Podivnější než ráj

Druhý celovečerní snímek Jima Jarmusche - PODIVNĚJŠÍ NEŽ RÁJ - zavádí diváka do Spojených států, kde se odehrává (či přesněji: velmi nudně plyne) život tří hlavních protagonistů: Evy coby „čerstvé“ emigrantky, Willieho coby již delší dobu v USA žijícího emigranta a Eddieho, Američana. Jim Jarmusch ve snímku zachycuje jejich nespokojenost, odcizenost, životní nenaplněnost a znuděnost; a je nutné uznat, že se mu tento jejich stav daří zachytit vskutku výtečně ("méně otrlejší" diváci se určitě budou nudit spolu s protagonisty příběhu). Díky Jimu Jarmuschovi tak vznikl velmi zajímavý - minimalisticky zpracovaný - opus, který ukazuje nenaplněnost „amerického snu“. (07.09.2003)

Hrubozrnný černobílý obraz, unavené tempo, návaznost na umělecký film 60. let, jemuž dramatizace vskutku nikdy nebyla vlastní, časté temp morts čili zámlky, bressonovsky úsporné herectví, Jarmuschova nezaměnitelná poetika, která dokáže proměnit v kouzelnou etudu i tu nejobyčejnější situaci (návštěva kina), všeprostupující šerá melancholie, subkultura zahálčivých "hipsterů" a jejich trochu zvláštní vystřízlivění z amerického snu před branami ráje, který není ve výsledku o nic podivnější než ostatek Jimovy tvorby - takový i mnohý jiný je dnes už legendární referenční bod nezávislého filmu, který byl ve své době pořízen za pouhých 110 000 dolarů, a který, kromě toho, že svému tvůrci vynesl ceny na většině významných zámořských i evropských festivalů (Sundance, Telluride, Cannes, Locarno...), byl americkou kritickou obcí prohlášen za nejlepší film orwellovského roku 1984 (sic!). // Poznámečka na okraj: Z formálního hlediska je nejpodivnější, jak je celý film uspořádán. Je totiž rozdělen na jakési "segmenty" (kapitoly pomíjím), tj. jednotlivé záběry/scény, převážně statické kompozice, ale i záběry v "pohybu" (podélná jízda, umístění kamery na zadní sedadlo či na přední kapotu, přerámování), které jsou od sebe vždy odděleny několika vteřinami černých políček - a to bez výjimky. Střih v rámci záběru je tabu. (10.05.2009)

S Jarmuschem to mám jako na houpačce: Noc na Zemi - ano, Mimo zákon - ne, Kafe a cigára - ano, Mrtvý muž - spíš ne, Zlomené květiny - spíš ano... A Podivnější než ráj - ne. Nevím čím to je, ale ty samé věci, které se mi v jedněch jeho filmech líbí musím v jiných vytknout (pomalé tempo, nulový děj). A tady musím, ač nerad, bohužel vytýkat. Je to přesně jak píše B!shop: Tři postavy sedí a čumí. Pak jedna odjede čumět jinam, zbylí dva sedí a čumí pořád na stejném místě, až je to omrzí, zvednou se a jedou sedět a čumět za tou třetí. Pak se všichni dohodnou, zvednou se, odjedou spolu úplně jinam a tam si zase sednou a čumí. Na konci se rozdělí a každý sedí a čumí jinde. Je mi jasné, že to měl být záměr a jak tu správně všichni píšou, ono to překvapivě ani moc nenudí. Ale na druhou stranu ani moc nebaví. (15.12.2009)

Jaký asi tak může být film o třech přátelích, kteří nemají co dělat a nejdramatičtějším prvkem ve filmu je Willieho hod kamenem do dálky? Jak se nudí ti tři hlavní hrdinové, nudí se i divák spolu s nimi. Ale i přesto, že se za celý film vůbec, ale vůbec nic nestane, je tento nezávislý, levný a velmi osobitý snímek něčím zajímavý. Možná svým přílišným minimalismem, jednoduchými dialogy, či tuctovými postavami. (17.01.2008)

Podivný (americký) ráj není jen prostým popisem života několika amerických imigrantů a outsiderů (ať už se jmenují Willie, Eddie, Billie nebo Eva), ale rovněž rozkrýváním jedné vrstvy života, na kterou (snad jen čas od času) naráží každý z nás. Je to stratum přežívání, které zklidňuje a rozvolňuje naše běžné maniodepresivní bytí. Jarmusch samozřejmě vyzvedl tuto vrstvu na "absolutní bytí", ktreré, na rozdíl od těch, kteří jej ve filmu prožívají, je nám nepříjemné a snad i odporné. Pozn. 1: Španělští mystikové by jej nazvali: "todo se passe y no deja marca - vše pomíjí a nezanechává stop". Jenže oni tím nemysleli jen Willieho nebo Evu, ale nás všechny. Pozn. 2: Do Jarmuschova filmu se můžeme podívat jako do zrcadla - a nebo také okamžitě odvrátit zrak. Pozn. 3: Škoda, že jsem film neviděl před překládáním knihy Johna Cagea "Silence", tehdy nejasný pojem "tv dinner" definuje Willie opravdu přesně. Pozn. 4: Jaký je rozdíl mezi Williem a Eddiem? Eddie nejspíš dosud ještě doufá v přátelství a snad i v lásku. Skutečně se mu líbí "I Put a Spell on You"? Pozn. 5: Škoda jen, že Jarmuschovy filmy z poslední doby (počínaje od Ghost Dog), postrádají důslednost (a pro mě i přesvědčivost jeho prvních filmů. (17.07.2018)