Podivnější než ráj

Budapešť, New York, Cleveland, Florida...všude jsou podobné pokoje, v TV běží to samé, jezera jsou všude stejná, takže je ani nemusíte vidět, moře v televizi je stejné jako moře ve skutečnosti, fast foody jsou všude stejné. Každé město má pár pamětihodnosti a pak tu jsou anonymní ulice, anonymní byty, kde anonymní lidé čekají, až se něco stane, něco, co dá jejich životu smysl. Leží koukají do stropu nebo na TV a čekají. Určitě někoho takového znáte, nebo i víc takových. Jarmusch poeticky, a přesto syrově zachytil realitu. Tomu se říká umění. (12.07.2009)

Jarmusch se pozná. Všechny jeho filmy nesou jeho typický rukopis. Tento film obnáší všechno Jarmuschovské. Zajímavé postavy, cestování někam + nějaká ta švihlá hudba. Je fantastické jak film funguje, a to i když s v něm téměř nic neděje. Stále ve mě rezonuje. Úžasná první povídka se odehrává vlastně jen na bytě a přesto působí nesmírnou šedou silou. Vypovídá o lidech, kteří fakt neumějí moc žít. Druhá část ukazuje tyto lidi na cestách a také zde Jarmusch ukazuje nejúžasnější rande v kině, jaké jsem kdy ve filmu viděl. No a třetí povíkda opět jen rozvádí neschopnost protagonistů nějak žít. A nakonec nechybí rozsekávka. Kamera je také luxusní, černobílá, ponurá, syrová, depresivní. Very good. (29.10.2006)

Odměřujeme si věčnost v laciných šatech ze sekáče mezi postelí, oknem a televizí. Když nás tahle Amerika přestane bavit, zaklejeme "Baszódj meg!" a vyrazíme na jih. Doufáme, že se vracíme do ráje, ale zjišťujeme, že jsme zase v pekle. Protože i na Floridě si je všechno navzájem podobné jak vykouřené Chesterfieldky a moře vzpurně studí a vrhá nám k nohám štěkající vlny. Pejsci na dostizích odnesou poslední peníze a tak nám zůstanou jen fotografie. Černobílé fotografie k básním Edwarda Dorna:"Čas je podstatnější než prostor. To je, skutečně, nejrozsáhlejší ze všech kategorií. Jinak řečeno je ho spousta. A samy věci protahuje, až splynou v jedinou, takže vidíš-li jednu věc, viděls je všechny." Jsme padlí andělé šedi a banality a v ráji už můžem být navždy jen cizinci. (18.12.2008)

Jarmusch je v mých očích výborný režisér, který natočil dva skvělé bijáky, a to Mrtvého muže a Noc na Zemi, a pár dalších opravdu zdařilých kousků, jako je např. Ghost Dog. Že je ale režijní génius, jsem pochopil po tomhle snímku, protože uchvátit kritiky, festivalovou porotu a filmové fanoušky něčím tak napohled jednoduchým je opravdový kumšt. Viděl jsem slušnou řádku filmů z kruhu americké nezávislé scény, které mě po emoční stránce dostaly nepoměrně víc a mají přitom nepoměrně skromější hodnocení. Kdybych Podivnější než ráj viděl bez znalosti Jarmuschovy filmografie, řekl bych si, ten kluk má talent a jednou z něj něco bude, ale naprosto bych z tohohle kousku nebyl odvázaný. Především má strašně jednoduchý a banální děj, a to i na poměry nezávislé scény, kde opravdu nečekám velký rozpočet a bombastickou akci. Sestříháno do třicetiminutové stopáže, mohlo by Podivnější než ráj být kvalitní částí povídkového filmu, ale takhle obsahuje opravdu hodně vaty. Tak statická kamera, minimalistické dialogy a minimum dějových zvratů se vidí jen zřídka. Nejcennější je kamera, která zprostředkovává částečně i díky černobílé barvě bezútěšnost periférie amerických velkoměst a rekreačních bází. Připomíná mi to dokumentární snímky z prostředí americké "bílé lúzy" z chudinských čtvrtí 60. let. Celkový dojem: 45 %. (09.06.2009)

Tak tohle téma mi přesně pasuje k Jarmuschovu filmařskému stylu. Beatnický život Maďarů v Americe, kteří nevysávají, ale ládují krokodýla, jí TV večeře a sází na koně. Atmosféra tří společenských vyděděnců, kteří projíždí Amerikou, dokonale sedí k černobílému obrazu a Jarmuschovu suše napsanému scénáři. A teta z Maďarska je taková třešinka na dortu. (29.03.2008)