovat, což značně ovlivnilo jeho budoucí tvorbu. Je to sice drama ale ozvláštněné jistou dávkou komické ironie, která dělá snímek stravitelnějším pro diváky. Přitom nejde pouze o jednostranný pohled Godarda, velký prostor dostala i jeho tehdejší mladičká žena Anne Wiazemsky. Ten vnitřní komentář jednoho nebo druhého k nastalým situacím dodává ději potřebný šmrnc, přičemž představitelé manželského páru Louis Garrel a Stacy Martin jsou ve svých rolích opravdu hodně přesvědčiví. (70%) ()

Galerie (19)

Zajímavosti (3)

  • Celosvětová premiéra proběhla 21. května 2017 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
  • Film, který odjel Godard (Louis Garrel) natáčet do Československa se jmenoval Pravda (1970) a jednalo se o dokument schvalující okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Mluví se o něm také v autobiografickém dokumentu Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad, kde kvůli němu Němcovo alter-ego John (Jiří Mádl) Jan Godarda zabije, což chtěl skutečný Jan Němec prý doopravdy udělat. (Jurkodak1)
  • Natáčení probíhalo od 25. července do 30. září 2016 v Paříži (Francie), Římě a Laziu (Itálie). (ČSFD)

Reklama

Reklama