Mimo zákon

Nebýt toho humoru, tak je to jenom taková mdlá historka, která díky nemálu hluchých míst na svoji stopáž fakt nevystačí. Ale ono tu o ten humor šlo především, takže mi to tolik nevadí. Vleče se to, ale je to příjemné, příběh je dobře vymyšlený (a hodně se mi líbil konec, na kterém je vlastně zajímavě ukázané, že bez Roberta by Zack s Jackem moc dlouho pospolu nevydrželi, což je znát i u scény s táborákem), postavy sympatické, dialogy jsou povětšinou dobře napsané, má to taky skvělou kameru (za kterou stojí Robby Müller, takže se není čemu divit), slušné herecké výkony (hlavně u Roberta Benigniho, kterého mám rád už od Noci na Zemi) a ve finále mi ta pomalá atmosféra i sedla. Na Jarmuschova nejlepší díla to rozhodně nemá, ale jinak je to fajn. 4* (16.01.2021)

Opravdu kouzelný příspěvek k útěkářským filmům. Už ta klasická jarmuschovsky málomluvná atmosféra se mi líbila, ale jakmile ji začal narušovat neopakovatelným způsobem italsko-anglicky blábolící Roberto Benigni, bylo jasné, kdo bude hlavní hvězdou večera. Černobílé louisianské mokřiny, v nich ztracení tři uprchlíci, tma... A někde vpředu snad světlo. "Ze všeho nejvíc se bojím vody a psů. Voda je přede mnou, psi za mnou." Skvělé. (02.06.2013)

Hlavné postavy sú presne také, aké sa dali od Jarmuscha čakať. Vo väzenskej cele sa stretnú nezamestnaný DJ, pasák a ukecaný taliansky turista s komickou angličtinou. Každá postava je tak trošku svojsky pošahaná, so svojským osudom...Spoločným je pre nich fakt, že každý sa aktuálne nachádza v dajakej podivnej životnej kríze, bez nádeje na lepší zajtrajšok. Film ma zo začiatku dosť nudil, energickým vstupom bol až príchod Benigniho na scénu. Celý príbeh je len o kvalite vzťahu troch ľudí a krížení ľudských osudov. (12.07.2007)

Teda. Posadit do jedné cely neustále spícího pasáka Johna Lurieho, dj Toma Waitse, kterého opustila holka a extrovertního upovídaného Roberta Benigniho, který umí anglicky jen základy, to už samo o sobě slibuje zábavu. A Jim Jarmusch sliby plní. Celou dobu jsem se bavil, ať už díky nemotornému Benignimu nebo flegmatismu Waitse a Lurieho. Každý záběr je o ničem a zároveň o všem, Jarmusch dokáže i ty nejobyčejnější věci podat zajímavě. Miluju herecké umění Johna Lurieho a strašně rád bych ho viděl v roli nějakého moderního gangstera, protože mám pocit, že se na to hodí. Nic víc k tomu není co říct, komu se líbil předchozí Stranger than paradise, bude při sledování Down by law v sedmém nebi. 95%. (06.07.2005)

Zvláštní. Jak mě Noc na Zemi nadchla, tak mě Mimo zákon zklamalo. Hned z několika důvodů jsem si myslel, že to bude perfektní film pro mě: 1) natočil to Jarmusch, 2) hudbu obstaral Waits, 3) hraje v tom Benigni a 4) je to jeden z 1001 filmů, které údajně musím vidět, než umřu. Jsem zvyklý, že popisy Jarmuschových filmů bývají skromné, obsahují jen pár vět. Ale ta jednoduchost mu právě slouží k úžasně nenásilnému filosofování o světě, mezilidských vztazích, k dokonale zvládnuté psychologii postav... A tady u mě právě Mimo zákon narazilo. Pod jednoduchým příběhem se neskrývá vůbec nic. Tlachání tu je bohužel jenom tlacháním a nemá žádný vážnější podtón jako v Noci na Zemi nebo Kafech a cigárech. Tři maníci se potkají v cele, chvíli kecají o ničem (a Benigni si pořád plete jména ostatních dvou, haha) a pak utečou, přičemž cestou občas kecají o ničem... Mrzí mě to, ale nezaujalo.. (18.08.2009)