Mimo zákon

Pomalý vývoj filmu možná někoho odradí, ale u Jarmusche je to tak vždy. Trojka neprávem odsouzených, které ztmeluje jejich jeden člen a to špatně mluvící Ital, který zbytku připadá jako jednoduchý člověk. Mají z něj srandu a smějí se jeho prostotě a dobrosrdečnosti, která se v USA nenosí. Na konci filmu se ale ukáže, že on dopadne nejlépe, ale jeho dva kamarádí si svým nenávistným, sobeckým a chytráckým postojem moc nepomohli . (07.11.2009)

Na začátku filmu jsem si říkal, jaký špatný film jsem si to tentokrát vybral ke sledování. Nemohl jsem se dostat do děje a vlastně jsem ani netušil, co mohu nebo mám čekat dál. Naštěstí se příběh postupně rozjíždí a netrvá to dlouho a děj se přesouvá do věznice, kde to je teprve ten pravý zážitek. Toto byla bezesporu nejvtipnější část filmu, u které jsem se velmi příjemně pobavil, ať se jedná o scénku s nakresleným oknem nebo například trapné ticho po prvním příchodu Roberta Benigniho do cely, tak celá tahle vězeňská etuda byla hodně vtipná a hodně originální. Jakmile se toto trio vězňů dostává na svobodu, tak vtipu postupně ubývá (zde je asi nejvtipnější scénkou samomluva Roberta Benigniho, když nad ohněm vaří králíka a vzpomíná na svou matku), ale pořád to bylo hodně osobité a dost originální. Takže když si vezmu, jaké jsem měl ze začátku rozpačité pocity a obavy o svůj zbytečně promrhaný čas s tímto filmem, tak nakonec musím s velkou úlevou a k mé upřímné radosti konstatovat, že tenhle film je pro mě velmi příjemným překvapením a já osobně jsem z něj ohromně nadšený. A k tomu zajisté přispěl nejen zajímavý příběh, ale také kvalitní herecké výkony tria hlavních herců, kteří si zaslouží mou hlubokou poklonu. Z mého nadšení je tedy zřejmě patrné, že budu hodnotit nadprůměrně, avšak na pět hvězd by mě ten film musel zaujmout hned od začátku, a to se nestalo, ale čtyři hvězdy už považuji za optimální hodnocení pro tento film a také mu je tímto uděluji. (14.07.2010)

Poprvé dávám Jimovi trojku, ale já se do toho příběhu nedokázala ponořit a nedokázala. Nemohu říct, že bych snahu neměla, ale jakmile si jdu udělat kafe a podobně a na tu chvilku to nevypnu, tak je zle. Proti hereckým výkonům bych žádnou výtku neměla, ale je možné, že příběh samotný mě nezaujal natolik, abych ho plněji docenila a ocenila. Doufám, že příště budu jásat …. (03.02.2019)

Nezávislý snímek o třech postavách na pokraji americké společnosti. O co úspornější je děj, o to výraznější jsou herecké projevy. Na mne osobne nejvíc působí charismatický Tom Waits a jeho skvělá hudba. Asi hlavně díky němu (jak to ten chlap dělá, že je pořád tak strašně krásnej?) film vklouzl do mého srdce jak po másle, na rozdíl od filmu Podivnější než ráj. (01.07.2009)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)