Můj strýček

Můj strýček je z mého pohledu nejlépe vystihnut a charakterizován dvěma záběry: 1) zbořená zíďka oddělující dva světy: ten starý, prosluněný a upřímný, který se pomalu stává minulostí a ten nový, odtažitě moderní, chladně vyprázdněný; 2) při cestě pana Hulota na nádraží, kdy si snaží připálit dýmku sirkou, ale podaří se mu to až poté, co mu švagr podá (moderní) zapalovač, který jako ostatní sirky skončí odhozením z okýnka auta. P.S. Těch srovnání je tam samozřejmě bezpočet, ale tyhle dva příklady mi nejvíce utkvěly v paměti. (11.01.2010)

Nádhera. Živě si představuji, jak Jacques Tati seděl někde u kávičky v nějaké staré lidové čtvrti a prostě jen pozoroval cvkrot, pak pozoroval snobáčky a jejich chování, všimal si těch sic moderních, ale zoufale chladných novostaveb a pak to všechno secvrkal dohormady a vznik Můj strýček, dokonalost obrazovýho humoru. Například ryba s vodotryskem pořádně protáhla mou ústní fasádu. Nostalgicky vtipná satira, která je až do nejmenších detailů příjemně geniální. (02.01.2010)

Tatiho filmy jsou tak lidské a hezké, že jsou pro mě skoro nekoukatelné. Ne, to jsem trochu přehnal. Pravdou je, že Tati točil filmy, ve kterých čas plyne pomalu, nic moc se neděje, žádné velké příběhy ani pointy, vyzvihuje pohodu, klid... A s tím já jako představitel mladé akční generace úplně až tak moc nesouhlasím. Ve filmech mám rád velké příběhy, velké emoce, věci, co v normálním životě nemůžu zažít. A když už se dívám na komedii, chci se aspoň smát, což se mi u tohoto filmu moc nedařilo, narozdíl od Poštovského panáčka nebo Prázdnin pana Hulota. Film rozhodně není špatný, mnoho scén mě zaujalo (například ta fontána jako vrchol snobismu, protože se pouští jen když přijdou důležití hosté), ale dvě hodiny na to koukat nemusím. (17.06.2008)

Moc příjemný film, který kritizuje modernizaci a lidí jí posedlí. Hlavní hrdina pan Hulot ovšem modernizaci nerozumí, z čehož vzniká spousta groteskních (a opravdu vtipných) situací, za což jsem rád, protože tenhle film by se dal natočit i jinak -.a to depresivně. Naštěstí to je hlavně komedie, působící poněkud netypicky kvůli tomu, že připomíná (a sám bych řekl, že je jím i poctou) němé filmy. A nejen humorem, i perfektně zvolenou hudbou. Některé části působí opravdu kouzelně, třeba dům pana Hulota, celá ta scéna s vodotryskem a mě osobně fascinovaly už jenom úvodní titulky. A i přes to, že se mi ten film líbil, nějak mi v něm chybělo něco, díky čemu bych mu dal těch 5*. Vidím to tak na silné 4*. (06.10.2019)

Sice to trošku nudí ale zatím jsem neviděl film, kam bych se chtěl přenést a dožít tam život.Samozřejmě myslím tu nádhernou pařížskou lidovou čtrvť.Tati vytvořil tak nádhernou atmosféru té ulice, že bych okamžitě pískal na lidi a vsázel se zda narazí do lampy, jedl tunou cukru posypané palačinky a žil v tom Hulotově domu.Při téhle představě francouzského stylu života se mi vždy rozhostí na tváři úsměv a za to přidám Strýčkovi hvězdičku navíc.A taky za hudbu, hned bych si pořídil OSTčko. (19.06.2005)