Podivnější než ráj

Další Jarmuschova tradiční hra na umění. Dva povaleči se poflalkují světem. Krajně nezajímavá věc, na kterou se sice dá místy koukat (díky velice zřídkavému závanu humoru), ale jakmile se na jedinou sekundu zamyslíte, tak si uvědomíte, že je kompletně celý snímek opravdu totálně a nefalšovaně o hovně. V podstatě sledujete (naštěstí v přátelské stopáži) tři nezajímavé životní osudy tří nezajímavých lidí. Nic víc a nic méně. Za sebe (největšího filmového odborníka vesmíru) dávám slabé dva kusy. (21.07.2018)

Jarmusch je v mých očích výborný režisér, který natočil dva skvělé bijáky, a to Mrtvého muže a Noc na Zemi, a pár dalších opravdu zdařilých kousků, jako je např. Ghost Dog. Že je ale režijní génius, jsem pochopil po tomhle snímku, protože uchvátit kritiky, festivalovou porotu a filmové fanoušky něčím tak napohled jednoduchým je opravdový kumšt. Viděl jsem slušnou řádku filmů z kruhu americké nezávislé scény, které mě po emoční stránce dostaly nepoměrně víc a mají přitom nepoměrně skromější hodnocení. Kdybych Podivnější než ráj viděl bez znalosti Jarmuschovy filmografie, řekl bych si, ten kluk má talent a jednou z něj něco bude, ale naprosto bych z tohohle kousku nebyl odvázaný. Především má strašně jednoduchý a banální děj, a to i na poměry nezávislé scény, kde opravdu nečekám velký rozpočet a bombastickou akci. Sestříháno do třicetiminutové stopáže, mohlo by Podivnější než ráj být kvalitní částí povídkového filmu, ale takhle obsahuje opravdu hodně vaty. Tak statická kamera, minimalistické dialogy a minimum dějových zvratů se vidí jen zřídka. Nejcennější je kamera, která zprostředkovává částečně i díky černobílé barvě bezútěšnost periférie amerických velkoměst a rekreačních bází. Připomíná mi to dokumentární snímky z prostředí americké "bílé lúzy" z chudinských čtvrtí 60. let. Celkový dojem: 45 %. (09.06.2009)

Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. (02.06.2010)

Film rozdelení na tri časti - The New World, One year later, Paradise - Jim Jarmusch zobral pôvodný kraťas The New World a rozšíril ho o nejaké tie zmeny v charakteroch a o takej pokojnej ceste za hľadaním šťastia. John Lurie, Eszter Balint a Richard Edson predstavujú troch vyvrheľov, ktorý sa pasujú svetom podľa svojho najlepšieho presvedčenia. Jarmusch je tu krásne minimalistický a jeho pohľad na zúčastnenú trojku je neskrásne krásny a smutno veselý. Hlavne druhá časť one year later je krásne nevtieravo vtipná - všetky scény z maďarskou tetou - skvelá Cecillia Stark sú neskutočne vtipné a plus scéna v kine ktorá je perfektná. Tretia časť Paradise, je krásnym úrazovým kameňom rodiny a priateľstva na pozadí zdanlivo pekného miesta, ktoré ale nemá žiadny vplyv na problémy hlavným hrdinov, ktoré ich prenasledujú aj tam. koniec je len krásnou bodkou za touto pomalou road movie, ktorá oddelila hlavných hrdinov práve tým, že ich zblížila. (01.08.2009)

Obrazově krásné, ale jinak mě to v podstatě kompletně minulo. Celou dobu jsem se u toho strašně nudil a měl jsem problém to vůbec dokoukat. Pár momentů mě tam z letargie vytrhlo (hlavně skvělá hudba), ale jinak si myslím, že na takový film asi musí mít člověk náladu - a to v mém případě tak úplně nevyšlo. Takže za mě bohužel. (13.03.2017)