Podivnější než ráj

Druhý celovečerní snímek Jima Jarmusche - PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ - zavádí diváka do Spojených států, kde se odehrává (či přesněji: velmi nudně plyne) život tří hlavních protagonistů: Evy coby „čerstvé“ emigrantky, Willieho coby již delší dobu v USA žijícího emigranta a Eddieho, Američana. Jim Jarmusch ve snímku zachycuje jejich nespokojenost, odcizenost, životní nenaplněnost a znuděnost; a je nutné uznat, že se mu tento jejich stav daří zachytit vskutku výtečně ("méně otrlejší" diváci se určitě budou nudit spolu s protagonisty příběhu). Díky Jimu Jarmuschovi tak vznikl velmi zajímavý - minimalisticky zpracovaný - opus, který ukazuje nenaplněnost „amerického snu“. (07.09.2003)

Byl jsem zvedavej, jestli se to po prvni tretine (viz komentar The New World) zvedne, ale bohuzel ne. Sice to vypada, ze se konecne neco zacne dit a kamaradi se vydavaj na cesty, ale v momente, kdy nekam dojedou, tak uz zase vsichni jen divne cumi, pripadne pronaseji nicim zajimavy dialogy. A takle se film tahne celou dobu, jde to od nikud nikam, vubec nic se nedeje, ale nenudi to. Asi nejslabsi Jarmuschovo film. (30.04.2009)

Jarmusch je v mých očích výborný režisér, který natočil dva skvělé bijáky, a to Mrtvého muže a Noc na Zemi, a pár dalších opravdu zdařilých kousků, jako je např. Ghost Dog. Že je ale režijní génius, jsem pochopil po tomhle snímku, protože uchvátit kritiky, festivalovou porotu a filmové fanoušky něčím tak napohled jednoduchým je opravdový kumšt. Viděl jsem slušnou řádku filmů z kruhu americké nezávislé scény, které mě po emoční stránce dostaly nepoměrně víc a mají přitom nepoměrně skromější hodnocení. Kdybych Podivnější než ráj viděl bez znalosti Jarmuschovy filmografie, řekl bych si, ten kluk má talent a jednou z něj něco bude, ale naprosto bych z tohohle kousku nebyl odvázaný. Především má strašně jednoduchý a banální děj, a to i na poměry nezávislé scény, kde opravdu nečekám velký rozpočet a bombastickou akci. Sestříháno do třicetiminutové stopáže, mohlo by Podivnější než ráj být kvalitní částí povídkového filmu, ale takhle obsahuje opravdu hodně vaty. Tak statická kamera, minimalistické dialogy a minimum dějových zvratů se vidí jen zřídka. Nejcennější je kamera, která zprostředkovává částečně i díky černobílé barvě bezútěšnost periférie amerických velkoměst a rekreačních bází. Připomíná mi to dokumentární snímky z prostředí americké "bílé lúzy" z chudinských čtvrtí 60. let. Celkový dojem: 45 %. (09.06.2009)

Klasická rannější Jarmuschovka kde se vlastně nic neděje, ale je to zábava hlavně díky přirozeným hereckým výkonům. Z herců je známější (pro mě) jen John Lurie, ale i jeho kámoš se mi herecky hodně líbil. Uvidíme klasické Jarmuschovy trademarky (někdo jde strašně dlouho po ulici a hraje k tomu hudba), co mě ale dostalo byla ta scéna v kině. Prostě pro Jimovy fanoušky určitě velice příjemě strávený čas. (30.10.2005)

Jarmusch je génius. Vážně genius. Posadit tři lidi do jedné místnosti, vnutit jim otupělý výraz, zakázat jim mluvit a hýbat se a přitom z toho vytřískat zábavu, to si může dovolit jen ON. Jenže omyl, ON si z nás nedělá srandu coby hvězda, tenhle film je začátek. To je pak nebetyčná drzost. Nebo kouzlo osobnosti, která už tehdy dala znát, že si bude dělat svoje věci po svém a že je jen na nás, jestli to bude i naše SVÉ. Mé SVÉ to rozhodně je. (05.07.2006)