Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paříž, rok 1967. Jean-Luc Godard natáčí La Chinoise s Anne Wiazemsky, ženou, kterou miluje a se kterou se později ožení. Ovšem kritika jeho filmu u něj vyvolává hluboké pochybnosti. Ty ještě prohlubují události z května 68. Krize, kterou Jean-Luc prochází, ho zásadně proměňuje: ze slavného filmaře se stává maoistický umělec stojící mimo systém, stejně nepochopený jako nepochopitelný. (Film Europe)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (15)

lukax 

všechny recenze uživatele

Jako Annie Hallová, ale smutnější. Protagonista je smutný intelektuál snažící se komickými způsoby o autenticitu, zatímco Hazanavicius, historie, ani jeho mladá žena nestojí na jeho straně. Není to hluboký film a IMHO se kritika dá vést ve smyslu "povrchní napodobování vnějškových znaků Godardových filmů není opatřená žádným hlubším smyslem, ani další inovací", ale jako další příspěvek k subžánru "impotentní intelektuál prohrává v souboji s mocí/životem" za mě dobrý. Co bych si odpustil je závěrečné velmi explicitní odsouzení Godardovy pozdější tvorby jako ústupu umění před politikou. To rozdělení je moc povrchní. ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Film pojednává o celkem zásadním období života slavného francouzského režiséra Jean-Luca Godarda, kdy se začal politicky angažovat a názorově vyhraňovat, což značně ovlivnilo jeho budoucí tvorbu. Je to sice drama ale ozvláštněné jistou dávkou komické ironie, která dělá snímek stravitelnějším pro diváky. Přitom nejde pouze o jednostranný pohled Godarda, velký prostor dostala i jeho tehdejší mladičká žena Anne Wiazemsky. Ten vnitřní komentář jednoho nebo druhého k nastalým situacím dodává ději potřebný šmrnc, přičemž představitelé manželského páru Louis Garrel a Stacy Martin jsou ve svých rolích opravdu hodně přesvědčiví. (70%) ()

Reklama

brumbrum 

všechny recenze uživatele

V podstate hodne smutny film o chudak devenke dvadsiatke, co sa vyda za depresivneho intelektuala-kamikadze. Keby mala viac skusenosti resp. aspon vek, tak si ho nevezme vobec, alebo mu aspon neskor v jeho depkach a zamotanosti pomoze. Tipek ma uspech, slavu, znamych, fanusikov atd., takze sa v ramci krizy svojej osobnosti rozhodne to vsetko splachnut - a popri tom potrapit svoju nezrelu zamilovanu oddanu zenusku. Ta si z toho vezme akurat to, ze "romantika nam umrela", s cim mu pomoze iba ak na psychiatriu. Je mi ich luto, oboch. 3*. Stacy je super, vyrazom oci dokonale vylici svoj vtorny svet tak, ako sa to Louisovi podari az hromadou slov a burlivou gestikulaciou. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Zajímavé, od Michela Hazanviciuse jsem zatím viděl 3 filmy (Umělec, Poslední střih a teď Obávaného) a pokaždé mě provázely podobné pocity: ze začátku jsem měl nějakou dobu pocit, že ústřední nápad sice není špatný (zde hraný film o režisérovi Godardovi se stylizací scén mnohdy okopírovanou přímo z Godardových šedesátkových filmů), ale skoro na nic dalšího nevyužitý a realizace se jakoby rozpadala pod rukama. Jenže pokaždé v těch filmech nečekaně přišel jistý zlom, kdy mě sledování dostalo do transu. Zde se tomu tak stalo v 3. kapitole, když se film začal plně věnovat studentským bouřím v Paříži v květnu 1968 a od té doby mě Obávaný snad až na dvě slabší scény nepustil až do konce. Tento film je nejen cinefilní poctou slavnému režisérovi, o kterém vypráví, či stylově zpracovaným obrazem doby zásadních politických událostí, ale ještě vedle toho rozvíjí v souvislosti s atraktivní hlavní postavou známé filmařské osobnosti další témata a myšlenky. Jde především o portrét umělce s proměnou na pozadí společenských změn, pochybujícího, prožívajícího vnitřní krizi, setkávajícího se s fanoušky, se kterými se najednou rozchází v pohledu na své dílo, a současně s radikálně vyhraněným názorem kráčejícího kupředu v nové zítřky.... Godard je mrtev... film je mrtev .... Současně zde Hazanavicius rozvíjí i další téma nepříliš povedeného manželství mezi dvěma umělci, režisérem a herečkou, které sice spočátku funguje, ale jenom do doby, kdy režisér zůstává režisérem a pravidelně ztroskotává poté, když se z režiséra stává muž jiného oboru – politický aktivista. K filmu mě zatáhla především zvědavost a nakonec jsem dostal snad i víc, než jsem čekal a Tarantino se může se svým Tenkrát v Hollywoodu (viděno během stejného týdne) jít zahrabat někam. :o) Ani zde spříznění fanoušci nezůstanou ošizeni díky množství odkazů, godardovsky laděné formě a osobně mě potěšilo i výrazné cameo další režisérské legendy Jeana-Pierra Mockyho (2 roky před smrtí) coby hláškujícího válečného veterána v restauraci, ale tohle vše beru spíše jako fajnšmekrovský bonus navíc a jsem rád, že ten film zdaleka nestál jenom na tomhle. [80%] ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Páči sa mi, že rovnako ako Ferrarov film o Pasolinim, Hazanavicius si tiež berie na paškál aj tú idiotskú časť umelcovej osobnosti a necháva ho z názorovej výmeny utiecť bez boja. Prípadne porazeného. Vždy ma zaujímalo, ako sa na komunistické pózy tohoto obhajcu invázie do Československa, pozerali jeho ženy. A áno, Godardov najvtipnejší film asi naozaj bol myslený vážne. Nepáči sa mi, že o ničom inom ten film nepojednáva. Je tam rozpad vzťahu, je tam rozpad priateľstiev, odklon od všetkého mimo seba, ale to je všetko stále iba Godardove ego a snaha o názorovú konzistentnosť. Sám proti všetkým. Celý film hádky o politike. A za celý čas nie je nič, v čom sa môžete s Jean-Lucom stotožniť. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (3)

  • Celosvětová premiéra proběhla 21. května 2017 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
  • Natáčení probíhalo od 25. července do 30. září 2016 v Paříži (Francie), Římě a Laziu (Itálie). (ČSFD)
  • Film, který odjel Godard (Louis Garrel) natáčet do Československa se jmenoval Pravda (1970) a jednalo se o dokument schvalující okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Mluví se o něm také v autobiografickém dokumentu Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad, kde kvůli němu Němcovo alter-ego John (Jiří Mádl) Jan Godarda zabije, což chtěl skutečný Jan Němec prý doopravdy udělat. (Jurkodak1)

Reklama

Reklama