Postav dom, zasaď strom

Juraj Jakubisko natočil film o obyčajných ľudoch z jeho rodného kraja.. Určite také postavičky zažil a nám ich len ukázal. Ja osobne si pamätám na pár vecí : futbal, keď hrali na ihrisku, ktoré stúpalo do kopca.... na fantastickú nákladnú Tatru asi 816 4x4. To bol stroj... a samozrejme na Pavla Nového a mladučkého Ondřeja Pavelku.... 75%. (06.11.2012)

Tentokrát umiernený Jakubisko sa pozerá na spoločenské neduhy doby, ako je kradnutie stavebného materiálu a kto si tú dobu pamätá vie, že Juraj nekecá do vetra. Ja to mám teda až z druhej ruky ale nie je ťažké si domyslieť, akým spôsobom sa u nás stavalo. Matúš však nerobí z núdze cnosť, v priebehu deja sa postupne kryštalizuje jeho pochybný charakter a film je teda zaujímavý aj tým, že jeho hlavná postava je nesympatická a z celého ansámblu vychádza najhoršie. Najviac utkvú v mysli slzy Heleny, ktorá ako miestna deva č.1 si môže vyberať, ale ako to už v takýchto prípadoch chodí, vyberie si zle. Nie príliš dejový film akcentujú niektoré silnejšie sekvencie, ako napríklad konfrontácia Matúša s Heleniným otcom a ktoré tak patria v Jakubiskovej tvorbe k scénam najvyzretejším. (26.10.2014)

V roce 1980 byl snímek uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, kde byl interpretován jako film o rozkrádání, které je pro socialistické Československo typické. Proto byl u nás postupně stahován z distribuce. Hlavní hrdinové filmu, Žiga, Jozef a Helena jsou další Jakubiskovou trojicí lidí, která težko hledá místo ve svém prostředí a době, podobně jako Andrej, Yorick a Marta ve Vtáčkovia, siroty a blázni, Pepe, Prengel a Ester v Sedím na konári a je mi dobre a Nona, Ester a Robert v Lepšie byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý. Na konec filmu byla původně zařazena ještě jedna scéna, ale kvůli cenzuře musela být odstraněna. V ní po roce přicházeji k Jozefovu polorozbořenému domu dva muži, okukují zarostlé piano a ještě zachovalé dveře. Druhý: „Koho to jen může bejt, tohleto?“ První: „Ničí, to je vidět.“ Druhý: „Musíme přijet s náklaďákem, nebo nám to někdo rozkrade.“ Čas v komunistické společnosti neběží dopředu, ale prožívá věčný návrat v kruhu. Na scénáři se podílel také Lubor Dohnal, ale v titulcích se z „dobových důvodů“ jeho jméno nesmělo objevit. (07.04.2008)

Na Jakubiska nezvykle civilní a přítom stále pečlivě komponované a velice pěkné obrazy obalují příběh, který ač pojednává o nátuře socialistických vidláků, jenž se - s patetickými budovatelskými ódami na rtech - realizují výhradně skrze podrazáctví a rozkrádání , nezabředává do tuposti, nepříjemné hřebejkovské hořkosti ani k moralizovaní na pětikoruně. Poeticko - symbolické pojetí zkrátka vítěží nad tím kritickým a výsledkem je film maličký co do nákladů a epičnosti, ale veliký zážitkem a uměleckou hodnotou. (18.09.2008)

Preháňanie sa nákladiakom korytom rieky a pučenie trávy a kvetov na lúkach kolesami toho istého stroja ako základ šantenia s dieťaťom, ujúkajúcim nad víťazstvom mašiny nad silami prírody. Zhadzovanie stavebných materiálov dolu z mosta či do hlbín potoka pod skalným zrázom. Neujasnená forma snových vízií hlavného hrdinu. Predvídavosť predsedu obce, ktorý ako správny komunista vie odhadnúť vopred charakter človeka. Práve som vymenoval negatíva filmu. Filmu, ktorý začal skvele - chlastačkou a vytriezvením v dedine ležiacej kdesi úplne v paži. Pokračoval celkom dobre - snahou novoprišelca sa usadiť a založiť rodinu. Lenže všetko chcel príliš rýchlo. Snahe mať rodinu i dom hneď a zaraz si začal prispôsobovať a neskôr aj preskakovať zákony. Sledovateľné peripetie chlapa čo sa rozhodol usadiť, no nevyliečil sa z niekdajšej - bližšie nerozvinutej - niekdajšej rebélie. Pomerne vierohodne vykresľuje život na slovenskej dedine Pánu Bohu za chrbtom počas normalizácie. K tomu spústa priliehavých poetických obrazov. Problémové miesta spomenuté v úvodných vetách komentára ale zrážajú celkový pozitívny dojem presne na tú istú úroveň, na akú film ocenilo sedem mojich obľúbených užívateľov: na tri hviezdičky. (01.12.2014)